Vrch Lykabettos (nebo také Lykavittos) je nejvyšším bodem v centru Athén, který se nachází v nadmořské výšce 277 m n. m. (více než 220 metrů nad městem). Z vyvýšeniny se otevírá neuvěřitelné panorama na starověké památky (zejména na Akropoli), na celou metropolitní aglomeraci včetně přístavu u Egejského moře a na blízká pohoří. Zvu vás na reportáž z odpolední procházky po centru Athén, která skončila na okouzlujícím vrchu Lykabettos.
Obsah
- Římské akcenty v Athénách
- Procházka na vrch Lykabettos
- Vznik vrchu Lykabettos
- Vrch Lykabettos — vyhlídka
- Večer v Athénách
Římské akcenty v Athénách
Právě probíhá první den mého výletu do Řecka. Krátce po 15. hodině končím prohlídku Akropole a vyrážím se toulat městem. Takto se dostávám do okolí dvou archeologických nalezišť — Římské agory a Hadriánovy knihovny. Plně souhlasím se všemi názory, že za tyto atrakce se nevyplatí platit, protože jsou v celé své kráse viditelné zpoza plotu. V této oblasti nejvíce zaujme Věž větrů z 1. století př. n. l., jedna z nejlépe zachovalých antických budov v Athénách. Dobře vypadá i značná zeď bývalé Hadriánovy knihovny (císaře, který byl velkým milovníkem Řecka), která od 2. století n. l. plnila roli kulturního centra nového římského fóra.
Římské zříceniny v Athénách jsou samozřejmě důsledkem dlouhého období, kdy bylo Řecko jednou z mnoha provincií velkého impéria. Císařské legie definitivně ovládly Helladu v roce 146 př. n. l. a neopustily ji až do samého konce. Řecko bylo následně součástí Byzance a v polovině 15. století bylo dobyto Osmany. Obyvatelé Hellady vybojovali nezávislost až v roce 1830.
Ok, ale ukončeme tyto historické odbočky a vraťme se k prohlídce Athén. Netajím se tím, že už delší dobu se mé turistické zájmy soustředí spíše na to, co je přírodní. Denně bydlím v téměř milionové metropoli, proto na výletech častěji z měst utíkám, než do nich vjíždím. Možná je to důvod, proč na mě Athény nedělají velký dojem. Uličky řeckého hlavního města mi připadají trochu příliš hlučné, přeplněné a chaotické. Kromě antických archeologických nalezišť a jednotlivých pozdějších budov (např. byzantských) je architektura spíše chudá a „obyčejná“. Rozhlížím se tedy kolem sebe s好奇itou, ale bydlet bych tu rozhodně nemohl.
Procházka na vrch Lykabettus
Můj pobyt v Athénách je natolik krátký, že jsem předem věděl, že nestihnu navštívit vše. Z mnoha možných atrakcí jsem se rozhodl pro vrch Lykabettus, který se tyčí nad městem. O tomto místě jsem se dozvěděl od kamarádky, která v Athénách strávila půl roku v rámci programu Erasmus. Vřele ho doporučovala, takže jsem se rozhodl, že to stojí za to. Navíc jako velký nadšenec do hor instinktivně hledám nejvýše položený bod v okolí :D.
Cesta z okolí náměstí Monastiraki k úpatí Lykabettus mi trvá asi půl hodiny. Terén je spíše rovný, takže hlavní obtíží během procházky je přecházení silnic tak, aby mě nepřejel některý z chaoticky jezdících řidičů. Výškové metry začínám nabírat až při chůzi po ulici Dimokritou, která dokonce končí řadou vysokých schodů.
Ze schodů vycházím na ulici Eyelpidos Roggakou, která traverzuje vrch v nadmořské výšce asi 160 m n. m. Podle rady spolehlivých map se z asfaltové cesty odpojuji na jednu z polních cest. Nyní stoupám po strmém svahu mezi nádhernými exempláři středomořských borovic. S každým krokem se za mými zády materializuje krásnější výhled na celé Athény. Po několika minutách chůze se dostávám k vysoké skále hustě porostlé špinavě zelenými kaktusy. Poté vstupuji na zpevněný chodník, který mě četnými serpentinami vyvádí na vrchol kopce. Závěrečné stoupání mi trvá asi 20 minut a vyžaduje překonání o něco více než 100 výškových metrů.
Vznik vrchu Lykabettus
Podle legendy vděčíme za vznik vrchu Lykabettus patronce města — Athéně. Bohyně vytvořila vyvýšeninu ve chvíli, kdy jí z rukou vypadla vápencová hora, kterou nesla z poloostrova Pallene. Tato skála měla posloužit ke stavbě Akropole. Hora jí z rukou vypadla překvapením, když jí havrani přinesli zprávu o otevření skříňky, v níž byl ukryt Erichthonios. Pověst praví, že od té chvíle zůstali havrani už navždy černí.
A kdo byl onen Erichthonios? Bylo to dítě, zplozené v důsledku nezdařeného pokusu o znásilnění Athény Héfaistem. Bohyně moudrosti stihla božskému kováři utéct, ale kapka jeho semene nešťastně spadla na její stehno. Přestože Athéna ji s odporem otřela kouskem vlny, z pokusu o znásilnění se narodil Erichthonios. Athéna se rozhodla dítě vychovat sama. Zavřela ho do dřevěné skříňky a krabičku předala dcerám Kekropovým. Zvědavé dívky se neudržely a otevřely víko. Uvnitř uviděly postavu půl dítěte, půl hada, z čehož přišly o rozum a vrhly se z Akropole. Erichthonios se však, když vyrostl, stal králem Athén. Zavedl velké Panathénaje, naučil lidi zapřahat koně do vozů, orat pluhem a tavit stříbro. Jak nemilovat řeckou mytologii, že?
Vrch Lykabettus — vyhlídka
Na vrchu Lykabettus (277 m n. m.) se nachází vyhlídková plošina, nabízející bohaté panorama na celou téměř tří-milionovou athénskou aglomeraci. Kam až oko dohlédne, všude jsou stovky nízkých, bílých domků, rozdělených geometricky vytyčenými ulicemi. Dobře je vidět mimo jiné Akropole, Panathénajský stadion a chrám Dia Olympského. V dálce se rýsuje pobřežní linie Egejského moře spolu s přístavem v Pireu. Město obklopují okolní pohoří. Zvláštní dojem dělá blízký masiv Evzonos (1 026 m n. m.), který je na východě výborně viditelný. Kromě krásného výhledu se na Lykabettus nachází také malá kaplička sv. Jiří.
Ačkoliv je místo velmi okouzlující, tak, jak asi tušíte, je silně přeplněné. Na dobrý vyhlídkový bod se člověk dostane až po několika minutách čekání, poté co si počká na konec několika focení asijských turistek. Odkud je tu tolik turistů, když je potřeba kousek vyjít? Na vrch Lykabettus jezdí lanovka, jejíž horní stanice je umístěna na křižovatce ulic Plutarchou a Aristippou ve čtvrti Kolonaki. Dostupný je sem také soukromým autem, které lze nechat na blízkém parkovišti (cca 240 m n. m.), umístěném přímo u charakteristického přírodního divadla.
Organizované výlety na vrch Lykabettus najdete na GetYourGuide.
Večer v Athénách
Z vrchu Lykabettus sestupuji stejným způsobem, jakým jsem se sem dostal. Než slunce zapadne, navštívím ještě Národní zahradu a pohlédnu na mocnou budovu řeckého parlamentu. Poté se trochu toulám úzkými uličkami staré čtvrti Plaka. Nadšení dál necítím, ale přiznávám, že všechny ty athénské uličky, restaurace a obchůdky vypadají po setmění mnohem lépe.
Je už docela tma, když docházím k Hadriánovu oblouku – monumentální stavbě, postavené v letech 131–132 n. l. Fundátorem byl císař Hadrián, velký zastánce Athén a řecké kultury (tedy pro Římany — „staré, klasické“). Vedle se nacházejí pozůstatky chrámu Dia Olympského, jehož stavba začala v 6. století př. n. l., za vlády dynastie Peisistratovců. Vztyčování díla bylo zastaveno po pádu tyranie v roce 510 př. n. l. a nedokončená konstrukce přetrvala ve zbytcích celých 336 let. Athéňané ji nechtěli dokončit, protože považovali chrám za projev pýchy. Stavba byla připomenuta v Aristotelově „Politice“ jako příklad toho, že tyranie zapojují lid do velkých projektů, čímž je připravují o sílu ke vzpouře. Stavbu zahájil až Antiochus IV. Epifanés z dynastie Seleukovců ve 2. století př. n. l. a chrám dokončil císař Hadrián ve 2. století n. l. Dnes z velkého Olympeionu zbylo sotva patnáct sloupů, skvěle osvětlených a dokonale viditelných zpoza plotu.
Od chrámu Dia Olympského mířím do… půjčovny aut. Vyzvedávám si totiž autíčko, které mi poslouží k mé několikadenní okružní jízdě. Plán je takový, abych vyšel na tři docela vysoké hory a navštívil nejikoničtější archeologická naleziště jižní Hellady. Jak se mi to podaří? Sledujte další příspěvky! Zatím vám řeknu jen tolik, že pokud jste si někdy stěžovali na ježdění autem po Varšavě, Krakově nebo Poznani, tak mám pro vás dobrou zprávu — ve srovnání s Athénami jsou naše města úplná maličkost.
Děkuji za věnování času čtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, můžete mi koupit virtuální kávu na buycoffee.to.
