Triglav (2 864 m n. m.) – nejvyšší hora Slovinska [výstup přes sedlo Luknja]

Triglav (2 864 m n. m.) je nejvyšší vrchol Slovinska a celého pohoří Julských Alp. Hora působí velmi silným dojmem díky své impozantní, majestátní siluetě. Na vrchol vede několik nepříliš obtížných ferrat, což činí Triglav široce turisticky dostupným. Střechu Slovinska jsem měl to štěstí navštívit jednoho slunečného dne v srpnu 2024. Srdečně vás zvu k reportáži z okružní trasy z parkoviště u chaty Aljažev dom, během které jsme vystupovali variantou přes sedlo Luknja a sestupovali cestou u chaty Triglavski dom na Kredarici.

OBSAH

1. Triglav – obecné informace
2. Planica aneb začátek dne s mamutím můstkem
3. Triglav – start výletu z chaty Aljažev dom
4. Triglav – cesta údolím Vrata do sedla Luknja
5. Ferrata Bambergova pot [C]
6. Triglav – finále výstupu kamennou pustinou
7. Triglav – vrchol
8. Triglav – sestup hřebenovou ferratou [A]
9. Ferrata Tominškova pot [A/B]
10. Mapa výletu

Triglav – obecné informace

• Triglav (2 864 m n. m.) je nejvyšší vrchol Slovinska a celého pohoří Julských Alp, které jsou součástí Jižních vápencových Alp. Z tohoto důvodu je vrchol řazen do Koruny Evropy.
• Masiv Triglavu se vyznačuje mimořádně hustou sítí turistických tras různé úrovně pokročilosti. Nejtypičtějším výchozím bodem pro výlety na střechu Slovinska je chata Aljažev dom v údolí Vrata (poblíž obce Mojstrana). Právě tam začínají tři základní varianty zdolávání Triglavu. První z nich předpokládá výstup velmi přístupnou ferratou Tominškova pot (obtížnost A/B) do výšky cca 2100 m n. m., další výstup k chatě Triglavski dom a pokračování výletu snadným hřebenovým úsekem přes vrchol Malého Triglavu. Tato varianta bude v tomto příspěvku popsána jako sestupová. Druhý způsob předpokládá výstup stejně snadnou ferratou Pot čez Prag (A/B). Zatímco však Tominškova pot mizí v lese již pár minut po opuštění chaty, Pot čez Prag začíná po ujití cca dvou kilometrů trasou vedoucí dnem údolí Vrata.
• Třetí varianta, podle mého názoru nejzajímavější, předpokládá přístup údolím Vrata do sedla Luknja a následné pokračování výletu ferratou Pot čez Plemenice (jinak Bambergova pot), jejíž obtížnost je hodnocena jako C/D. Tímto způsobem si užijeme trochu lezení, vyhneme se největším davům a získáme fantastický výhled na slavnou severní stěnu Triglavu. Tato varianta bude v tomto příspěvku popsána jako výstupová.
• Pohyb po ferratách vyžaduje odpovídající vybavení: úvazek, ferratový set a helmu.
• Triglav je pro Slovince symbolickou horou, nerozlučně spjatou se vznikem jejich vlastní národní identity. Silueta hory je vidět na slovinské vlajce i znaku. Název vrcholu zaštiťuje velké množství spolků, sportovních klubů, firem, restaurací, ubytovacích zařízení… Zkrátka – je všude.
• Prvovýstup na vrchol uskutečnila skupina místních obyvatel v roce 1778. Turistického významu Triglav nabyl v 19. století díky rostoucímu zájmu o horskou turistiku v celé Evropě a činnosti kněze Jakoba Aljaže. Ten se proslavil hlavně tím, že v roce 1895 odkoupil vrchol Triglavu a postavil na něm plechovou věž. Konstrukce tam stojí dodnes a představuje jeden z hlavních symbolů střechy Slovinska.
• Název Triglav vznikl podle toho, že z většiny pozorovacích bodů na území Horního Kraňska vypadá, jako by měl tři vrcholy. Navzdory mnoha romantickým teoriím název pravděpodobně nepochází od jména slovanského boha Trojana.

Planica aneb začátek dne s mamutím můstkem

Dnešní den začínáme brzy ráno, probouzíme se v kouzelném kempu Natura Eco Camp v obci Kranjska Gora. Narychlo snídáme, balíme stan do auta a vyrážíme směrem k blízké obci Planica. V dětství jsem byl velkým fanouškem skoků na lyžích, proto si nedokážu představit odjet ze Slovinska, aniž bych viděl tento legendární objekt. Letalnica v Planici je jedním z největších můstků na světě s bodem HS na 240. metru, konstrukčním bodem na 200. metru a rekordem dosahujícím až 254,5 m (mimochodem – od března 2025). Je známá především tím, že každoročně tvoří poslední zastávku ve Světovém poháru a vítěz celkového hodnocení zde přebírá vysněný Křišťálový globus. Čtyřikrát byl šampionem Adam Małysz, dvakrát – Kamil Stoch.

Mamutí můstek na mě udělal obrovský dojem. Mohutný, impozantní, obklopený majestátními horami… Bohužel na delší prohlídku dnes nemáme příliš mnoho času: před námi je ještě výstup na Triglav a přejezd na noc do jiné části Slovinska. Mimochodem, podle původních plánů jsme měli Planici navštívit včera. V realizaci těchto záměrů nám však zabránilo to, že jsme úplně neodhadli délku a stupeň obtížnosti trekkingu na Prisojnik a Razor. Nevadí, stává se i těm nejlepším (a co si budeme povídat, my k nim zatím nepatříme :D).

Z Planice nabíráme směr na východ a jedeme 20 kilometrů půvabnou silnicí č. 201. Tak dojíždíme do obce Mojstrana, kde odbočujeme doprava – na asfaltovou silnici vedoucí dnem údolí Vrata.

Triglav – start výletu z chaty Aljažev dom

Po cca 10 kilometrech dojíždíme na velké turistické parkoviště na konci cesty. Poplatek za celý den činí… 20 eur. Bez legrace, musí existovat lepší alternativa! A skutečně, doslova kilometr od parkoviště nacházíme zcela legální odstavnou plochu, kde lze auto nechat úplně zdarma. Plácek je docela široký, a přesto tam stojí jen jedno auto… Zdá se nám až nepochopitelné, že tolik lidí raději zaplatí 20 eur, než aby ušli kilometr navíc po rovince.

Tímto způsobem kolem 8:30 začínáme naši túru na Triglav! Rychlým tempem zdoláváme úsek po asfaltové cestě a už po pár minutách se hlásíme zpět na parkovišti u chaty Aljažev dom v Vratih (1 015 m n. m.). Objekt nese jméno kněze Jakoba Aljaže, tedy zmíněného iniciátora vzniku tohoto místa. Chata je dnes dobrou základnou nejen pro proslulý Triglav, ale také pro druhý nejvyšší vrchol Slovinska, Škrlaticu (2 740 m n. m.).

Triglav – cesta údolím Vrata do sedla Luknja

Od chaty vyrážíme po hlavní turistické trase vedoucí dnem údolí Vrata. Od samého začátku nás doprovázejí úžasné výhledy na okolní vápencové obry. Cesta je široká a dobře zpevněná. Po ujití cca půl kilometru od chaty Aljažev dom přicházíme k charakteristickému památníku ve tvaru velké lezecké karabiny. Připomíná slovinské partyzány, kteří padli během druhé světové války při odporu proti italsko-německé okupaci. V tomto místě doleva odbočuje Tominškova pot, tedy naše sestupová varianta.

Jdeme tedy dál. Údolí Vrata je prostě nádherné: před námi se neustále rýsuje mohutná skalní stěna a kolem je neuvěřitelně zeleno. První rozcestí míjíme zhruba kilometr od odbočky u památníku s karabinou. V tomto případě záměna variant nenese žádné následky, protože obě cesty vedou do sedla Luknja. První z nich předpokládá ještě kilometr putování dnem údolí Vrata a druhá zahájení mnohem intenzivnějšího výstupu a průchod kolem malého bivaku Luknja. Časově i vzdálenostně obě verze vycházejí nastejno, takže trochu náhodně volíme první variantu.

Námi zvolená varianta předpokládá ještě kilometr ploché procházky údolím Vrata a příchod na další rozcestí. Tentokrát by chyba měla podstatnější následky: naše cesta směřuje dál do sedla Luknja, zatímco odbočka doprava není nic jiného než start ferraty Pot čez Prag. Mimochodem, proč neustále používám terminologii „vpravo“, „vlevo“? Protože ve Slovinsku se nepoužívá vícebarevné značení tras. Všechny cesty jsou značeny stejně: bílo-červeným kolečkem nebo, zejména na rozcestích, červenými nápisy.

Po odbočce ferraty Pot čez Prag (zhruba 2 kilometry od chaty) začíná sklon terénu konečně citelně narůstat. Výstup se stává kondičně docela náročným, zejména proto, že už je 10 hodin a srpnové slunce začíná pálit s dvojnásobnou silou. Cesta v tomto úseku je již mnohem užší, ale stále pohodlná a dobře značená. Během dvou kilometrů výstupu získáváme celých 600 metrů převýšení. Většina cesty ubíhá v obklopení bujné vegetace a pouze poslední úsek zdoláváme kamenným žlabem. Suťoviště se skládá z nesčetného množství malých kamínků, proto může být místy trochu sypké (obecně se však v takovém terénu mnohem snáze výška nabírá, než ztrácí).

V sedle Luknja (1 766 m n. m.) jsme v 10:30, tedy cca dvě hodiny po opuštění auta. Dáváme si zde krátkou pauzu na druhou snídani a přitom obdivujeme výhledy, které se odtud otevírají na obě strany. V této části Julských Alp mě osobně nejvíc uchvacuje ta všudypřítomná zeleň. Jsme ve značné výšce, a přesto je kolem spousta trávy, mechů a dokonce i malých keřů.

Ferrata Bambergova pot [C]

Ze sedla Luknja volíme trasu Pot čez Plemenice, kterou vede ferrata Bambergova pot. Název železné cesty odkazuje na původ německých alpinistů, kteří v počátečním období dominovali v průzkumu masivu Triglavu. Ferrata začíná ve výšce cca 1800 m n. m. a obtíže na ní jsou hodnoceny jako C (v některých průvodcích B/C). Tím pádem je Bambergova pot ze všech značených cest vedoucích na Triglav tou nejtěžší.

Nejnáročnějším úsekem je první část ferraty, vedoucí přes mohutnou vápencovou skálu. Stejně jako včera na Prisojniku se i zde snažím sám hledat chyty, místo abych se jen přitahoval za ocelové lano. Tento cíl se v zásadě daří plnit. Lezení v tomto místě hodnotím jako spíše jednoduché, ale velmi příjemné a uspokojující. Problém je v tom, že zdolání první cca 100metrové stěny nám trvá asi 20 minut. Poté jdeme asi hodinu po obyčejné pěšině, která jen občas vyžaduje opětovné použití rukou. Úsek je však docela náročný kvůli značnému sklonu terénu a balkánskému slunci stojícímu v nadhlavníku. Nejvíc na mě působí fakt, že jsme již zřetelně nad hranicí 2 000 m n. m. a kolem je stále velmi zeleno! A výhledy na okolní vrcholy? Božské!

Ve výšce cca 2 200 m n. m. si po delší době vzpomeneme, že ať se děje cokoli, stále kráčíme po ferratě. Čeká nás zde druhý ze zajištěných úseků – asi desetimetrová stěnka s technickým komínem. Mimochodem, ferraty vždy dostávají celkové hodnocení podle nejtěžšího místa. Ačkoli se na internetu marně hledá jakékoli topo Bambergovy pot, zdá se, že právě tento komín je momentem „C“.

Po zdolání skalní stěny vycházíme na hřeben a ocitáme se na vrcholu Plemenice (2 372 m n. m.) a chvíli nato i na blízkém vrcholu Sfinga (2 384 m n. m.). Na hodinkách máme 12:30, což znamená, že výstup ze sedla Luknja nám trval asi dvě hodiny. Za tu dobu jsme ušli cca kilometr a půl a získali 600 metrů převýšení. Z vrcholu Sfingy máme možnost obdivovat snad nejkrásnější panorama dnešního dne. V celé kráse je odtud vidět mohutná severní stěna Triglavu, jedna z nejmohutnějších skalních stěn v Evropě. Stěna má přes 1000 metrů relativní výšky, bylo na ní vytyčeno stovky lezeckých cest a v minulosti hrála klíčovou roli v rozvoji slovinského alpinismu. Pozorovat naživo tohoto vápencového kolose je opravdu velký zážitek.

Triglav – finále výstupu kamennou pustinou

Kousek za vrcholem Sfingy se krajina začíná výrazně měnit. Zelená tráva mizí a ustupuje mohutné kamenné pustině. To znamená, že pomalu vstupujeme na území, kde se ještě nedávno nacházel triglavský ledovec. Na konci 19. století se rozkládal na ploše 40 hektarů, v roce 1946 na 15 hektarech a v roce 2011 na 1–3 hektarech v závislosti na sezóně. Zbytky věčného ledu se oficiálně přestaly nazývat ledovcem v roce 2019. Asi kilometrový úsek trasy oblastí bývalého ledovce na mě působí docela depresivně. Všechno tu vypadá tak… prázdné, spálené sluncem, mrtvé. Trasa je však po celou dobu pohodlná a dobře viditelná.

Ve výšce 2 600 m n. m. opět přicházíme ke skalní stěně. Pár minut příjemného lezení a ocitáme se na úzkém sedle Triglavska škrbina (2 655 m n. m.). Posledních 400 metrů vzdálenosti a 200 metrů převýšení zdoláváme cestou s názvem Gorjanska pot. Úsek představuje běžný kamenný výstup. Je zde strmo, ale již bez jakýchkoli technických obtíží.

Triglav – vrchol

Tímto způsobem ve 14:10 triumfálně dobýváme Triglav (2 864 m n. m.), nejvyšší vrchol Slovinska a Julských Alp. Celá zábava nám trvá asi 5,5 hodiny. Na vrcholu zjišťujeme, že Triglav je skutečně velmi populární hora, ovšem s tou výhradou, že drtivá většina turistů ji dobývá s použitím snazších variant. Máme tedy další plus cesty přes sedlo Luknja, a sice že umožňuje zdolat střechu Slovinska bez obtěžujících davů. Výhledy z Triglavu jsou samozřejmě fenomenální. Jako na dlani jsou odtud vidět desítky vrcholů Julských Alp a také blízkých Karavanek a Kamnických Alp. Kolem turistů létají charakterističtí kavčata žlutozobí, které jsem viděl už kdysi na Hoher Dachstein. V centrálním bodě vrcholu stojí slavný plechový bivak, postavený na tomto místě v roce 1895 zmíněným knězem Jakobem Aljažem.

Na vrcholu si dáváme zaslouženou delší pauzu. Zvláštní pozornost dnes věnuji dostatečné hydrataci. S pamětí na včerejší dehydrataci na Prisojniku jsem si na Triglav vzal celé čtyři litry tekutin. Mimochodem, navzdory hrozbě dehydratace se mi útěk do vysokých hor stále zdá jako jeden z nejlepších způsobů, jak se vyhnout srpnovým vedrům. Zatímco v údolích teploty dosahují 40 stupňů, na vrcholu Triglavu si můžeme užívat osvěžující chlad a příjemný větřík.

Triglav – sestup hřebenovou ferratou [A]

Najedení a odpočatí se rozhodujeme pro sestup směrem k chatě Triglavski dom na Kredarici (cca 2 500 m n. m.). Úsek měří asi kilometr a vede přístupným hřebenovým úsekem přes vrchol Malého Triglavu (2 725 m n. m.). Prakticky v celé délce je cesta zajištěna snadnou ferratou obtížnosti A. Protože však trasa postrádá jakékoli technické obtíže, většina turistů jištění nepoužívá.

Abych byl upřímný, sestup z Triglavu je nejslabší částí dnešního trekkingu. Trasa je totiž neuvěřitelně přeplněná, což vede k vytváření mohutných zácp. Ale co naděláme? Kde můžeme, tam předbíháme pomaleji se pohybující turisty. Kde to nejde, trpělivě čekáme. Největší fronty panují na vrcholu Malého Triglavu, ale nutnost čekání trochu kompenzují krásné výhledy, které se odtud otevírají.

Tímto způsobem kolem 15:40 dorážíme na sedlo Ledeniški preval (2 484 m n. m.). Z tohoto místa máme dobrý výhled na malý zlomek zbytků kdysi mohutného triglavského ledovce. Nedaleko sedla se nachází chata Triglavski dom. Protože tekutin máme stále dost a pauza byla nedávno, nezastavujeme zde a pokračujeme v sestupu.

Pod sedlem se nachází ještě krátký úsek zajištěný ferratou, ale dál už jen poněkud monotónní sestup vedoucí kamenným dnem ledovcového kotle. Jdeme tedy drsným terénem a plynule ztrácíme výšku zdoláváním dalších skalních prahů. Pěšina se chvílemi stává o něco méně zřetelnou, takže je třeba věnovat větší pozornost značení trasy. V určitém okamžiku se sestup stává o něco „napínavějším“. Děje se tak, když vstupujeme na úsek na strmém, suťovém svahu. Zachováváme tedy zvýšenou koncentraci, abychom bolestivě neuklouzli na množství drobných kamínků.

Ferrata Tominškova pot [A/B]

Cca 40 minut po opuštění sedla začínají mezi skalami prorůstat trsy trávy a jednotlivé keře. Ve výšce cca 2 100 m n. m. začínáme sestup ferratou Tominškova pot s úrovní obtížnosti hodnocenou na A/B (v některých průvodcích se lze setkat s hodnocením B/C nebo dokonce C, ale podle mě je rozhodně nadsazené). Ferrata traverzuje kamennou stěnku a plynule klesá zpět směrem k údolí Vrata. Místy je cesta docela dost exponovaná, ale obecně nepůsobí větší technické problémy. Méně zkušeným turistům může určité potíže způsobit fakt, že ne každé místo vyžadující použití rukou je zde zajištěno ocelovým lanem. Silnou stránkou ferraty jsou naopak její vyhlídkové hodnoty – panorama, které se odtud otevírá na vrcholy obklopující údolí Vrata, je prostě fenomenální.

Ve výšce cca 1500 m n. m. ocelové lano mizí a zeleň kolem nás je stále intenzivnější. Sestupujeme nyní strmou, ale pohodlnou a dobře zpevněnou pěšinou. Když se terén stane již docela jednoduchým, rozhodujeme se zdolat posledních pár kilometrů během. Nápad se ukazuje jako trefa do černého! Nejenže je běhání po horách neuvěřitelně příjemné, ale navíc umožňuje v rychlém tempu zdolat méně atraktivní lesní úseky.

Tímto způsobem jsme kolem 18:00 opět u památníku ve tvaru velké karabiny. V 18:30 dorážíme k odstavné ploše, kde jsme nechali auto. Celá eskapáda na Triglav nám tedy trvá 10 hodin.

Výprava na Triglav se ukázala jako jeden z nejsilnějších horských momentů roku 2024. Zdolání hory nám přineslo mnoho uspokojení, naplnilo nás dobrou energií a v mnoha úsecích nás upřímně nadchlo. Vřele doporučuji!

Datum výletu: 12. srpna 2024

Statistiky výletu: 16,5 km, 2100 metrů převýšení

Děkuji, že jste věnovali čas přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít aktuální informace o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.

Mapa výletu