Poslední den našeho trekkingu v Jotunheimen jsme absolvovali trasu z údolí Storådalen k horské chatě Memurubu. Tento úsek byl náročný především kvůli rychle se měnícím povětrnostním podmínkám, které nás zastihly v podobě velmi silného deště. Zvu vás k přečtení posledního příspěvku o naší červencové výpravě do hor Jotunheimen!
Obsah
Předchozí den v Jotunheimen panovaly pro trekking naprosto dokonalé podmínky. Užívali jsme si bezmračnou oblohu, překrásné výhledy a hřejivé slunce. Dnes nám ale osud přichystal úplně jiný scénář. Od rána je deštivo, chladno a velmi mlhavo.
Podmínky nás zrovna nelákají k opuštění stanu, ale bohužel už nemáme moc na výběr. Náš zpáteční autobus do Osla odjíždí z Gjendesheimu už pozítří. Nezbývá nám tedy nic jiného, než sbalit stany, nasadit batohy a vyrazit dál. Z cukru přece nejsme! (i když občas dokážeme být sladcí).
Vyrážíme ze dna údolí Storådalen v nadmořské výšce cca 1150 m n. m. První kilometry ubíhají v rámci intenzivního stoupání po strmém svahu. Samotná stezka je naštěstí pohodlná a šotolinová, takže si není na co stěžovat. V nižších částech údolí je terén stále poměrně hustě porostlý trávou a nízkými keři. S přibývající nadmořskou výškou se okolní krajina mění. Všudypřítomné kamení nahrazuje trávu a mohutný mrak nám téměř úplně zakrývá výhled na okolní vrcholky.
Zhruba 2,5 kilometru od začátku trekkingu dosahujeme nadmořské výšky 1400 metrů. Místo, kde se právě nacházíme, je poněkud zvláštní. Je to rozsáhlá oblast bez jakýchkoliv strmých útvarů. Jen kus lehce zvlněného terénu, který balancuje mezi 1400 a 1600 m n. m. a strmě klesá směrem k jezeru Gjende. Vypadá to, jako by si příroda připravila základy pro stavbu dalších vrcholů, ale v poslední chvíli jí na to došly prostředky.
Možná je to tou temnou a vlhkou aurou, ale tato oblast má v sobě něco tajuplného, jako by skrývala dávno zapomenuté tajemství. Kromě toho mi tento úsek celého trekkingu v Jotunheimen nejvíce připomíná hru Skyrim. Naštěstí pro nás v okolí nečíhá žádný drak. To je dobře, protože mám dojem, že po uplynulém týdnu je můj ukazatel kondice na alarmující úrovni… Holky si naopak všimly stvoření mnohem přátelštějších než drak, a to malého stáda sobů.
Po zhruba pěti kilometrech chůze dosahujeme nejvyššího bodu dnešního dne – cca 1520 m n. m. Počasí je stále pod psa, proto nikoho ani nenapadne dělat si jakékoliv přestávky. Ostatně není zde co obdivovat – kromě krátkých chvil, kdy se mraky rozestoupí, nám zakrývají všechny okolní vrcholy. Jediným zajímavým prvkem krajiny je intenzivně tyrkysové jezero Gjende, které se místy objevuje po naší pravé straně.
Sedm kilometrů po opuštění tábořiště dorážíme k prvnímu rozcestí: vlevo do Memurubu, vpravo do Gjendebu. Zahýbáme tedy doleva a začínáme pomalu ztrácet výšku. Krajinu kolem nás tvoří skály pokryté drobným mechem, trochu bláta a malá jezírka. Už po kilometru od předchozího rozcestí přicházíme k dalšímu. Tentokrát případná chyba nenese žádné následky – obě varianty vedou k horské chatě Memurubu. Pokud půjdeme rovně, dojdeme k chatě po postupně klesajícím hřebeni. Vpravo sestupujeme poměrně strmým svahem na dno údolí Memurudalen a k chatě dojdeme stezkou podél řeky Muru.
My volíme druhou možnost, která je o několik set metrů delší. Proč právě tuto? Upřímně řečeno, nevím. V tuto chvíli už nikdo z nás podrobně neanalyzuje průběh té či oné varianty. Mraky už nevydržely a začaly nás polévat nekonečným proudem mrznoucího deště. Stezka se téměř okamžitě mění v malý vodopád a všude se tvoří menší či větší louže. V tu chvíli zapínám režim přežití: snažím se nemyslet na vodu čvachtající v botách a na to, jak je mi zima. Prostě jdu dál: ta chata přece nemůže být tak daleko!
Sestup do údolí Memurudalen v těchto podmínkách přináší určité potíže: je třeba scházet opatrně, protože uklouznout v blátě není nic těžkého. V nadmořské výšce cca 1180 m n. m. začínáme jít podél řeky Muru. Pořád leje jako z konve. Pomalu začínám mít pocit, že už nikdy v životě nebudu suchý. Jediné, co mě těší, je fakt, že jsem se na dnešní trekking rozhodl vzít si lehké boty na běhání v horách namísto těžkých pohorek. V těchto podmínkách by obě varianty úplně promokly, a takhle je to alespoň trochu lehčí pro nohy.
Moment… běžecké boty? Vlastně, co mi brání běžet? A skutečně. Protože už chci být v teplé chatě, v určité chvíli začínám pomalu běžet. S batohem vážícím přes deset kilo to není úplně snadný úkol, ale jak se ukázalo, je to proveditelné. Tímto způsobem ve svižném tempu překonávám posledních pár kilometrů, které mě dělí od teplé kávy. V těchto podmínkách bylo těžké plně ocenit krásy údolí Memurudalen. Je však nutné objektivně uznat, že je to velmi sympatické a zelené místo.
Do Memurubu dorážím krátce po 16. hodině, tedy po zhruba pěti a půl hodinách chůze. Dobrých pár minut sedím jako zmoklá slepice u stolu a tupě zírám do prázdna. Teprve po čase přicházím k sobě a malátně se připojuji k holkám, které dorazily mezitím. Objednáváme si kávu, vynikající vafle s doplňky (norská specialita!) a kupujeme spoustu čokolády. Když tak sedíme v teple a pojídáme sladkosti, dobrá nálada se k nám rychle vrací.
Dosud jsme měli spíše hořkosladký obraz zdejších horských chat (způsobený hlavně dobrodružstvím v Glitterheimu), ale Memurubu nás velmi příjemně překvapuje. Zaprvé se ukazuje, že v chatě je k dispozici sušárna pro všechny turisty, kde můžeme nechat naše mokré boty. Zadruhé můžeme u stolů sedět, jak dlouho chceme, a nikdo nás nevyhání. A nakonec zatřetí se ukazuje, že při koupi kávy platí neomezená možnost dolití! Jestli kvůli tomu vypiju odpoledne čtyři šálky? Možná.
Po zhruba dvou hodinách chatové utopie začínáme pomalu přemýšlet o dnešním noclehu. Přestalo pršet, ale všude je stále velmi mokro. Začínáme tedy chodit po okolí a prohlížet si potenciální místa na spaní. A objevuje se problém. Kilometr na východ od chaty: strmě klesající svah k jezeru Gjende. Kilometr na jih: jezero Gjende. Kilometr na západ: podmáčené údolí, kterým jsme přišli. Na sever: opět strmý svah.
Po krátké diskusi výjimečně volíme chatový kemp, situovaný nedaleko ústí řeky Muru do jezera Gjende. Cena takové radosti je 190 norských korun (cca 400 Kč) za osobu. Co je zajímavé, majitelé chaty neověřují, zda počet zakoupených míst souhlasí se skutečným počtem lidí, kteří v kempu staví stany. Nu což, jsme v zemi vysoké veřejné důvěry. A když nám důvěřují, je dobré tuto důvěru nezneužívat, že?
Večer se mraky rozcházejí a je dokonce docela příjemně. To naše holky motivuje… ke koupeli v ledových vodách jezera Gjende. Obdivuji je, ale sám se nechat přesvědčit nedám. Už při pouhém pohledu je mi zima… Naštěstí se mnou na břehu zůstává i Jaromir. Pravda, musíme si vyslechnout několik poznámek na adresu naší křehké mužnosti, ale alespoň nám na konci výjezdu nic neodmrzne.
Datum výletu: 26. července 2024
Statistiky výletu: 14,5 km, 515 metrů převýšení
Více obecných informací o pohoří Jotunheimen najdete pod tímto odkazem.
Mapa výletu
Poslední den v Jotunheimen
Další den už nikam nejdeme – není kam. Ukazuje se, že stezka z Memurubu do Gjendesheimu podél jezera Gjende je uzavřená. Tragédie to není, protože tuto trasu můžeme absolvovat také trajektem. Cena za přepravu jedné osoby činí 240 norských korun (cca 500 Kč). Jízdenky se kupují přímo při vstupu na palubu trajektu. Platit lze hotově i kartou.
V den našeho návratu se počasí v Jotunheimen opět obrací o 90 stupňů: máme sluníčko a bezmračnou oblohu. Z paluby trajektu tedy obdivujeme tyrkysové jezero Gjende a blízké hory klesající k vodě strmými svahy. O tom, v jak mohutném údolí se nacházíme, svědčí fakt, že Gjende má v nejhlubším místě až 149 metrů! To je o 41 metrů více než nejhlubší polské jezero Hańcza na Suwalsku.
Tak si říkám, že tato krásná plavba trajektem je tím nejlepším završením naší norské eskapády. Chvílemi to bylo těžké: daly nám zabrat drsné atmosférické podmínky a únavné kamenité výstupy. Nakonec se nám však podařilo překonat každou překážku osudu a eskapádu do hor Jotunheimen si zapamatuji jako jeden z nejlepších dovolenkových výletů mého života. Viděl jsem spoustu překrásných údolí, štítů a ledovců. Spal jsem na nádherných místech a délka norského dne se ukázala být skutečně magickou. A konečně – viděl jsem něco jiného, čerstvého. A o tom to při cestování především je, ne?
Srdečně děkuji celé mé úžasné partě: Martině, Natalii, Ize, Martě, Ani, Dominikovi, Jaromirovi a iniciátorovi a hlavnímu organizátorovi výletu, Arkovi.
Děkuji za čas věnovaný přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každé lajkování, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
