Sulzkogel (3 016 m n. m.) je nádherný vrchol ve Stubaiských Alpách v rakouské části Tyrolska. Možnost začít túru v značné nadmořské výšce (2 020 m n. m.) a absence technických obtíží dělají z tohoto vrcholu jednu z nejsnáze dostupných alpských třítisícovek. Hora se také skvěle hodí jako zahřátí a aklimatizace před náročnějšími túrami v regionu. Neunerkogel (2 640 m n. m.) leží v bezprostřední blízkosti Sulzkogelu a představuje dobrou volbu pro ty, kteří hledají možnost, jak si trek prodloužit. V tomto příspěvku popíšu výstup na oba vrcholy z obce Kühtai.
Obsah
- Obec Kühtai
- Z Kühtai k přehradě Speicher Finstertal
- Sulzkogel (3 016 m n. m.) od přehrady Speicher Finstertal
- Sulzkogel – vrchol
- Výstup na Neunerkogel (2 640 m n. m.)
- Sestup z Neunerkogelu
- Mapa výletu
Obec Kühtai
Den začínáme v kempu Branger Alm nedaleko Innsbrucku. Po pozvolné snídani a ranní kávě nasedáme do auta a míříme do obce Kühtai. Cesta nám trvá asi půl hodiny a už sama o sobě je velkým zážitkem: na prostoru pouhých několika kilometrů vyjíždíme z výšky cca 600 m n. m. až do 2 020 m n. m. Navíc miluji jízdu rakouskými vesnicemi: všechny jsou tak čisté, plné květin a okouzlující.
Kühtai (2 020 m n. m.) se ukazuje jako typická lyžařská osada, zastavěná řadou estetických apartmánových domů. Auto necháváme na bezplatném parkovišti u hlavní silnice. V zimě musí obec pulzovat životem, ale uprostřed léta působí trochu opuštěně. Přesto zde funguje obchod se suvenýry a potravinami. Mou pozornost přitahuje informační tabule vysvětlující pravidla cyklistické výzvy „Kühtai Rodeo“. Úkolem výzvy je vyjet do obce ze tří startovních bodů: Kematen, Haiming a Ötz. Celá trasa měří 122 kilometrů s převýšením 4 250 metrů. Tomu, kdo výzvu dokončí v jeden den, je udělen čestný titul „Kühtai Cowboy“ nebo „Kühtai Cowgirl“. Páni, a já si myslel, že jsem docela zdatný, když zvládnu vyjet na kole na průsmyk Krowiarki :P.
Z Kühtai k přehradě Speicher Finstertal
Jen 200 metrů od východu z parkoviště opouštíme zástavbu obce Kühtai. Protože obec leží v rozlehlém sedle, téměř okamžitě začínáme vlastní výstup. Jdeme nyní otevřeným, travnatým terénem a trasa vede po pohodlné, zpevněné cestě. Za našimi zády se relativně rychle otevírá krásné panorama na Pirchkogel (2 828 m n. m.) a skalní stěnu Irzwände. První etapa je poměrně strmá: na pouhých dvou kilometrech nabíráme 350 metrů převýšení. Většinu času cesta vede travnatým svahem, ale krátkými úseky vede i podél polní cesty, která je součástí infrastruktury vodní elektrárny.
Kolem 11:00, hodinu od opuštění parkoviště, jsme u okouzlující Speicher Finstertal (2 300 m n. m.). Je to horní retenční nádrž výkonné přečerpávací elektrárny Sellrain-Silz. Pojme až 60 milionů m³ vody a vznikla rozšířením původních dvou menších karových jezer. Nádrž umožňuje využití obrovského výškového rozdílu – až 1 680 metrů vůči elektrárně v Silz v údolí řeky Inn (cca 640 m n. m.). Celý mechanismus funguje tak, že voda nejprve padá z výšky, čímž roztáčí speciální turbíny, a následně je pomocí čerpadel tlačena zpět nahoru. Samotná tato nádrž může dodat cca 231 milionů kWh energie (tedy tolik, kolik spotřebuje 50–60 tisíc domácností za rok). Přehrada byla postavena v letech 1977–1980 a je vysoká 149 metrů. K jejímu sypání bylo spotřebováno 4,5 milionu m³ vytěžených hornin přímo na místě. Uvnitř stěny se nachází speciální jádro z asfaltobetonu, které těsní celou konstrukci. Pro jistotu, kvůli neustálému monitorování těsnosti přehrady, do ní inženýři namontovali až 700 speciálních čidel.
Jak samotná nádrž, tak přehrada, která ji tvoří, na mě dělá velmi solidní dojem. Kromě technických kvalit jsou zde i ty prozaičtější – estetické. Voda má krásnou tyrkysovou barvu, která skvěle ladí s okolními vrcholy. Nad nádrží se tyčí mohutný Zwölferkogel (2 988 m n. m.) s třpytícím se křížem na vrcholu. Překrásné místo na svačinu :D.
Sulzkogel (3 016 m n. m.) od přehrady Speicher Finstertal
Dalších jeden a půl kilometru nám trvá obejití nádrže. Cca 4,5 kilometru od opuštění parkoviště docházíme k rozcestí: vlevo odbočuje Gubener Weg směrem k chatě Schweinfurter Hütte, vpravo naše trasa na Sulzkogel. V tomto okamžiku začínáme nejtěžší etapu dnešního výletu, během které budeme muset překonat necelých 700 metrů převýšení na vzdálenosti 2,3 kilometru. Docela strmé, že?
Zpočátku cesta vede po polní stezce, běžící podél potoka Finsterbach. V této etapě výstupu se nám naskýtá sympatický pohled na bezejmenné vodopády a na kamenný pahorek, který nám zakrývá hlavní cíl dnešního výletu – Sulzkogel. Nedlouho poté překračujeme potok Finsterbach a naše cesta se stává čím dál více suťovitou. Stezka je dobře viditelná a značení husté, díky čemuž volba správného směru pochodu nečiní jakékoli problémy. Zleva obcházíme skalní práh, ze kterého padají charakteristické vodopády. Nacházíme se nyní v malém, kamenitém údolí, uzavřeném na jedné straně bočním hřebenem vybíhajícím ze Sulzkogelu, na druhé straně svahy vrcholů Gamskögele (2 912 m n. m.) a Gamskogel (2 965 m n. m.).
Další čtvrthodiny nám utíkají při únavném stoupání přes skalní suť. Orientaci v kamenitém terénu usnadňuje to, že stezka zůstává i nadále skvěle značená. Cesta má výhradně turistický charakter – na celé její délce nejsou žádné technické potíže. Pozor je třeba dávat pouze na volné kameny, které pod nohama ujíždějí a občas padají ze svahu. Cca ve 13:20 dorážíme do výrazného sedla v hlavním hřebeni (2 950 m n. m.). Stezka nyní zahýbá o 90 stupňů doprava a vrchol Sulzkogelu se stává skvěle viditelným.
Sulzkogel – vrchol
Ještě pár minut stoupáme skalní sutí a… máme to! V 13:35, tři a půl hodiny od opuštění Kühtai, dobýváme vrchol Sulzkogel (3 016 m n. m.). Na vrcholu se nacházejí hned dva kříže a tradiční kniha, sloužící k zápisům návštěvníků. Jak na rakouské poměry, lidí je na vrcholu docela dost.
Sulzkogel pro mě představuje návrat do výšky 3 000 m n. m. po delší pauze (naposledy jsem byl tak vysoko před více než dvěma lety, na Pico de Aneto, nejvyšším vrcholu Pyrenejí). Pro Jaromíra je to naopak debutový vrchol s trojkou na začátku – to je důležitý moment v životě každého horolezce, velké gratulace! Na vrcholu Sulzkogelu trávíme dobrých 40 minut. Spokojeně pojídáme svačinu, fotíme a kocháme se neuvěřitelným panoramatem. Ze Sulzkogelu je skvěle vidět dole ležící retenční nádrž, okolní údolí a desítky vrcholů Stubaiských Alp. Na severu, na druhé straně údolí Inn, jsou patrná i další pohoří, tvořící součást Severních vápencových Alp. Při pohledu směrem na jihovýchod budí velký dojem rozlehlost stubaiských ledovců.
Ze Sulzkogelu sestupujeme stejným způsobem, jakým jsme sem vystoupali. Jiná cesta ostatně není, protože z každé jiné strany je vrchol mnohem hůře dostupný. Zdánlivě stejná stezka, a přesto při pohledu z druhé strany vypadá mnoho věcí jinak. Teprve teď si všímám ovcí pasoucích se (na kamenech!) a dvou tyrkysových jezírek, ležících v nadmořské výšce cca 2 650 m n. m. Delší pauzu si děláme v okolí rozcestí. Ležím na travnatém svahu, ujídám oříšky a přemýšlím… přemýšlím, že je všechno v naprostém pořádku. Rakouské hory mi moc chyběly a jsem velmi šťastný, že mě osud zase nasměroval právě sem.
Výstup na Neunerkogel (2 640 m n. m.)
U břehu nádrže jsme zpět před 16. hodinou, což nám dává příležitost prodloužit si trek o další horu. Po krátké analýze mapy padá volba na nedaleký Neunerkogel, tyčící se do výšky 2 640 m n. m. Trasa na tento vrchol odbočuje z hlavní cesty nedaleko přehrady. Úsek je čistě turistický – stezka vede po polní cestě bez jakýchkoli technických obtíží nebo volných kamenů. Je ale třeba přiznat, že výstup je docela náročný – 300 metrů převýšení nabíráme na vzdálenosti pouhých 700 metrů. Úsilí je tedy krátké, ale neuvěřitelně intenzivní.
Na vrcholu Neunerkogel (2 640 m n. m.) jsme v 16:45. Teď už nikam nespěcháme, a tak si můžeme dovolit delší lenošení na travnatém vrcholu. Martyna začíná dokonce cvičit jógu :D. Pokud jde o výhledy samotné, mám dojem, že jsou snad ještě krásnější než ty, které jsme zažili před pár hodinami na Sulzkogelu. Hladina nádrže odtud vypadá překrásně a skvěle ladí s okolními vrcholy. Nesmírně se mi líbí i pohled směrem na sever, zahrnující sedlo Kühtai, Pirchkogel (2 828 m n. m.) a skalní stěnu Irzwände. Ideální…
Sestup z Neunerkogelu
Při sestupu z Neunerkogelu nás čeká ještě jedna alpská atrakce. Na naší trase potkáváme… skutečného sviště! Zvíře nás delší chvíli zvědavě pozoruje svým huňatým čumáčkem, načež zmizí mezi kameny. Awww, to byl miláček! Po tomto milém přerušení pokračujeme v sestupu směrem ke Kühtai. Ve Stubaiských Alpách už nastal teplý, blažený večer, proto sestup ubíhá opravdu příjemně. Kouzlo dodávají četné krávy, pasoucí se líně na rozlehlých loukách. Jedním slovem – idyla.
Do Kühtai dorážíme čtvrthodinu před 19. hodinou. Rychle se balíme do auta, v naději, že stihneme zavírací dobu posledního trhu v okolí. Mimochodem – věříte, že většina obchodů s potravinami v Rakousku končí pracovní dobu právě v 19 hodin? V takových chvílích člověk velmi oceňuje domácí večerky… Ale zpátky k Sulzkogelu… to byl opravdu vydařený den! Možná to nebyla ta nejambicióznější z alpských eskapád, ale přinesla spoustu dobrých emocí, pozitivní únavy a čistého nadšení. A zítra? Zítra zamýšlíme vystoupat ještě výše – Schrankogel čeká!
Datum výletu: 7. srpna 2025
Statistiky výletu: 15,3 km; 1 580 metrů převýšení
Děkuji za čas věnovaný přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každé lajkování, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
