Skrzyczne (1 257 m n. m.) je nejvyšší vrchol Slezských Beskyd s charakteristickou, poněkud „seříznutou“ siluetou, která je dokonale viditelná téměř z každé části Žywiecké kotliny. Hora patří k nejoblíbenějším výletním cílům v západních Beskydech, což je dáno její polohou v bezprostřední blízkosti hornoslezské konurbace, příslušností ke Koruně hor Polska, celoročním provozem sedačkové lanovky a dobrou turistickou infrastrukturou – v čele s horskou chatou PTTK na samotném vrcholu.
Při návštěvě Slezských Beskyd se vyplatí neomezovat se pouze na zdolání jejich nejvyššího vrcholu. Je skvělé projít se po jejich hlavním hřebeni a minout mnoho míst, která jsou velmi okouzlující a zároveň podstatně méně přeplněná. V tomto příspěvku přiblížím dlouhou procházku po Slezských Beskydech, která začíná i končí ve Szczyrku – nejznámějším letovisku tohoto pohoří. Na trase výletu bude samozřejmě Skrzyczne, ale také Małe Skrzyczne (1 211 m n. m.), Malinowska Skała (1 157 m n. m.), Malinowská jeskyně, Malinów (1 115 m n. m.), Salmopolské sedlo a Kotarz (974 m n. m.). Srdečně zvu ke čtení reportáže!
Obsah
- Start ze Szczyrku
- Modrou trasou na Skrzyczne
- Skrzyczne – vrchol
- Po hlavním hřebeni přes Małe Skrzyczne a Kopu Skrzyczeńskou
- Malinowska Skała (1 152 m n. m.)
- Malinowská jeskyně
- Malinów a sestup do Salmopolského sedla
- Kotarz a putování Uherským Beskydem
- Mapa trasy
- Bibliografie
Start ze Szczyrku
Je 11:40, když přijíždíme na jedno z placených parkovišť ve Szczyrku, tedy ve městě ležícím na úpatí Skrzyčného (cca 520 m n. m.). Trekking dnes začínáme výjimečně pozdě, ale červencový den je natolik dlouhý, že nám v klidu zbude dostatek času na dlouhou, uspokojivou trasu. Mými dnešními společníky na cestách jsou moje Ada a Mikołaj, pro kterého to bude poprvé v Slezských Beskydech.
První kilometr nám utíká chůzí po chodníku vedoucím podél vojvodské silnice č. 942. Szczyrk sice již od roku 1973 užívá městských práv, ale obec má stále strukturu typické beskydské řetězové vsi. To znamená, že údolím prochází jediná hlavní silnice, ze které se na všechny strany rozvětvuje spousta bočních obytných uliček. A atmosféra? No co už… Szczyrk mi už dlouho připadá jako místní beskydský ekvivalent Zakopaného. V turistické sezóně se totiž městečko plní turisty až po okraj, a s tím souvisí i množství restaurací, stánků s rychlým občerstvením a bazarů s všemožným harampádím ;). Ještě raději než v létě navštěvují lidé město v zimě. V obci totiž funguje velké lyžařské středisko, nacházející se na svazích Skrzyčného a Małego Skrzyčného. V celém komplexu platí jednotný systém skipasů, ale formálně mají dva vlastníky. Svahy Skrzyčného patří Ústřednímu sportovnímu středisku (COS) a svahy Małego Skrzyčného středisku Szczyrk Mountain Resort (které patří slovenskému gigantu Tatry Mountain Resorts).
Tímto způsobem přicházíme k dolní stanici dvoustupňové sedačkové lanovky na Skrzyczne. Konstrukce vznikla v roce 1958 a byla tehdy opravdovým fenoménem – prvním vlekem tohoto typu v celém Polsku. V roce 1990 proběhla první z větších modernizací, v jejímž rámci byla jednomístná křesla vyměněna za dvoumístné „pohovky“. Tuto verzi vleku jsem ještě zažil, když jsem zde jezdil jako student gymnázia. Roky 2013 a 2017 přinesly další vylepšení a rok 2024 uvedení do provozu elegantní konstrukce od firmy Leitner, spolufinancované z ministerských prostředků.
Modrou trasou na Skrzyczne
U dolní stanice volíme modrou turistickou trasu, která vede téměř souběžně s prvním úsekem sedačkové lanovky, tj. s úsekem ze Szczyrku na Jaworzynu. Prvních několik minut jdeme po okraji široké sjezdovky, abychom se hned chvíli nato ocitli v hustém, intenzivně zeleném lese. Na beskydské poměry je modrá trasa poměrně strmá – o něco více než 700 metrů převýšení na 4 kilometrech stoupání. Místy je to tedy namáhavé, ale ujišťuji vás, že to stojí za to – zdolání vrcholu vlastními silami přináší nesrovnatelně více uspokojení než vyjetí nahoru lanovkou (a navíc je tato varianta zcela zdarma!).
Něco málo přes hodinu po opuštění auta dorážíme na mýtinu Jaworzyna (cca 940 m n. m.). Kdysi to byla rozsáhlá pastvina, dnes slouží jako přestupní stanice sedačkové lanovky. Nachází se zde také restaurace – vytvořená s myšlenkou na lyžaře, ale otevřená i v létě. My se zatím nezastavujeme a pokračujeme v chůzi po modré trase, přímo podél široké sjezdovky. V této fázi se stoupání stává podstatně vyhlídkovějším. Před námi se již rýsuje vrchol Skrzyčného a za našimi zády se otevírá příjemné panorama severní části Slezských Beskyd.
Výlet nám oslazují všudypřítomné keře borůvek, hustě obsypané lahodnými plody. Výšku tak nyní nabíráme nejen o něco pomaleji, ale také s rukama zcela zbarvenýma sladkou, fialovou šťávou.
Asi po 2,5 kilometrech stoupání se k modré trase připojuje zelená trasa vedoucí z centra Szczyrku. Ti, jejichž cílem je výhradně zdolání nejvyšší hory Slezských Beskyd, mohou zvážit využití této cesty k vytvoření pěkného okruhu. Zelená trasa vede rovněž většinou zalesněným terénem a vyznačuje se podobným sklonem.
Pokračováním po spojené modré a zelené trase překonáváme posledních 1,5 kilometru putování na střechu Slezských Beskyd. Přecházíme černou sjezdovku FIS a poté začínáme traverzovat strmý úsek východního svahu Skrzyčného. Jdeme nyní po úzké pěšince a vegetace kolem se zdá být o něco řidší. Dojem dělají četné porosty kleče, které se zde vyskytují již od výšky cca 1 200 m n. m. Vypadá to opravdu dobře, ale popravdě je to výsledek uměle provedené výsadby.
Skrzyczne – vrchol
Skrzyczne (1 257 m n. m.) dosahujeme chvíli před 14. hodinou, tedy asi dvě hodiny po začátku výletu (po ujití 5 kilometrů vzdálenosti a překonání 750 metrů převýšení). Na široké vrcholové kopuli je spousta lidí, což mě však nijak zvlášť nepřekvapuje. Máme přece nedělní odpoledne, krásné počasí a jsme na jedné z nejpopulárnějších hor v Beskydech. Na vrcholu se nachází vyhlídková plošina, ze které se otevírá rozsáhlé panorama směrem na sever a východ – na celou Žywieckou kotlinu, blízký Klimczok, Žywiecké jezero, nenápadný hřeben Slezských Beskyd a velkou část Žywieckých Beskyd – s Romankou, Rysiankou, Pilskem a Babí horou.
Výhledy jsou příjemné, ale Skrzyczne je rozhodně příliš zastavěné na to, aby člověk pocítil ono milované „splynutí s přírodou“. V rámci vrcholové kopule se nachází horní stanice sedačkové lanovky, několik technických budov, charakteristická 87 metrů vysoká vysílací věž a velký komplex rekreačního objektu „Start Skrzyczne“ s elegantní restaurací. Vedle toho všeho se nachází ještě horská chata PTTK s uhrančivou vyhlídkovou terasou. První objekt tohoto typu vyrostl na podvrcholové mýtině v roce 1933, a postavil ho Němec Rudolf Urbanke. Po druhé světové válce chatu převzala Hornoslezská pobočka PTT, jejímž přičiněním byla budova zrekonstruována a v roce 1950 opět uvedena do provozu. Dnešní vzhled objekt získal díky další revitalizaci provedené v letech 1998–1999.
Po hlavním hřebeni přes Małe Skrzyczne a Kopu Skrzyczeńskou
Ze Skrzyčného vede modrá trasa na jihovýchod, strmým sestupem do Lipové (okres Žywiec). My však volíme zelenou trasu a pokračujeme v putování po hlavním hřebeni Slezských Beskyd. Jdeme nyní po široké nezpevněné cestě vedoucí mladým smrkovým lesem. Po dobrých patnáct minut je tento úsek téměř zcela rovinatý (což ho činí zároveň poněkud zdlouhavým).
O několik minut později, cca 1,5 kilometru od Skrzyčného, dorážíme na blízký vrchol Małe Skrzyczne (1 211 m n. m.). Na vrcholu se nachází horní stanice další sedačkové lanovky, která sem jezdí z Haly Skrzyčenské. I tento vlek je dnes v provozu – hlavně pro potřeby horských cyklistů. Fanoušci MTB zde mají mimochodem své malé království v podobě několika rozmanitých sjezdových tratí.
Z Małego Skrzyčného pokračujeme v výletu po hlavním hřebeni Slezských Beskyd. Rychle dosahujeme vrcholu Kopy Skrzyčenské (1 189 m n. m.) a poté směřujeme k Malinowské Skale. Výhledy jsou zde velmi široké, a to kvůli mladému, ještě nevzrostlému lesu. Prohlížíme si tedy řadu zelených, zavalitých siluet, z nichž nejvyšší je Barania Góra (1 220 m n. m.), druhý nejvyšší vrchol pohoří.
A odkud se vzal takový mladý les? Nuže, ještě před 200 lety pokrývala hlavní hřeben Slezských Beskyd hustá karpatská bučina. Vše se změnilo s rozvojem hutnictví, který postupoval od začátku 19. století. Pro potřeby výroby dřevěného uhlí se masově kácely buky, ceněné pro svou vysokou výhřevnost. Na jejich místo byl na rozsáhlých územích uměle vysazen smrk — rychle rostoucí a výnosný, který měl být jednoduchou odpovědí na rostoucí poptávku po dřevu. Tímto způsobem tvořily na konci 20. století naprostou většinu porostu Slezských Beskyd právě smrky, což nakonec vedlo k ekologické katastrofě. Jehličnany oslabené kyselými dešti si neporadily s vichřicemi a především s kůrovcovou kalamitou. Stromy masově odumřely a daly vzniknout dnešnímu stavu. Nový les je již rekonstruován moudřeji – upustilo se od monokultury a nově se vysazuje buk a jedle.
Malinowska Skała (1 152 m n. m.)
Čtyři kilometry po opuštění Skrzyčného se vítáme s Malinowskou Skałou (1 152 m n. m.). Je to málo výrazná, ale zřetelná vrcholová kulminace hřebene, korunovaná velmi charakteristickým skalním výchozem ve tvaru kazatelny. Skála je tvořena křemenným slepencem, unikátním pro tuto část Slezských Beskyd. Zajímavostí je, že kdysi byla využívána k boulderingu, s čímž se však přestalo v roce 1977, kdy byl výchoz zapsán do evidence přírodních památek.
Na Malinowské Skale si děláme chvíli pauzu a pozorujeme jak zajímavý tvar skály, so roztahující se z ní panorama. Dobře odsud vidíme jak nejvyšší v pohoří Skrzyczne, tak druhou Baraniu Góru. Lidí je tu dost, ale to mi dnes nepřipadá jako velký problém. Místo je totiž velmi kouzelné a počasí nadále fantastické.
Malinowská jeskyně
Kdybychom z Malinowské Skały šli dále rovně po zelené trase, vyrazili bychom směrem k Magurce Wiślańské (1 140 m n. m.) a nakonec bychom došli na Baraniu Góru. My však odbočujeme doprava – na červenou trasu, a opouštíme tak hlavní hřeben Slezských Beskyd. Během následujícího půl kilometru ztrácíme asi 150 výškových metrů a scházíme do sedla pod Malinowem (1 005 m n. m.).
Po opuštění sedla pokračujeme po červené trase a začínáme mírné, ale také poměrně zdlouhavé stoupání na vrchol Malinowa. Asi o 600 metrů dále (ve výšce cca 1 080 m n. m.) odbočujeme doleva – na výraznou, dobře viditelnou pěšinu. Po několika minutách přicházíme k jedné z největších zajímavostí této části Slezských Beskyd, a sice k Malinowské jeskyni.
Jeskyně vznikla v důsledku podzemního pukání pískovců, což vytvořilo systém štěrbin, komor a chodeb o celkové délce celých 249,5 metrů. Místo je známé po staletí a za ta léta opředeno nejrůznějšími legendami. V místním folkloru fungovalo jako úkryt husitů, evangelíků a dokonce i samotného zbojníka Ondráška. Ještě donedávna vyžadovala prohlídka objektu spoustu horolezeckého vybavení a specializovaných dovedností. Vše se změnilo v roce 2019, kdy byl přičiněním bělských speleologů vstup do jeskyně zabezpečen systémem železných stupňů a klamer.
No nic, když už je tu žebřík, proč ho nevyužít? Scházíme dovnitř pomalu a svítíme si světlem z baterky na mobilu. V jeskyni se pohybujeme opatrně, dáváme pozor na hlavu a vlhký, kluzký podklad. Zcela bych lhal, kdybych napsal, že místo na mě udělalo ohromující dojem. Ale zajímavost je to velká, protože přiznejme si – kolikrát během trekkingů po Beskydech navštívíte jeskyni?
Malinów a sestup do Salmopolského sedla
Z Malinowské jeskyně se vracíme na červenou trasu, abychom již po několika minutách dosáhli zalesněného vrcholu Malinowa (1 115 m n. m.). Krátký odpočinek a začínáme sestup, směřujíce po široké, mírně skloněné cestě. Cestou nás čeká další pauza, vynucená keři borůvek obsypanými plody. Vždyť přece nemohou přijít nazmar, že?
Čtvrt hodiny před 18. hodinou scházíme do Salmopolského sedla (934 m n. m.), které odděluje na jedné straně hřeben Malinowa od hřebene Kotarze, na druhé straně Szczyrk od Wisły. Využíváme privilegia dlouhého červencového dne, zastavujeme se i zde a dopřáváme si lahodnou kávu v útulné kavárně.
Název sedla pochází od vesnice Salmopol, založené na tomto místě v 17. století evangelíky prchajícími před pronásledováním. Jinověrci utíkali z Těšínského knížectví a rozhodli se usadit v tolerantnější polské Koruně. Dnes je Salmopol součástí Szczyrku a jeho charakteristickým znakem je velký bílý kříž. Samotným sedlem prochází vojvodská silnice č. 942, vybudovaná zde v 60. letech 20. století. Je to silnice natolik významná, že představuje nejvýše položené sjízdné místo v Slezských Beskydech (a druhé v celých polských Beskydech – po Krowiarkách).
Kotarz a putování Uherským Beskydem
Ze Salmopolského sedla pokračujeme po červené trase a začínáme čtrnáctý kilometr naší dnešní trasy. Jdouce sytě zeleným lesem, míjíme vyvýšeniny Biały Krzyż (940 m n. m.) a Grabowa (907 m n. m.), abychom asi po hodině dosáhli vrcholu Kotarze (965 m n. m.). Na vrcholu se nachází příjemná mýtina, nabízející výhledy na hlavní hřeben Slezských Beskyd, včetně především lyžařskou infrastrukturou zastavěného Małego Skrzyčného.
Úsek hřebene ze Salmopolského sedla k vrcholu Beskidek (tedy přesně ten, který dnes procházíme) bývá někdy označován názvem Uherský Beskyd (Beskid Węgierski). Název pochází od maďarského příchozího, který měl v blíže neurčené minulosti dorazit do těchto končin a založit první salaš. V pozdější době byl hřeben intenzivně využíván k pastvě, čehož nejkrásnějším příkladem je blízká rozlehlá pastvina Hala Jaworowa. Chcete-li na ni dojít, je třeba z červené trasy odbočit kousek na západ – na modrou trasu. Vzhledem k tomu, že slunce je již poměrně nízko, tuto atrakci si prozatím odpouštíme. Někdy se sem však vrátím, protože o Hale Jaworové jsem četl samé fantastické recenze :D.
Mimochodem, Uherský Beskyd se mi také velmi zamlouvá. Na rozdíl od hlavního hřebene se zde skvěle zachovaly krásné listnaté lesy. Na pravé straně čas od času prosvítá výhled na blízké, vysoké Skrzyczne. Není se tedy čemu divit, že se mi procházka v těchto místech zapsala do hlavy jako jedna z nejlepších vzpomínek na letošní léto. Řekněte mi… proč červenec nemůže trvat celý rok? Je to proto, abychom, když už přijde, ještě více obdivovali jeho intenzivní barvy, uklidňující zvuky a dlouhé, teplé večery?
Za doprovodu posledních slunečních paprsků míjíme vrchol Hyrca (929 m n. m.) s horní stanicí starého pomového vleku. Z červené trasy odbočujeme chvíli před vrcholem Beskidku (830 m n. m.), s využitím drobné zkratky na modrou trasu. Do Szczyrku scházíme již po asfaltové silnici s fantastickým výhledem na celou siluetu Skrzyčného.
Když konečně narážíme na vojvodskou silnici č. 942, kolem nás je již úplná tma. Jak není těžké uhodnout, z parkoviště odjíždíme jako úplně poslední turisté :D. Byl to krásný den v Slezských Beskydech, plný skvělých výhledů, intenzivní zeleně a takového toho obyčejného nedělního odpočinku. Jak já miluji léto! :D
Datum výletu: 20. července 2025
Statistika výletu: 23,5 km; 950 metrů převýšení
Děkuji za čas věnovaný přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás k mému sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář i sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
Mapa trasy
Bibliografie
- Barański M., Beskid Śląski. Przewodnik, nakladatelství Oficyna Wydawnicza Rewasz, Pruszków 2019
