Schrankogel je druhý nejvyšší vrchol Stubaiských Alp (Stubaier Alpen), horského masivu, který je součástí Centrálních Alp a nachází se v rakouském Tyrolsku. Měří úctyhodných 3 497 m n. m., což z něj činí velmi lákavý cíl pro turisty prahnoucí po nadmořské výšce. Schrankogel je na své trase bez ledovců a větších technických obtíží, takže jeho zdolání je možné bez speciálního horolezeckého vybavení. Na samotný vrchol navíc vede značená turistická stezka ve dvou variantách, které se rozdělují ve výšce přibližně 2 650 m n. m. (hřebenová varianta a varianta přes Hohes Egg). Ze všech těchto důvodů je hora považována za poměrně dostupný tříisícovník, ideální pro ty, kteří dělají své první kroky v alpském světě. Nemělo by se však zapomínat, že zdolání Schrankogelu vyžaduje překonání více než 1 900 výškových metrů, což z něj činí podnik určený pro lidi se solidní fyzickou kondicí. Vrchol nabízí fantastické výhledy na desítky okolních ledovců Stubaiských, Ötztalských a Zillertalských Alp. V tomto příspěvku popíšu cestu na vrchol z vesnice Gries im Sulztal přes horskou chatu Amberger Hütte. Stoupali jsme hřebenovou variantou přes východní hřeben Schrankogel Ostgrat a vraceli se přes Hohes Egg.
Obsah
- Cesta na Amberger Hütte
- Výstup na Schrankogel přes Schrankogel Ostgrat
- Sestup ze Schrankogelu přes Hohes Egg
- Mapa výletu
Cesta na Amberger Hütte
Na parkoviště ve vesnici Gries im Sulztal (cca 1 600 m n. m.) přijíždíme v 9:00 ráno. Ponechání auta na celý den nás stojí 4 eura [k srpnu 2025]. Stezka zpočátku vede po asfaltové silnici podél potoka Fischbach na dně údolí Sulztal. Asi po kilometru chůze odbočíme doleva na hliněnou stezku. Několik set metrů nyní procházíme hustým, zeleným lesem.
Po chvíli vyjdeme na širokou zpevněnou cestu, která vede až k chatě Amberger Hütte. Stoupání není přehnaně strmé – celý 6kilometrový úsek od parkoviště k chatě vyžaduje překonání 530 výškových metrů. Po levé straně nás celou dobu doprovází potok Fischbach, který na některých místech vytváří okouzlující vodopády. Ve výšce cca 1 900 m n. m. se údolí Sulztal mírně rozšiřuje a my poprvé vidíme fantastické panorama monumentální pyramidy Schrankogelu. Přiznám se, že ten pohled na mě dělá obrovský dojem. Uvědomuji si, že dnes jdeme dobýt opravdu vysokou a majestátní horu!
Ve výšce cca 2 000 m n. m. narážíme na obrovské staveniště vybavené množstvím těžké techniky. Když přijdeme blíž, ukáže se, že se zde vrtá masivní tunel. Podle informační tabule to bude v budoucnu součást výkonné přečerpávací vodní elektrárny Sellrain-Silz. Zajímavé je, že kolem největší retenční nádrže této elektrárny jsme procházeli včera cestou na Sulzkogel (3 016 m n. m.).
K chatě Amberger Hütte (2 135 m n. m.) přicházíme ve tři čtvrtě na 11 dopoledne, což je necelé dvě hodiny po opuštění parkoviště v Gries. Zařízení provozuje Alpenverein a bylo postaveno již v roce 1888. Chata nabízí nádherný výhled na nejvyšší část údolí Sulztal ve tvaru písmene U, rozlehlý ledovec Sulztalferner a nad ním vyčnívající vrchol Windacher Daunkogel (3 348 m n. m.). Z věčného ledu vytéká známý potok Fischbach. To vše vypadá velmi idylicky, jako vystřižené z obrázku…
Mimochodem, Stubaiské Alpy (přesněji údolí Stubai) byly cílem mého vůbec prvního alpského výletu. Jeli jsme tam tehdy s Martynou před čtyřmi lety a tato cesta vyústila v pokoření našich prvních třítisícovek. Stubaiské Alpy se mi zalíbily do té míry, že mi v mysli stále vyskakují jako nejkrásnější pohoří na světě. Z tohoto důvodu ve mně vyhlídka na návrat do těchto hor vyvolávala jak nadšení, tak jisté obavy. Protože… co když Stubaiské Alpy nebudou tak krásné, jak si je pamatuju? Co když se zhroutí přesvědčení vytvořené v mé hlavě, že jsem našel ráj na zemi? A konečně – jaký je účel této dlouhé odbočky? Nuže, díky výhledu z Amberger Hütte se mé hluboké přesvědčení nezhroutilo. Naopak – potvrdilo se.
Výstup na Schrankogel přes Schrankogel Ostgrat
Od Amberger Hütte se vydáváme po stezce č. 131, která vede nalevo od potoka Fischbach (dobrá, dobrá, pravda je taková, že nejdřív vyrazíme po stezce na pravé straně řeky a teprve po několika stech metrech si uvědomíme, že jsme udělali chybu a musíme se vrátit). První fáze cesty od chaty vede přes travnatou pastvinu. Není divu, že na stezce stojí (nebo leží) desítky krav a naším úkolem je provést mezi nimi ladný slalom. Takové detaily mám rád, protože dělají turistiku v Alpách ještě atmosféričtější.
Za pastvinou začíná být terén docela strmý, což umožňuje mnohem efektivnější nabírání výšky. Nyní jdeme po úzké hliněné stezce a výhledy do údolí Sulztal jsou s každým krokem velkolepější. Ve výšce cca 2 400 m n. m. se stezka stáčí o 90 stupňů doleva a vstupuje na boční morénu ledovce Schwarzenbergferner. Stoupání je po celou dobu poměrně strmé, ale prozatím stále kráčíme po udusané hlíně, nikoli po kamenech. Traverzujeme velmi rozsáhlý severní svah Schrankogelu. Po pravé straně nás provázejí příjemné výhledy na dno údolí a majestátní, ledem pokryté třítisícovky, které ho uzavírají z jihu.
Ve výšce cca 2 630 m n. m. přicházíme na rozcestí – rovně pokračuje stezka přes Schrankogel Ostgrat, zatímco doleva odbočuje varianta přes Hohes Egg. Vydáváme se po té první s úmyslem vrátit se po té druhé. Nyní stoupáme po specifickém hřbetu, který mi nápadně připomíná… hráz. S přibývající výškou dává tráva průchod všudypřítomným balvanům. Nebudeme si nic nalhávat – je to docela pracné. Schrankogel je typ vysoké hory, kde vytrvalost a trpělivost budou užitečnější než lezecké schopnosti. Hodinu po opuštění rozcestí, ve výšce cca 3 000 m n. m., přicházíme k dalšímu turistickému rozcestníku. Informuje nás o dalším rozcestí – doleva začíná Schrankogel Ostgrat, rovně je ledovcová trasa k chatě Franz-Senn-Hütte. Zde si dáváme pauzu a užíváme si výhled na blízký jazyk ledovce Schwarzenbergferner. Co k tomu říct – taková masivní hromada skvělého ledu musí udělat neuvěřitelný dojem.
Výstup na východní hřeben Schrankogelu zahajujeme kolem 13:45. Prakticky v celé své délce je cesta namáhavou kamenitou dřinou: na úseku pouhého jednoho kilometru je třeba překonat 500 výškových metrů. Přestože lze na internetu najít informace, že tato varianta je na stupnici UIAA hodnocena stupněm I, žádné technické potíže zde nevidíme. Terén je po většinu času striktně turistický a ruce musíme použít jen občas. Správná orientace také nečiní větší problémy, a to díky mimořádně hustému značení stezky bílo-červenou barvou.
Zpočátku se pohybujeme velmi efektivně, ale na úrovni cca 3 200 m n. m. začínám mírně zpomalovat. Cítím, jak se nadmořská výška hlásí o slovo – každý krok je „těžší“, jako by byl vykoupen větším energetickým úsilím. Nezastavuji se však – vrchol se stále více přibližuje, už je na dohled!
Nakonec dobýváme Schrankogel (3 497 m n. m.) několik minut po 15:00, hodinu a patnáct minut od chvíle, kdy jsme vstoupili na hřeben. Cítím obrovské zadostiučinění. Zdolávám další vysokou horu a mimochodem… vylepšuji si svůj osobní výškový rekord o plných 79 metrů :D. Jupí!
Schrankogel nás vítá neuvěřitelně bohatým panoramatem stovek vrcholů a desítek ledovců Stubaiských, Ötztalských a Zillertalských Alp. Mezi okolními vrcholy zahlédnu Zuckerhütl (3 507 m n. m.), střechu Stubaiských Alp. Vedle něj je Wilder Freiger (3 418 m n. m.), moje dosavadní nejvyšší hora. Na vrcholu Schrankogelu trávíme krásnou půlhodinu, nasáváme výhledy a jíme svačinu přinesenou zdola. Alpská panoramata vyvolávají jiné emoce než Tatry – dojímají především svou nekonečností, silou a monumentálností.
Sestup ze Schrankogelu přes Hohes Egg
Z vrcholu odcházíme kolem 15:45. Pro návrat volíme variantu přes Hohes Egg, která obnáší sestup ze Schrankogelu přes jeho severozápadní svahy. Podobně jako naše výstupová trasa, i tato stezka vede množstvím suti a drcených skal a neobsahuje žádné velké technické obtíže. Sice se zde nacházejí izolované úseky, kde je dobré použít ruce, ale sestup je obecně striktně turistický. Musíte si dávat pozor na kamínky klouzající pod nohama, zvláště když jsou zde výhledy tak krásné, že je snadné se zahledět do dálky a na okamžik ztratit koncentraci. Varianta přes Hohes Egg obnáší ztrátu téměř 900 výškových metrů na pouhých dvou kilometrech, takže tento úsek je opravdu strmý v celé své délce.
Po hodině sestupu kamennou pouští dosahujeme Hohes Egg (2 820 m n. m.), což je vlastně boční vrchol na severozápadním svahu Schrankogelu. Z této perspektivy je fantastický výhled na ledovec Sulztalferner a celé údolí Sulztal. Vážně… Mám pocit, že bych tu mohl sedět a prostě se dívat do dálky celé hodiny… Pod Hohes Egg kameny ustupují intenzivně zelené trávě a stezka získává podobu udusané hlíny. Ve čtvrt na 6 procházíme kolem malého jezera Schwarzenbergsee, napojujeme se na nám již známou stezku č. 131 a uzavíráme okruh.
Dalších několik minut trávíme sestupem do půvabného údolí Sulztal. V odpoledním slunci získává ještě větší kouzlo než při výstupu – světelné paprsky měkce zvýrazňují jeho tvary a barvy, takže vypadá ještě krásněji než předtím. Teprve v této fázi, kolem 17:30, vůbec někoho potkáváme. Za celý výstup a sestup jsme nepotkali ani živáčka! Tomu se říká mít hory jen pro sebe!
Posledních pár kilometrů ubíhá příjemnou procházkou v podvečerním slunci. K autu v Gries im Sulztal dorazíme krátce po 19:00, což znamená, že celý výlet nám zabral asi deset hodin. Tento den mi přináší obrovskou horskou spokojenost a cítím se opravdu naplněn nádhernými výhledy. A jak dlouho zůstane Schrankogel mým nejvyšším vrcholem? No… uvidíme!
Datum výletu: 8. srpna 2025
Statistika výletu: 21,5 km; 1 900 metrů převýšení
Děkuji, že jste si našli čas na přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás k sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný за každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
