Prisojnik (2 547 m n. m.) v Julských Alpách: Ferratou přes monumentální skalní okno

Prisojnik, nazývaný také Prisank (2 547 m n. m.), je vrchol ležící v Julských Alpách v severozápadním Slovinsku. Díky velkému množství zajímavých tras, dobré turistické infrastruktuře a blízkosti Kranjské Gory se hora v sezóně těší značné popularitě. Tento příspěvek bude vyprávět o výstupu na Prisojnik zajímavou ferratou Kopiščarjeva pot, vedoucí přímo přes obrovské skalní okno, a sestupu ferratou Jubilejna pot. Zvu vás k reportáži z mé první výpravy do Julských Alp!

Obsah

• Jak to bylo se Slovinskem? Ubytování v Kranjske Goře
• Nástup k ferratě Kopiščarjeva pot (Prednje Okno)
• Kopiščarjeva pot
• Prednje Okno
• Prisojnik – výstup na vrchol
• Jubilejna pot – sestup z Prisojniku
• Mapa výletu

Jak to bylo se Slovinskem? Ubytování v Kranjske Goře

Výlet do Slovinska je nejspíš nejspontánnější výpravou v mé skromné cestovatelské kariéře. Dovolenou jsem si totiž bral s myšlenkou na Rakousko, přesněji řečeno na jeho nejvyšší vrchol Großglockner. Čím víc se ale blížilo volno, tím méně povzbudivé byly předpovědi počasí pro Vysoké Taury. Pár dní před odjezdem vyjádřila své pochybnosti nahlas Martyna, moje sestra a zároveň věrná společnice na alpských eskapádách. Já, i když velmi natěšený na návrat do Tyrolska, jí dávám za pravdu. Tlačit se na nejvyšší hory Rakouska při velmi průměrných předpovědích nemá žádné logické opodstatnění.

Jaké z toho plyne ponaučení? Vždycky se vyplatí mít plán B! V našem případě jsou to Julské Alpy, pro které všechny předpovědi počasí slibují na nejbližší dny azuro a plné slunce. Takže nemá smysl dál váhat. Slovinsko, už jedeme!

Musíte mi odpustit, ale při této příležitosti se s Vámi podělím o jednu odbočku. Ještě docela nedávno jsem si myslel, že stabilní a zralá práce způsobí, že plánování výletů do vzdálených hor se stane jakousi loterií a zdrojem neustálého stresu. Vždyť jak předpovědět počasí v Alpách pár měsíců (nebo i pár týdnů) před odjezdem? Teprve výprava do Slovinska mi ukázala, že dělat si s takovými věcmi starosti je vlastně úplně zbytečné. Hor k pokoření je totiž strašně moc a můžete si být jistí, že během vaší dovolené bude někde určitě svítit slunce. Stačí jen hledat :D. Klíč je tedy v tom, neplánovat příliš dopředu a dopřát si v této horské vášni trochu flexibility.

A opravdu. To, kde ve Slovinsku přespíme, se rozhoduje teprve asi 100 km před překročením rakousko-slovinských hranic. Naší volbou se stává místo v Natura Eco Campu ve známém alpském středisku Kranjska Gora. Kemp se ukazuje jako docela plný, ale zároveň neuvěřitelně kouzelný a idylický. Jediným trochu problematickým bodem je vlastně cena. Z webových stránek kempu vyplývá, že poplatek za jedno místo je 20 eur. Teprve při placení účtu se ukazuje, že 20 eur je sazba… za osobu, nikoli za stan. No jo, jedno je jisté: ve Slovinsku je těžké být nízkorozpočtovým turistou.

Večer se jdeme ještě na chvíli projít po Kranjske Goře. Městečko je nádherné a téměř okamžitě si získává naše srdce. Ta atmosféra, ty výhledy… Páni, jak moc se mi stýskalo po Alpách!

Nástup k ferratě Kopiščarjeva pot (Prednje Okno)

Kemp v Kranjske Goře opouštíme kolem 7:30. Nasedáme do auta a vydáváme se po silnici č. 206 (Ruska cesta), která vede hluboko do Julských Alp směrem k sedlu Vršič. Trasa je dost strmá, takže velkou část jedeme na jedničku. Protože víme, že jsme vyrazili docela pozdě a místo je velmi populární, u každého parkoviště, které míjíme, vyvstává otázka: „zaparkovat už tady, nebo popojet ještě pár desítek metrů nahoru?“. Nakonec padlo rozhodnutí zastavit na velkém (a bezplatném!) odpočívadle ve výšce cca 1 370 m n. m. Z našeho parkovacího místa se otevírá nádherný výhled na masiv Prisojniku, jehož průzkum má být prvním bodem našeho slovinského dobrodružství.

Trek začínáme kolem 7:50. Pouhých 250 metrů od auta se hlásíme u první chaty – Tonkina koča na Vršiču. Tam se také napojujeme na Alpe Adria Trail, pohodlnou štěrkovou cestu, která stoupá v hlubokých serpentinách do svahu. Další tři kilometry jdeme hustým lesem a trpělivě ukrajujeme první výškové metry. V některých místech si serpentiny zkracujeme strmými zkratkami. Tímto způsobem, po 45 minutách od odchodu od auta, přicházíme k další chatě – krásně položenému Poštarskému domu na Vršiču (1 737 m n. m.). Z louky před chatou se otevírá neuvěřitelné panorama na mohutnou vápencovou stěnu Prisojniku. Estetika tohoto místa mi trochu připomíná masiv Dachsteinu, který jsme s Martynou navštívili před dva lety.

Musím se přiznat, že u chaty dělám nejvážnější chybu tohoto výletu. Zjišťuji totiž, že mi na jedné z lesních zkratek vypadla velká láhev vody. Jdu tedy k umyvadlu, ale červená cedulka mě informuje, že voda na chatě není pitná. Říkám si tedy: „dobře, naberu si někde na trase“. Jak se ale později ukázalo, nenaberu nic, protože Julské Alpy jsou v srpnu doslova vyschlé na troud. Skončilo to bohužel těžkou dehydratací (ale také cennou lekcí do budoucna).

Pět minut po odchodu od chaty narážíme na tabuli, která nás informuje o třech jedinečných zajímavostech masivu Prisojniku (neboli Prisanku). Řeč je o velkém okně, malém okně a o „Ajdovské deklici“ („Ajdovska deklica“), skalním útvaru připomínajícím ženskou tvář. Podle legendy tato dívka (pohanka) kdysi žila v těchto místech a pomáhala pocestným a obchodníkům s přepravou zboží nebezpečnými zákoutími Julských Alp. Kromě dobročinné činnosti se dívka věnovala také věštění budoucnosti novorozencům. Jednoho dne předpověděla, že se z jednoho novorozence stane nepřemožitelný lovec, který jednou uloví bílého kamzíka se zlatými rohy. Hrdina rohy prodá a stane se neuvěřitelně bohatým. Když ostatní sudičky slyšely toto proroctví, polekaly se a dívku proklely. Jakmile se dívka vrátila do svého domova na Prisanku, proměnila se v chladný kámen.

Kopiščarjeva pot

Legenda je sice hezká, ale my už chceme lézt! U informační tabule se nachází rozcestí. Vydáváme se po té cestě, která vede k začátku ferraty Kopiščarjeva pot (neboli Prednje Okno), která je v tomto regionu velmi známá. Čeká nás teď kilometrový úsek po pohodlné lesní pěšině. Cesta celou dobu mírně klesá, takže zde ztrácíme asi 80 výškových metrů.

V tuto chvíli je třeba zmínit, že námi vybraná ferrata není jedinou, která vede na vrchol Prisojniku. Alternativní možností je Hanzova pot, která začíná z Ruské cesty už ve výšce cca 1 250 m n. m. Problém s touto trasou je však v tom, že povinnou výbavou jsou zde… mačky a cepín. Ferrata totiž přechází přes malé, ale prý velmi kluzké sněhové pole (ledovec).

K nástupu ferraty Kopiščarjeva pot dorážíme pár minut po deváté hodině. Obtížnost této cesty hodnotí různé zdroje odlišně – někde se uvádí B/C, jinde C/D a občas dokonce D. Podle mého subjektivního názoru ferrata není vhodná pro úplné začátečníky, ale lidem zvyklým na expozici (a zejména těm, kteří se běžně věnují skalnímu lezení) by neměla dělat větší problémy. Zatímco v počáteční fázi ferraty jdeme ještě kosodřevinou a trsy vysokohorské trávy, velmi rychle zeleň mizí a nahrazují ji všudypřítomné skály. Při plánování takové trasy je dobré postarat se o správné vybavení: tlumič pádu, sedací úvazek a přilbu.

Lezení na ferratě Kopiščarjeva pot je velmi příjemný zážitek. Pasáže opravdu nejsou příliš náročné, a přesto poskytují spoustu zábavy a horského uspokojení. Po překonání prvního, o něco strmějšího úseku se terén stává mírnějším. Pasáže zajištěné lanem se střídají s úseky, které byly ponechány bez jakéhokoli jištění. Navigačně je cesta docela jasná, protože její průběh je dobře značen červenobílým kruhem. Jedním z mých cílů před cestou bylo používat všude, kde to půjde, skalní chyty (a ne se jen těžkopádně přitahovat po ocelovém laně). S malými výjimkami se mi tento cíl obecně podařilo splnit.

Po cca hodině lezení, ve výšce asi 1850 m n. m., se dostáváme k nejnáročnějšímu úseku ferraty. Je zde třeba překonávat stěnu ve skalní puklině, hustě zajištěnou kramlemi a železnými kolíky. Zkrátka takové hřiště pro lidi našeho ražení. Úsek je zajímavý tím, že v jednom místě vyžaduje protlačení se opravdu úzkou štěrbinou. Vertikální stěnka nás vyvede do výšky 1950 m n. m. Následné stoupání je i nadále docela intenzivní, ale už rozhodně mírnější. Stoupáme po skalním svahu a plynule zdoláváme na nejbližších 400 metrech dalších 200 výškových metrů.

Prednje Okno

Kolem 10:30 spatříme hlavní atrakci naší cesty – obrovské skalní okno Prednje Okno. Abychom se dostali dovnitř velké pukliny, sestupujeme pár metrů po strmé stěně zajištěné ocelovým lanem. Poté nás čeká intenzivní stoupání sypkým a kamenitým svahem. Přiznávám, že cesta v tomto úseku je dost nepříjemná a vyžaduje zvýšené soustředění. Samotný útvar však dělá opravdu velký dojem. Okno je mnohem větší, než se zdá na fotkách, a jeho vnitřek připomíná prastarou skalní síň. Síla hor v celé své kráse.

Po průchodu na druhou stranu okna pokračujeme v lezení. Máme před sebou druhý obzvláště náročný úsek dnešního dne – více než 100 metrů vysokou stěnu, zajištěnou četnými kramlemi a ocelovými kolíky. Musím přiznat, že lezení na tomto místě je uspokojivé, ale fyzicky dá pořádně zabrat. Stěna nás vyvede přímo do výšky cca 2300 m n. m. Na konci ferraty se nám dnes poprvé otevírá široký výhled, který nás navíc bude doprovázet dalších několik hodin. Co k tomu říct, je to opravdu nádhera! Na tomto místě můžeme také shrnout první část našeho výletu – překonání ferraty Kopiščarjeva pot nám zabralo asi 2 hodiny. Dále budeme pokračovat snazším hřebenovým úsekem s názvem Grebenska pot.

Prisojnik – výstup na vrchol

Slunce pálí čím dál víc a my pokračujeme ve výstupu po sněhobílém vápenci. Hřebenovým úsekem jdeme asi kilometr. V této fázi se zajištěné úseky ještě střídají s nezajištěnými, ale obecně není výstup technicky zvlášť náročný. Zkrátka úmorné sbírání výšky ve skalnatém terénu. Na vrcholu Prisojniku (2 547 m n. m.) se hlásíme v 11:45, tedy zhruba čtyři hodiny od odchodu od auta. Předpověď počasí vyšla, celou dobu je azuro! Výhledy z vrcholu jsou proto vynikající. Na západě vidíme masiv Velké Mojstrovky (2 366 m n. m.) a Mangart (2 679 m n. m.), na východě pak majestátní Škrlaticu (2 740 m n. m.) a náš další cíl, Razor (2 601 m n. m.). Za Razorem se trochu vpravo tyčí mohutný Triglav (2 864 m n. m.), nejvyšší vrchol Slovinska a Julských Alp (a mimochodem – náš cíl na zítřek).

Jubilejna pot – sestup z Prisojniku

Na vrcholu si dáváme delší, asi půlhodinovou pauzu a poté pokračujeme v našem putování Julskými Alpami. Pod vrcholem Prisojniku odbočujeme doleva na trasu s názvem Slovenska pot. Po překonání asi 200 metrů dlouhého kamenitého úseku přicházíme k dalšímu rozcestí. Slovenska pot odbočuje doprava a vede turisty zpět do sedla Vršič. My však jdeme rovně a volíme trasu s názvem Jubilejna pot, další z místních ferrat (obtížnost do B/C). Své jméno cesta nese na počest toho, že byla vyznačena v roce 1953 u příležitosti 60. výročí založení SPD (Slovinského horolezeckého svazu).

První fáze trasy Jubilejna pot je sestup po zajištěné, několik metrů vysoké stěně střední obtížnosti. Poté musíme překonat cca 500 metrů dlouhý úsek po úzké pěšině, která traverzuje severní svah vrcholu Zvoniki (2 470 m n. m.). Tímto způsobem přicházíme do sedla Kajzljeva škrbina (2 300 m n. m.), kde máme opět možnost obdivovat panoramatické výhledy do okolí. Za sedlem se vracíme k traverzování severních stěn, ale tentokrát už jiného vrcholu – Zadnjiho Prisanka (2 386 m n. m.). Technické obtíže v této fázi nejsou, ale expozice je místy značná.

Půl hodiny po opuštění sedla přicházíme k největší atrakci trasy Jubilejna pot – malému skalnímu oknu (neboli druhému oknu; cca 2 300 m n. m.). Skalní útvar je sice menší než jeho velký soused, ale i tak ohromuje svou velikostí. V nějakém průvodci jsem četl, že by se do zdejších oken úspěšně vešel malý kostel. A víte co? Myslím, že je to velmi výstižné přirovnání.

Po průchodu malým skalním oknem nás čeká další sestup strmou stěnou, hustě zajištěnou ocelovými pomůckami. Kolikátý už dnes je? Pomalu ztrácím přehled! Dalších 700 metrů sestupujeme v kombinovaném terénu: chvílemi po dobře viditelné pěšině, chvílemi po skále zajištěné ferratovým lanem. Neuvěřitelným dojmem působí z této perspektivy masivní Razor a skalní hradba před ním. Konečně zde zažíváme to, co je na Alpách nejkrásnější: pocit obrovského, nekonečného prostoru. A srpnové slunce stále pálí velmi silně. Zde, ve značných výškách, máme ještě relativně chladno, ale v údolích dosahují teploty téměř 40 stupňů!

Kolem 14:20 dorážíme do sedla Škrbina v Zadnjem Prisojniku (1987 m n. m.). Zde bychom vlastně mohli pro dnešek lezení ukončit a vydat se po cestě vedoucí dolů údolím zpět do sedla Vršič. Protože je však náš letošní výlet do Slovinska spíše z těch kratších, rozhodujeme se ho maximalizovat a podniknout odpolední výstup na blízký Razor. A jaké to bylo? O tom vám povím v dalším příspěvku, protože tento je už myslím dostatečně dlouhý :D. Klikněte zde pro přechod na další část reportáže!

Datum výletu: 11. srpna 2024

Statistiky výletu: 10 km, 1600 metrů převýšení [část delší trasy s celkovou statistikou: 23 km, 2470 metrů převýšení]

Děkuji, že jste věnovali čas přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás k sledování mě na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.

Mapa výletu