Velká Fatra je pohoří nacházející se v severním Slovensku. Vyznačuje se především svou divokostí, mohutnými plochami hřebenových holí, úchvatnými panoramatickými výhledy a, což je pro polského turistu nesmírně důležité, absencí davů na stezkách. Vzhledem k omezeným možnostem ubytování a nízké hustotě zalidnění může organizace delšího trekkingu ve Velké Fatře představovat jisté logistické potíže. Stezek je tu však celá řada, takže jakmile tam dorazíte, rozhodně budete mít z čeho vybírat. Co je důležité, v rozporu s intuicí jsou vrcholy Velké Fatry nižší než vrcholy její populárnější sousedky – Malé Fatry. Název totiž neodkazuje ani tak k nejvyšším vrcholům, jako spíše k geografické rozlehlosti celého pohoří. V tomto příspěvku popíšu poměrně krátký, ale nádherný výlet po části hlavního hřebene Velké Fatry. Čeká nás spousta kouzelných výhledů, traumatický zážitek z toalety na horské chatě, dlouhé hřebenové hole a to vše završené magickým západem Slunce. Udělejte si proto lahodný čaj a zvu vás na výlet po slovenských poloninách.
Obsah
- Start z obce Liptovské Revúce
- Výstup na Veterný vrch (1 040 m n. m.)
- Přes fatranské poloniny… na Krížnou
- Hřebenovka – z Krížne na Ostredok
- Chata pod Borišovom (cca 1 300 m n. m.)
- Výstup na Ploskou (1 532 m n. m.)
- Sestup z Ploské
- Mapa výletu
Start z obce Liptovské Revúce
Krátce před 10. hodinou ranní přijíždíme na bezplatné parkoviště na samém konci obce Liptovské Revúce, které se nachází u řeky Revúca, hned u hranice Národního parku Velká Fatra (48.8999944 N, 19.1584397 E; cca 720 m n. m.). Jedná se mimochodem o park obřích rozměrů, který svým rozsahem pokrývá naprostou většinu pohoří. Protože naši společníci ještě nedorazili, vydáváme se s Martynou na rychlý průzkum nejbližšího okolí. Kousek od parkingu nacházíme sympatické vyhlídkové místo na zástavbu obce Liptovské Revúce a okolní vrcholy. Už v tuto chvíli mám pocit, že jsem přijel do jednoho z nejkrásnějších pohoří, jaké mi dosud bylo dáno vidět.
Nedlouho po 10. hodině na parkoviště dorážejí naši dnešní společníci na cestu: Jaromir, Dominik, Arek, Jagoda, Julia, Ania a Szymon. V tuto chvíli se dělíme na dvě skupiny. Jaromir, Dominik, Martyna a já jdeme na nejvyšší vrchol Velké Fatry, Ostredok. Zbytek si vybírá žlutou značku, běžící dnem Zelené doliny. Podle společných plánů se máme všichni potkat za pár hodin na jedné z mála horských chat ve Velké Fatře – na Chatě pod Borišovom. Tak hurá na cestu!
Z parkoviště se vydáváme po zelené turistické trase, která vede dnem Suché doliny podél řeky Revúca. První úsek dnešního trekkingu překonáváme po zpevněné, široké cestě. Po kilometru a půl odbočujeme doleva – na žlutou trasu. Přecházíme přes most přes řeku Revúca, následně opět ostře odbočujeme a obcházíme osamocenou budovu dřevěné lesovny. Po chvíli nás stezka vyvede na zpevněnou cestu, abychom se již po čtyřech stech metrech znovu ponořili do hustého smrkového lesa. Mírným stoupáním docházíme po patnácti minutách do sedla Východné Prašnické sedlo (920 m n. m.), kde nacházíme velký dřevěný krucifix.
Výstup na Veterný vrch (1 040 m n. m.)
V sedle odbočujeme doprava na hřebenovou červenou trasu. Mimochodem, jedná se o úsek „Cesta hrdinov SNP“, tedy nejdelší slovenské dálkové trasy. Celková délka trasy činí 770 kilometrů a byla vedena přes většinu míst, kde probíhaly nejdůležitější boje během Slovenského národního povstání v roce 1944.
Nás zde však čeká nemalé překvapení! Stezka se totiž stává neuvěřitelně strmou: na nejbližších 300 metrech musíme překonat rovných 120 metrů převýšení. Úkol nám neusnadňuje ani to, že naše pěšina je kompletně zapadaná spadaným, kluzkým listím ze stromů. Takto, lehce udýchaní, se pár minut před 11. hodinou hlásíme na vrcholu Veterný vrch (1 040 m n. m.). Vrchol is zcela zalesněný, ale zpoza stromů prosvítá sympatické panorama na okolní hřebeny. Nyní sestupujeme do výšky cca 1 000 m n. m., abychom po chvíli opět stoupali – na bezjmenný vrchol s výškou cca 1 070 m n. m. Na jeho vrcholu nacházíme malý skalní výchoz.
Pokračujeme dále po červené značce a scházíme do sedla Prašnické sedlo (1 035 m n. m.). S naší pěšinou se zde kříží nezpevněná cesta, označená v mapě jako cyklotrasa. Následující kilometr a půl jdeme hustým lesem s dominancí smrku a buku. V této fázi už žádná velká stoupání nejsou: terén se zvedá rovnoměrně, ale spíše mírně. Stezka se zdá být velmi zřídka navštěvovaná: některé její úseky od nás vyžadují dokonce prodírání se houštím mladých stromků. Ale přesně kvůli tomu jsme sem přijeli, ne? Jsme ve Velké Fatře, tady to mělo být divoké a liduprázdné!
Přes fatranské poloniny… na Krížnou
Ve výšce cca 1 250 m n. m. les ustupuje rozlehlým, travnatým hřebenovým loukám. Vzhledem k charakteru krajiny bývají tyto oblasti nezřídka přirovnávány k bieszczadským poloninám. Co vám mám povídat… Všechno to vypadá jednoduše překrásně a dělá to na mě obrovský dojem! Široké lány zlatavých trav se měkce táhnou po úbočích hlavního hřebene Velké Fatry, který se nachází před námi. Na severozápadě se odkrývají mohutné Tatry, na západě rozlehlé Nízké Tatry a na jihu Starohorské vrchy a Kremnické vrchy. Pořád je velmi teplo a na obloze byste marně hledali byť jen sebemenší mráček. Jako by se listopad pokoušel zbavit té hrozné nálepky nejhoršího a nejsmutnějšího měsíce v roce.
Jdeme tedy travnatým nekonečnem and nemůžeme se nabažit krásy tohoto místa. Tímto způsobem, o něco více než kilometr od opuštění lesa, přicházíme do plochého sedla Rybovské sedlo (1 317 m n. m.). Tam se také výlet opět stává o něco náročnějším na fyzičku: na blízký vrchol Krížna totiž musíme překonat 260 metrů převýšení na vzdálenosti jednoho kilometru. Výstup je poměrně úmorný a vede úzkou, v trávě vyšlapanou pěšinkou. Ve výšce cca 1 500 m n. m. se dostáváme mezi kosodřevinu, jejíž porosty pokrývají části horních hřebenů Velké Fatry.
Hřebenovka – z Krížne na Ostredok
Kolem 12:30 se hlásíme nahoře na hoře Krížna (1 574 m n. m.), třetím nejvyšším vrcholu Velké Fatry. Na vrcholu se nachází charakteristická skupina vysílačů, která tvoří součást slovenské vojenské infrastruktury. S ohledem na turisty zde byla umístěna tabule s popsaným panoramatickým výhledem. A je na co se dívat, protože odtud uvidíte pořádný kus Slovenska! Máme tu Tatry, Nízké Tatry, Starohorské vrchy, Poľanu, Kremnické vrchy, Strážovské vrchy, Turčianskou kotlinu, Malou Fatru a samozřejmě desítky dalších vrcholů Velké Fatry. Výhledy sice stále karpatské, ale jak odlišné od toho, co máme možnost vídat běžně! Cítím se, jako bych „odemkl novou mapu“… a to jednu z nejkrásnějších, jaké jsem dosud měl možnost využít.
Krížna je opředena hustou sítí turistických tras a platí za nejnavštěvovanější vrchol Velké Fatry. A skutečně – davy tu sice nejsou, ale sami zde také nejsme. Po krátké pauze pokračujeme v výletu po červeně značeném hřebenovém úseku. Jdeme nyní po části nejvýznamnější turistické magistrály Velké Fatry – Velkofatranské magistrále, která měří přes 40 km a spojuje Krížnou s obcí Ľubochňa.
Stále se nemohu nabažit nekonečnosti zdejších luk a mohutných prostorů, které se rozprostírají ze všech stran. Krajina je možná trochu monotónní, ani na okamžik však nenudí. Hřeben je velmi pozvolný: vrcholy jsou od sebe odděleny mělkými sedly a na trase už nejsou žádná strmá stoupání. Pozornost upoutávají skalní výchozy, které se tu a tam tyčí z travnatého okolí. Dva kilometry od opuštění Krížné stojíme na vrcholu Frčkov (1 586 m n. m.), druhém nejvyšším vrcholu Velké Fatry. Odtud scházíme do mělkého sedla (cca 1 550 m n. m.) a následně absolvujeme krátký výstup na nejvyšší vrchol dnešního pohoří – na Ostredok (1 596 m n. m.). Máme 13:30, což znamená, že dosavadní trasa nám zabrala něco málo přes tři hodiny.
Chata pod Borišovom (cca 1 300 m n. m.)
Červená trasa nadále vede po hlavním hřebeni Velké Fatry. Jdeme nyní směrem k Suchému vrchu (1 550 m n. m.), který vyniká nad okolím díky četným skalním výchozům na vrcholové kopuli. Samotný vrchol je však turistům nepřístupný a červená trasa traverzuje jeho úbočí ze západní strany. V této fázi začínáme znatelně ztrácet výšku a během následujícího kilometru klesáme pod úroveň 1 400 m n. m. Protože se již blíží 14. hodina, začínáme také o něco více spěchat. Příznivé úseky tak překonáváme lehkým klusem, abychom se co nejdříve připojili k našim čekajícím společníkům. Prostředí kolem nás se drobně mění: na nekonečných loukách se stále častěji začínají objevovat osamocené smrky. Pokud jde o výhledy, dobře odtud vypadá Borišov (1 510 m n. m.) a za ním se tyčí námi dosud neviděná severní část Malé Fatry s jejími nejvyššími vrcholy.
Tímto způsobem míjíme vrcholy Koniarky (1 377 m n. m.) a Chyžky (1 340 m n. m.), abychom se již o chvíli později znovu dostali na bezlesé prostranství. V této fázi, cca 4 km za Ostredokem, odbočujeme doleva – na modrou trasu. Jdeme nyní úzkou pěšinou, která ze západu traverzuje rozložité úbočí vrcholu Ploská. Putování nám zpříjemňuje fantastický výhled na Borišov a na jeho úbočí se nacházející chatu – náš současný cíl. Modrá značka nás přivádí zpět k červeně značené Velkofatranské magistrále. V tomto místě odbočujeme doleva a rázně vyrážíme směrem k Chateta pod Borišovom (cca 1 300 m n. m.). Na horské chatě se definitivně hlásíme ve čtvrt na čtyři odpoledne.
Chata pod Borišovom je jednou z velmi mála turistických chat ve Velké Fatře. Objekt vznikl v letech 1937–1942 a po poválečné rekonstrukci disponuje cca 20 lůžky. Chata pevně odolává vymoženostem naší civilizace: nedočkáte se zde teplé vody ani mobilního signálu. Jsou zde však úchvatné výhledy, stylová kuchyně se slovenskými jídly a místní alkohol. Objekt nemá příjezdovou cestu, takže vše, co si v něm můžete koupit, bylo vyneseno na zádech takzvaných nosičů. Zajímavá věc, že? Dosud jsem si myslel, že tento způsob zásobování horských chat probíhá na Slovensku výhradně v Tatrách. Jedinou výraznou slabinou objektu je jeho… toaleta. Záchod je totiž neuvěřitelně primitivní a zápach, který z něj vychází, lze ucítit i v jídelně.
Výstup na Ploskou (1 532 m n. m.)
V chatě se šťastně potkáváme s ostatními účastníky naší dnešní výpravy. Na delší odpočinek však pomýšlet nemůžeme. Je totiž už po patnácté hodině, takže listopadové slunce se pomalu sklání nad obzor. Vycházíme tedy z chaty jako devítičlenná parta a vracíme se na červenou turistickou trasu. Čeká nás teď poslední úsilí dnešního dne, a to výstup na zavalitou horu s výstižným názvem Ploská. I když je její vrcholová kopule skutečně silně zploštělá, abyste se na ni dostali, musíte překonat 270 meters of elevation gain over a distance of cca jednoho kilometru (počítáno od rozcestí Nad Studeným). Úsek je tedy středně strmý a vede dobře viditelnou, ale úzkou pěšinou. Při cestě na Ploskou stojí za to se občas zastavit a otočit se zpět – ze stezky se totiž rozprostírá neuvěřitelně idylický výhled na Borišov spolu se sousedními vrcholy.
S vrcholem Ploská (1 532 m n. m.) se vítáme pár minut před 16. hodinou. Jsme opět na hlavním hřebeni Velké Fatry – a znovu můžeme hltat dechberoucí výhledy rozprostírající se do všech stran. Moje zvláštní uznání si získává panorama celičké Malé Fatry, protože toto pohoří jsme z předchozích bodů pozorovali pouze útržkovitě. Na ploché kopuli Ploské nacházíme také symbolické místo – hrob slovenského partyzána, který zde padl.
Na vrcholu zůstáváme déle a trpělivě čekáme na grande finale dnešního trekkingu po Velké Fatře. Představení začíná krátce před odbitím 16. hodiny. Slunce se pomalu sklání k obzoru and okolní trávy září v jeho zlatavém světle. Mám tyto momenty rád. Stojím tedy a dívám se, a příroda… příroda prostě dělá své. Říkám si, že mám štěstí. Jsem rád, že mám kolem sebe tolik laskavých lidí. Slunce se mezitím kradmo ztrácí kdesi za hlavním hřebenem Velké Fatry a zanechává v nás pocit úžasu a naplnění.
Sestup z Ploské
Když emoce opadnou a naše těla po delším stání začíná divoce napadat listopadový chlad, rozhodujeme se zahájit sestup. Volíme žlutou trasu, běžící přímo do vesnice Liptovské Revúce, našeho startovního místa. První fáze sestupu nám ubíhá při mírné ztrátě výšky s výhledem na skalnatou siluetu vrcholu Čierny kameň (1 479 m n. m.). Kolem 16:40 se venku už úplně setmí, takže zbývajících několik kilometrů překonáváme bez výhledů, pouze za světla našich čelovek. Cesta nám však utíká poměrně svižně – jak už to tak bývá, když se člověk toulá po horách v dobré společnosti. Mimochodem, zrovna v případě Velké Fatry lze hlasitý hovor ve večerních hodinách považovat za péči o vlastní bezpečnost. Kvůli svému původnímu charakteru a slabé urbanizaci je totiž toto pohoří jedním z hlavních stanovišť medvěda hnědého na Slovensku. A jak je všeobecně známo, nic neodrazuje medvědy tak, jako lidmi vytvářený hluk.
Na parkoviště v obci Liptovské Revúce šťastně dorážíme kolem 18. hodiny. Rychle se sbalíme do aut a přejíždíme na naše ubytování v obci Partizánska Ľupča. A jako shrnutí? No… Velká Fatra se ukázala jako překrásné pohoří, bezesporu jedno z nejpůvabnějších v mé dosavadní horské kariéře. Najdete zde vše, po čem průměrný horský nadšenec touží: úchvatné výhledy, panenskou přírodu a svatý klid. Hned zítra však navštívíme nejvyšší vrchol jiného slovenského pohoří. Jakého? To se dozvíte již v následujícím příspěvku!
Datum výletu: 9. listopadu 2024
Statistika výletu: 28 km; 1 600 metrů převýšení
Děkuji za čas věnovaný přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás k mému sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
