Jotunheimen – kompletní průvodce po nejvyšších horách Norska

Jotunheimen je nejvyšší horské pásmo Norska a celého Skandinávského poloostrova. Najdete tam spoustu nádherných údolí, malebných jezer a působivých ledovců. S partou přátel jsme se rozhodli vyrazit do tohoto pohoří na týdenní trekking v červenci 2024. Během té doby jsme ušli přes 120 kilometrů, tábořili na překrásných místech, koupali se v ledových řekách a měli možnost zažít celou paletu možných atmosférických podmínek. V tomto článku se pokusím shrnout všechny nejdůležitější obecné informace o Jotunheimen a v dalších příspěvcích podrobně popíšu naše dobrodružství na severu Evropy. Srdečně vás zvu ke čtení!

Obsah

• Geografie Jotunheimen v kostce
• Vznik Jotunheimen
• Člověk v Jotunheimen
• Příroda Jotunheimen
• Jotunheimen – turistické trasy
• Kempování v Jotunheimen
• Jotunheimen – turistické chaty
• Jotunheimen – jak se tam dostat
• Jotunheimen – rámcový plán výpravy

Geografie Jotunheimen v kostce

• Jotunheimen leží v jižní části Skandinávského pohoří, které pokrývá značnou část Skandinávského poloostrova.
• V Jotunheimen se nachází dvacet devět nejvyšších vrcholů Norska, včetně toho nejvyššího – Galdhøpiggen (2 469 m n. m.).
• Jotunheimen jsou hory rozkládající se na obrovské ploše 3500 km2 (pro srovnání – rozloha celých Tater je 800 km2).
• Malebné tvary terénu, které můžeme dnes v Jotunheimen obdivovat, vznikly v důsledku erozní činnosti ledovce během poslední doby ledové. Právě ledovec vytvaroval mohutná údolí ve tvaru písmene U, morény a rozsáhlé pánve (které byly později zaplaveny a dnes tvoří působivá jezera).
• Ledovců je v Jotunheimen spousta a dosahují skutečně impozantních rozměrů, přičemž spodní hranice jejich výskytu sahá místy až do výšky 1600 m n. m. Zdejší ledovce na rozdíl od těch alpských netvoří jeden souvislý splaz, ale rozlévají se svou mohutnou masou na všechny světové strany. Takový typ ledovců nazýváme náhorní ledovce (fjeldy).
• Věčného ledu je v Norsku zatím dostatek, ale je třeba pamatovat na to, že i zde, na severu, je patrný problém klimatických změn. Pro účely tohoto příspěvku se mi podařilo získat data, ze kterých vyplývá, že od roku 2006 do roku 2022 se rozloha norských ledovců zmenšila o celých 13,5 %. To je dost, že?
• Pohoří Jotunheimen se nachází cca 250 km severně od Osla a cca 350 km východně od Bergenu.

Vznik Jotunheimen

Skandinávské pohoří, a spolu s ním i Jotunheimen, patří k nejstarším horám v Evropě, a možná i na světě. Byly vyzdviženy během kaledonského vrásnění, tedy nějakých, bez nadsázky, 400 milionů let před námi v důsledku událostí vyvolaných srážkou dvou pravěkých kontinentů: Baltiky a Laurentie. Skandinávské pohoří tehdy tvořilo součást mohutného řetězce, jehož pozůstatky se dnes nacházejí také ve Skotsku (Grampiany, Kaledonské hory), Spojených státech (severovýchodní Appalačské pohoří) nebo na východním pobřeží Grónska. Tento řetězec mohl mít až 6000 kilometrů na délku a ve svých nejvyšších bodech převyšovat dnešní Himálaj.

Během následujících 50 milionů let podlehlo Skandinávské pohoří úplné erozi a území dnešního Norska se stalo plochou rovinou. Krajinu zpestřovaly pouze roztroušené masy tvrdých, erozi odolných hornin – hlavně křemence a gabra. Právě tyto horniny tvoří dnes mimo jiné pohoří Jotunheimen. Skandinávské pohoří v dnešní podobě vzniklo v paleogénu (před 66–23 miliony lety) v důsledku dalšího tektonického vyzdvižení. V jeho důsledku se značné fragmenty zerodované roviny probudily z nečinnosti a byly znovu vyzdviženy do značných výšek. A který fragment příroda vyzdvihla nejvýše? Přece Jotunheimen.

Při cestě do hor Jotunheimen se pozorně dívejte na krajinu měnící se za oknem. Terén stoupá rovnoměrně, nenápadně, jakoby mimochodem. Nejsou zde prudké zlomy nebo náhlé změny výšky. Jen vyzdvižená rovina. A z této roviny náhle, jako by se nechumelilo, vyrůstá mohutná skalní masa – Jotunheimen.

Člověk v Jotunheimen

I když nejstarší stopy člověka v Jotunheimen pocházejí z roku 2000 př. n. l., po většinu času se sem vydávali pouze místní lovci a pastevci. Skutečný průzkum pohoří začal až se začátkem 19. století. V roce 1813 se sem dostal norský botanik Christen Smith. Ten už tehdy zkoumal mnoho norských pohoří, ale právě Jotunheimen považoval za místo s největší rozmanitostí rostlin v celé zemi. Za Smithem do Jotunheimen přicházeli další vědci a turisté. V roce 1820 sem dorazili dva uznávaní geologové – Christian Boeck a Baltazar Mathias Keilhau. Učenci prošli a popsali celé oblasti dosud neznámých terénů a jejich expedice vstoupila do historie jako „objevení Jotunheimen“. V roce 1850 provedla skupina místních horolezců – Steinar Sulheim, Ingebrigt N. Floren a Lars Arnesen – prvovýstup na nejvyšší vrchol pohoří, Galdhøpiggen.

Milovníkem Jotunheimen (a majitelem značného území v tomto regionu) byl také Thomas Heftye, norský milovník přírody, z jehož iniciativy v roce 1868 vznikl Norský turistický spolek (DNT). Heftye se stal prvním předsedou DNT a tuto funkci zastával až do své smrti v 1886 roce. Jotunheimen od počátku tvořilo jednu z priorit spolku. V roce 1874 byla vyznačena první turistická trasa v tomto pohoří vedoucí z Memurubu do Bessheimu. V roce 1980 byl za účelem ochrany zdejší přírody založen Národní park Jotunheimen. Rozkládá se na ploše 1145 km2 (zahrnuje tedy cca 1/3 rozlohy celého pohoří).

Název „Jotunheimen“ („Domov obrů“) pochází od Jotunheimu – mýtické země obrů, přítomné ve staroseverských vírách. Toto označení se dostalo do užívání poměrně pozdě, teprve v roce 1862 díky norskému básníkovi Aasmundu Olavssonu Vinjeovi. Zdá se mi, že toto spojení samo o sobě hodně vypovídá o krajině Jotunheimen. Mně osobně toto pohoří připomínalo Skyrim. Věřte nebo ne, ale během některých částí trekkingu jsem byl opravdu přesvědčen, že na mě z jedné nebo druhé strany každou chvíli vyletí drak a v uších mi zaduní známé „Dovahkiin, Dovahkiin naal ok zin los vahriin…“.

A protože každý z nás má rád polské (české) akcenty, našel jsem jeden i pro vás! Ukazuje se, že než se rozšířil název „Jotunheimen“, existovala forma „Jotunfjeldene“ („Obří hory“). Tento název vymysleli Boeck a Keilhau během své slavné expedice v roce 1820. V jejich případě však inspirací nebyly staroseverské víry, ale… Krkonoše, tehdy známější pod německým názvem Riesengebirge (tedy právě „Obří hory“).

Příroda Jotunheimen

Vegetační stupně v Jotunheimen vypadají úplně jinak než ve všech horách, po kterých jsem měl možnost dosud chodit. Především vysoká vegetace zde mizí již ve výšce cca 1000–1200 m n. m. Se stromy jsme se tedy rozloučili již první den našeho trekkingu. V nadmořské výšce od cca 1000 do maximálně 1400 m n. m. se rozkládá pásmo tundry. Je to oblast porostlá rozmanitými druhy trav, mechů, květin a případně nízkých keřů. A co je nad tundrou? Nad tundrou už potkáte jen všudypřítomné kamení a ledovce. Krajina Jotunheimen je tedy poměrně surová, ale nevolíme směr na sever právě kvůli hledání takové estetiky?

V Jotunheimen lze potkat opravdové soby! My jsme měli to štěstí dokonce dvakrát. Během trekkingu na Besseggen jsme narazili na chovné stádo, zřejmě zvyklé na společnost lidí, které bylo na tomto místě umístěno nejspíš ne náhodou. Podruhé, tentokrát už na divoké stádo sobů, jsme narazili jednoho večera při táboření v okolí chaty Spiterstulen. Kromě toho lze v Jotunheimen narazit také mimo jiné na polární lišky nebo losy. Tato zvířata se nám ale naživo potkat nepodařilo.

Jotunheimen – turistické trasy

V národním parku Jotunheimen mají turisté k dispozici cca 800 kilometrů tras, označených namalovaným červeným písmenem „T“. Protože v parku prakticky nerostou stromy, tato označení je třeba hledat nejčastěji na kamenech (někdy na speciálně navršených mužíčcích). S četností značení je to různé: někdy jsou všudypřítomné, jindy se musíte při jejich hledání trochu víc snažit.

Pro potřeby trekkingu v Jotunheimen stojí za to si v hlavě předefinovat to, co rozumíme pojmem „stezka“. Zdejší cesty mají totiž daleko k pohodlným, profilovaným pěšinám, které známe z toulek po Tatrách nebo Beskydech. Trasy v Jotunheimen vedou z velké části obtížným, kamenitým a podmáčeným terénem. Nezdivte se ani, pokud budete muset na trase překročit dravou řeku, obejít rozsáhlý mokřad nebo se znenadání ocitnete po kotníky v bahenní kaluži. Jedním slovem: outdoor v té nejkrásnější podobě.

Patřím spíše k těm lidem, kteří v horách chodí svižně a obvykle doháním čas uváděný na mapách nebo ukazatelích. Během našeho týdenního trekkingu v Jotunheimen jsme však prakticky každý úsek prošli mnohem pomaleji, než by naznačovaly suchá data: kilometry a množství nastoupaných metrů. Jotunheimen možná nejsou nejvyšší hory světa, ale věřte – učí pokoře.

Kempování v Jotunheimen

V kontextu stanování v Jotunheimen je nejdůležitější informací to, že stavění stanů je povoleno všude pouze za podmínky, že místo bivaku zanecháme v takovém stavu, v jakém jsme ho našli. Tato krásná zásada platí ostatně na území celého Norska. Jak už to ale s pravidly bývá, i od tohoto existuje poměrně podstatná výjimka. Je totiž zakázáno kempovat v okruhu 1 km od turistických chat. O co jde? O peníze. Turistické chaty na území Jotunheimen disponují něčím na způsob „výhradního práva“ na organizování ubytování na svém pozemku. Pokud bychom se tedy chtěli nutně utábořit blízko chaty, budeme muset zaplatit poplatek za místo v kempu podle stanoveného ceníku.

Velkým plusem kempování v Jotunheimen je neomezený přístup k pitné vodě: jezera a řeky jsou prakticky všude. Voda je ostatně křišťálově čistá, proto si myslím, že ve většině případů nevyžaduje žádnou filtraci.

Široký přístup k jezerům a řekám usnadňuje i udržování osobní hygieny. I když v tomto vás musím varovat – ta voda je opravdu studená. Mimochodem, při mytí „v přírodě“ nezapomínejte používat biologicky odbouratelné prostředky, které neškodí životnímu prostředí (my jsme používali něco takového).

V národním parku Jotunheimen je naopak zakázáno rozdělávání ohňů. Ostatně i kdyby to bylo legální, kvůli nedostatku dřeva si to neumím představit. K vaření jsme tedy používali plynové kartuše a turistické vařiče na tuhá paliva. A co bylo v menu? V mém případě lyofilizovaná jídla značky Hummy, Martynou připravené ovesné kaše s proteinovým práškem, kuskus se sójovým granulátem a pestem, tortilly s tuňákem v konzervě, sýr, pudink, klobásy a spousta čokolády.

Pokud jde o počasí, na výlet do Jotunheimen doporučuji přibalit termoprádlo, péřovku a celou řadu dalších teplých oděvů. Během našeho červencového výletu se teplota v údolích pohybovala od několika do deseti stupňů Celsia. Přes den bylo počasí většinou příjemné, ale večery byly tak chladné, že jsem měl občas potřebu mít na sobě až čtyři různé vrstvy. Spal jsem v syntetickém spacáku s komfortní teplotou kolem -1 °C.

V mnoha údolích v horách Jotunheimen není signál, proto je před výjezdem dobrým nápadem vybavit se vysílačkami. My jsme měli k dispozici dvě taková zařízení. Protože jsme většinu času procházeli hory Jotunheimen ve dvou skupinách, jedna vysílačka připadala na jednu podskupinu.

Jednou z nejmagičtějších věcí, kterou jsme v Jotunheimen zažili, byla délka dne. Slunce v červenci vycházelo kolem čtvrté hodiny ranní a zapadalo ve 23:00. Ideální na celodenní chození po horách…

Jotunheimen – turistické chaty

V Jotunheimen se nachází dobře vyvinutá síť turistických chat, provozovaných Norským turistickým spolkem (DNT) nebo soukromými subjekty (jako např. oblíbená Spiterstulen). Jsou to obecně velké objekty s mnoha lůžky, dobře vybavenými restauracemi a teplou sprchou. Většina chat disponuje také vlastním kempem. V norských chatách platí zvyk zouvat si boty a odkládat je na speciálně určenou poličku u vstupu.

Každá chata provozuje obchůdek se sladkostmi a suvenýry. Pokud jde o tamní ceny, mám dojem, že jsou vysoké, ale neodchylují se tak drasticky od cen v běžném obchodě s potravinami, jako je tomu u nás. Například obyčejná černá káva stála od 35 do 45 norských korun [cca 75–100 Kč]. Ceny ubytování uvádět nebudu, protože takové informace rychle zastarávají. Mohu vás však ujistit, že pokud někdo plánuje návštěvu Jotunheimen se spaním na chatách, rozhodně to nebude rozpočtový výlet.

Norsko je země s velmi vyspělým bezhotovostním platebním systémem – platební terminály najdete doslova v každé chatě.

Jotunheimen – jak se tam dostat

Výchozím a koncovým bodem našeho trekkingu po pohoří Jotunheimen bylo Gjendesheim, velmi populární místo nad malebným jezerem Gjende. Dorazili jsme tam přímo z Osla komfortním autobusem společnosti Nor-Way Bussekspress. Jízdenka stojí cca 350–400 Kč a je možné ji zakoupit online. Cesta trvá cca 4,5 hodiny. Podle stavu v červenci 2024 odjíždí autobus z Osla do Gjendesheimu denně v 8:05 a na místo dorazí ve 13:00. Zpáteční autobus odjíždí ve 14:00 a v Oslu je v 18:35. Během cesty autobus zastavuje na autobusovém nádraží v malém městečku Fagernes.

Po jezeře Gjende pravidelně kursuje trajekt z Gjendesheimu ke dvěma turistickým chatám: Memurubu a Gjendebu. V červenci 2024 bylo třeba za cestu z Memurubu do Gjendesheimu zaplatit 240 norských korun (cca 550 Kč).

Jotunheimen – rámcový plán výpravy

• Den I: Gjendesheim – Bessegen – Besshø (2 258 m n. m.) a první tábořiště na louce u jezera Bessvatnet [18,3 km, 1700 m převýšení]
• Den II: přechod z tábořiště u jezera Bessvatnet do okolí chaty Glitterheim [22 km, 680 m převýšení]
• Den III: povinný den odpočinku kvůli velmi intenzivnímu dešti
• Den IV: trekking na Glittertind (2 452 m n. m.), druhý nejvyšší vrchol Norska a sestup do okolí chaty Spiterstulen [19,5 km, 1150 m převýšení]
• Den V: odpolední výstup na Galdhøpiggen (2 469 m n. m.), nejvyšší vrchol Norska a večerní sestup [15 km, 1580 m převýšení]
• Den VI: trekking z okolí chaty Spiterstulen přes Leirvassbu, podél jezera Langvatnet do údolí Storådalen [30 km, 620 m převýšení]
• Den VII: trekking v hustém dešti na chatu Memurubu [14,4 km, 510 m převýšení]
• Den VIII: plavba trajektem přes jezero Gjende z Memurubu do Gjendesheimu

Když jedete na výpravu do hor, jako je Jotunheimen, pamatujte, že musíte být flexibilní. V našem případě bylo naplánovaných kilometrů mnohem více než těch, které byly reálně absolvovány. V realizaci všech záměrů nám nezabránily jen obtížnější podmínky na trasách, než jsme předpokládali, ale především velmi proměnlivé atmosférické podmínky. Během našeho výletu se dny s bezmračnou oblohou a překrásnou viditelností střídaly s mohutnými přívalovými dešti. Při plánování výpravy tedy doporučuji stanovit si určité priority, kvůli jejichž realizaci jste ochotni případně oželet jiné body programu. Pro nás byly nejdůležitější dva nejvyšší vrcholy Norska: Glittertind a Galdhøpiggen. Díky přizpůsobení původně plánované trasy aktuálním povětrnostním podmínkám v Jotunheimen se nám oba tyto vrcholy podařilo zdolat v krásných okolnostech. A to přeji i vám!

Děkuji, že jste věnovali čas čtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás ke sledování mého profilu na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každé „to se mi líbí“, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.