Hoher Dachstein (2 995 m) – výstup přes Super Via Ferratu

Na zdolání Hoher Dachsteinu budu vzpomínat jako na jednu z nejobtížnějších horských výzev, kterým jsem měl dosud možnost čelit. Patnáct hodin fyzické aktivity, 2200 metrů převýšení (z toho 1200 metrů lezení na třech propojených via ferratách), přechod přes ledovec a západ slunce sledovaný z terasy alpské chaty… a to vše v jeden den, 3. srpna 2022. Zvu vás na reportáž z mého neuvěřitelného dobrodružství na nejvyšším vrcholu masivu Dachstein!

Obsah

• Hoher Dachstein – praktické informace
• Z kempu v Ramsau na via ferratu Anna
• Super Via Ferrata – vyčerpávající, ale s nádechem satisfakce
• Hoher Dachstein – výstup na vrchol
• Hoher Dachstein – cesta přes ledovec a sestup do Ramsau
• Mapa výletu

Hoher Dachstein – praktické informace

Dachstein je mohutný vápencový masiv nacházející se ve středním Rakousku, na hranici dvou spolkových zemí – Štýrska (Steiermark) a Horního Rakouska (Oberösterreich). Jeho nejvyšší bod, Hoher Dachstein, měří 2 995 m n. m., což z něj činí druhý nejvyšší vrchol celých Severních vápencových Alp!

V horních partiích masivu Dachstein se nacházejí nejvýchodněji položené alpské ledovce – největší z nich jsou Hallstätter Gletscher, Großer Gosaugletscher a Schladminger Gletscher. Bohužel v důsledku postupujícího oteplování klimatu se ledovce Dachsteinu systematicky zmenšují. Odhaduje se, že pokud se negativní trend nezastaví, zmizí úplně během příštích 80 let. Naštěstí jsou v oblasti ledovců, které jsou součástí lyžařského střediska, v současné době prováděna rozsáhlá ochranná opatření. Kromě toho je severozápadní část masivu chráněnou přírodní rezervací a celá kulturní krajina regionu byla v roce 1997 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

Horská turistika se v regionu Dachsteinu provozuje již téměř 200 let! První historický výstup na Hoher Dachstein uskutečnil Peter Gappmayr v roce 1832. V roce 1843 zde Friedrich Simony vybudoval první ferratu na světě.

Před odjezdem do masivu Dachstein jsem se dočetl, že se jedná o jeden z nejoblíbenějších rakouských horských regionů. Po návratu vás však mohu uklidnit – i když na poslední, vrcholové via ferratě jsme skutečně potkali docela dost lidí, celkově zde davy nebyly. Slovem, každý polský turista, který byl někdy v srpnu v Tatrách, má úplně jinou představu o tom, co jsou „přeplněné hory“.

Tento příspěvek bude pojednávat o zdolání Hoher Dachsteinu z jižní strany přes Super Via Ferratu. Jedná se ve skutečnosti o kombinaci hned tří via ferrat s různou úrovní obtížnosti – Anna Klettersteig, Johann Klettersteig a Schulteranstieg, kterými je celkově nutné překonat až 1200 metrů převýšení! Pro pořádek je však třeba říci, že na Dachstein vedou také alternativní cesty ze severní strany (od Hallstattu) a západní strany (od Gosau). Pro zdolání Super Via Ferraty je vyžadována dobrá kondice, odolnost vůči velké expozici a správné vybavení (sedák, ferratový set a helma).

Nejoblíbenějším výchozím bodem pro výlety na Hoher Dachstein je dolní stanice lanovky Dachsteinbahn v městečku Ramsau am Dachstein, ležící ve výšce cca 1700 m n. m. Je s ní jen jeden problém – vede k ní alpská soukromá silnice Dachsteinstraße, za jejíž průjezd zaplatíte až… 20 eur. Zdarma projedou pouze klienti horské lanovky (lístek vyzvednutý u vjezdových bran na silnici je pak nutné bezpodmínečně potvrdit v horní stanici). Donedávna byla silnice dostupná bez poplatků i pro držitele Sommercard Schladming-Dachstein, od roku 2021 však tato možnost již neexistuje. Je to výsledek nějakého složitého soudního sporu mezi majiteli lanovky a obcí Ramsau – inu, zřejmě horská umíněnost není jen na našem dvorku 😄. Alternativou jsou regionální autobusy – ty však jezdí až od 7.–8. hodiny, protože, jak řekla majitelka našeho kempu, „v 6 u nich všichni ještě spí“. Ze dvou vizí: dalších 700 metrů převýšení, nebo nutnost zaplatit 20 eur za průjezd 6kilometrovým úsekem, se zdála strašnější ta druhá. Padlo tedy rozhodnutí – útočíme na Hoher Dachstein přímo z kempu v Ramsau, z výšky 1000 m n. m., ahoj dobrodružství!

Z kempu v Ramsau na via ferratu Anna

Budíček v 6:00, rychlá káva, instantní polévka a už v 6:45 s plnými batohy opouštíme areál kempu (cca 1000 m n. m.). Morálka, jako vždy ráno – silně průměrná. Humor však zlepšuje počasí – bezmračná obloha a pálící sluníčko věstí, že předpovědi vyšly a čeká nás nádherný horský den.

Vybíráme trasu s názvem Dureggrundweg. První dva kilometry urazíme po relativně plochém terénu cestou vedoucí podél silnice L711. Po příchodu k restauraci Dachsteinruhe trasa odbočuje mírně doprava a pokračuje dál po pastvinářské polní cestě. O kousek dál se na naší trase objevují první krávy – čím by bylo putování po alpských stezkách bez nich? Pěšina prudce zahýbá doprava, cik-cak ostře stoupá vzhůru, začínáme výstup. Krávy se na nás naopak dívají lhostejně, jako by se chtěly zeptat „proč se ty člověče tak trápíš?“.

Po pěti kilometrech pochodu se hlásíme u chaty Glös-Alm, ležící u Dachsteinstraße (výška cca 1500 m n. m.), ale na delší pauzy zatím není čas. Rychle odbočujeme doleva, abychom po krátkém pochodu polní cestou zvolili již trasu vedoucí k chatě Dachsteinsüdwandhütte. Podklad se na nějakou dobu stává kamenitějším (zejména v úseku, kde je nutné přejít napříč korytem vyschlého potoka). Brzy se však vracíme na horskou pastvinu a úmornými cik-caky nabíráme další metry převýšení. Tímto způsobem po několika minutách dosahujeme malebného vrcholu Schönbühel (1830 m n. m.). Místo se ukazuje jako neuvěřitelně idylické: před námi, čím dál blíž, poněkud skličující svou velikostí masiv Dachsteinu, za námi naopak – neobyčejně široké panorama na blízké Nízké Taury (Niedere Tauern) a nejvyšší pásmo rakouských Alp – Vysoké Taury (Hohe Tauern). Uprostřed louky stojí lavička, na kterou by byl hřích si nesednout a neudělat si pauzu. Také to tak děláme, zvláště když už máme v nohách 800 metrů převýšení.

Chata Dachsteinsüdwandhütte se nachází ve výšce 1871 m n. m. Tam se také nezdržujeme – ukazatel nás totiž informuje, že k začátku via ferraty Anna Klettersteig máme ještě půl hodiny. Je třeba zdůraznit, že od chaty lze zvolit také alternativní trasu – takovou, která nás dovede přímo na start Johann Klettersteig (varianta, ve které se vynechává Anna). My se však chceme poměřit s celou Super Via Ferratou – o žádném vynechávání nemůže být řeč! K mému zklamání však trasa vede ostře dolů – Anna Klettersteig začíná svůj běh až 100 metrů pod úrovní chaty! Škoda, ztrácet výšku v takovém momentě je poněkud frustrující.

Super Via Ferrata – vyčerpávající, ale s nádechem satisfakce

V 9:45, po třech hodinách pochodu, se hlásíme na startu Anna Klettersteig, první etapy Super Via Ferraty. Rychle nasazujeme helmu, rukavice a úvazek s ferratovým setem a pouštíme se do díla. V této fázi máme před sebou 300 metrů převýšení. Obtížnost dosahuje úrovně D (na škále od A do F), většina se však pohybuje kolem B-B/C. Navzdory dřívějším ambiciózním plánům používat k úchopům hlavně skálu – velmi hojně si pomáhám ocelovým lanem. Martyna jde napřed. Potvora se dobře šplhá, proto mi rychle mizí z očí; za mnou se naopak zhmotňuje neobyčejně zručně se pohybující pár. Chvíli je brzdím, ale nakonec nacházím místo, kde se můžeme bezpečně vyhnout. Děkují a sympaticky se ptají, odkud jsme. Mimochodem – oba vypadají, jako by jim táhlo aspoň na šedesátku, a přitom se po skále pohybují jako kamzíci – u takových lidí člověk okamžitě nabírá pokoru.

Via ferrata Anna Klettersteig nás vyvedla na vrchol Mitterstein (2097 m n. m.), který je uzlovým bodem odbočujícím z hlavního masivu Dachsteinu. Krátká pauza, jídlo a letíme dál – Johann čeká. Podle internetového průvodce je na zdolání Anny třeba vyhradit 2 hodiny; nám se to podařilo za 1 hodinu a 40 minut. Cítíme z toho mírnou satisfakci – není to špatné! (zejména proto, že to byla doba, kdy jsme ve výstupech dělali své první krůčky). Z vrcholu Mittersteinu směřujeme po dobře značené pěšině spojující konec Anny se začátkem Johanna. V tomto místě doporučuji obzvláště pozorně koukat pod nohy. Trasa je totiž plná malých, drolících se kamínků, na kterých je neobyčejně snadné uklouznout.

Asi půl hodiny pochodu a hlásíme se na startu Johann Klettersteig, která je uznávána jak z technického, tak kondičního hlediska za jednu z nejnáročnějších rakouských ferrat. Johann Klettersteig začíná ve výšce cca 2200 m n. m. a končí na 2730 m n. m., což znamená, že na celé cestě překonáváme celých 540 metrů převýšení! Technicky nejobtížnějším úsekem je převis nacházející se hned na začátku cesty, ohodnocený jako D/E. Toto místo skutečně vyžaduje použití značné síly, ale je natolik krátké, že jeho zdolání nám nečiní větší problémy. Johann na mě dělá mnohem lepší dojem než Anna – trasa je zajímavější, snáze chytám správný rytmus a expozice jsou přímo neuvěřitelné. Za charakteristický rys této ferraty bych považoval velmi velké množství zcela svislých stěn. Pohybujeme se po nich po ocelových kramlích, stoupajíce téměř jako po žebříku.

Je těžké zapomenout na pocit, který mě provázel při dosažení vrcholu Dachsteinwarte (2 730 m n. m.) završujícího ferratu Johann. Je to něco jako kombinace satisfakce, úlevy, čisté radosti, svobody a naplnění. Fyzicky to bylo těžké, ale dokázali jsme to! Opět, výhradně silou vlastní vůle a vlastních svalů, jsme se nahlásili na ledovci! Čas máme ostatně docela dobrý – ferratu Johann jsme zdolali za 2,5 hodiny, zatímco internetový průvodce radil vyhradit si na tento účel celých 3. Spokojení jdeme k chatě Seethalerhütte situované na Dachsteinwarte a tam si dáváme chvíli pauzu. Na terase potkáváme onen pár, který jsme pouštěli na Anně – oba nám velmi nadšeně gratulují k dokončení Johanna. Všímáme si také… rolb. Ukazuje se, že Rakušané rolbují ledovec i v srpnu, aby turistům usnadnili přesun od horní stanice lanovky k chatě, ve které právě sedíme. Pauza však nesmí být příliš dlouhá – blíží se 15. hodina a hlavní cíl výletu je stále před námi.

Hoher Dachstein – výstup na vrchol

Poslední etapou Super Via Ferraty je Schulteranstieg. Je to nejjednodušší úsek – počáteční nástup je ohodnocen jako B/C, zbytek už je pak písmeno B, a často dokonce A. Trasa startuje z výšky 2 750 m n. m. a končí na samotném vrcholu – máme tedy překonat 250 metrů převýšení. Pro upřesnění dodám, že existuje ještě druhá možnost, a sice přístup po ledovci do výšky 2900 m n. m. a teprve tam nástup na skálu – to bych však doporučoval pouze osobám, které mají odpovídající dovednosti ledovcové asekurace. Bylo tam docela kluzko a velmi mokro, na strmém terénu by tedy samotné mačky nemusely stačit. My specializované dovednosti (zatím!) nemáme, takže v obou směrech volíme delší ferratu. V našem rozhodnutí nás navíc utvrzuje jeden z Čechů, které jsme na ferratě potkali – řekl nám, že sice měl v úmyslu sestupovat po ledovci, ale změnil názor, když pozoroval shora jiného turistu, který uklouzl, letěl pět metrů a spadl do trhliny. Vypadá to, že nehodu museli vidět i ostatní – na trase totiž musíme pustit několik sestupujících skupin, sestup po ledu nezvolil téměř nikdo. Nahoru se dereme jen my… Objevuje se první myšlenka, že bude těžké tento alpský výlet ukončit před setměním.

Ferrata Schulteranstieg nám nečinila větší problémy, zdolali jsme ji za cca 45 minut. Vrchol Hoher Dachsteinu se nám daří získat kolem 15:45, tedy po devíti hodinách intenzivního úsilí. Satisfakce? Rozhodně! 2000 metrů převýšení v nohách a možnost nasávat nádherné panorama v každém směru. O dvacet minut později však už vyrážíme na zpáteční cestu: hodinky na našich zápěstích nám nedovolují zapomenout, že na delší pauzy si ještě nemůžeme dovolit pomýšlet. Na zpáteční cestě míjíme jen jednu skupinu – partu tří kluků, které jsme předběhli už na Anně. Inu – doufám, že měli s sebou dobré baterky.

Hoher Dachstein – cesta přes ledovec a sestup do Ramsau

Zdolání vrcholové ferraty v opačném směru nám zabralo hodinku. Sestup po ocelových cestách je o něco obtížnější než výstup, avšak právě tato cesta nedává mnoho důvodů k obavám. Výjimkou je snad zmíněný úsek B/C u jejího začátku. V tomto místě totiž lano není stabilně připevněno dole, a tudíž volně visí nad mohutnou, zející ledovcovou trhlinou… takže ano, toto jedno místo může dodat trochu emocí. Na ledovci si rychle nasazujeme mačky – máme překonat plochý úsek (ten rolbovaný) vedoucí od chaty k horní stanici lanovky Dachsteinbahn. Procházka přes ledové pole je velmi zajímavou zkušeností, krajina kolem jako bychom na chvíli změnili roční období. To, že máme právě srpen, lze však poznat podle samotné konzistence ledovce – stala se z něj mokrá, ale potenciálně kluzká břečka. Mačky plní svůj účel a rychle postupujeme vpřed. Kolem nás ticho: Dachsteinbahn jezdí do 17:15, většina turistů je tedy už dole. Na ledovci jsme zbyli jen my a osamělý bagrista vytrvale rýpající v ledu. Silně unavení docházíme na Hunerkogel, vrchol s horní stanicí lanovky – tam sundáváme mačky, abychom je o chvíli později… znovu nasadili. Ukazuje se totiž, že naše sestupová ferrata začíná přece jen o kus dál – v sedle Hunerscharten (2 602 m n. m.), takže Hunerkogel musíme přece jen obejít.

Sestupujeme přes Hunerscharten Klettersteig – tímto způsobem klesáme 180 metrů, což zabere asi hodinku. Ferrata je velmi jednoduchá – většina úseků je ohodnocena A, maximálně B, neměla by tedy způsobit větší problémy. Jen si ji nepleťte se Sky Walk vedoucí přímo z Hunerkogelu – tam obtížnost dosahuje E, takže sestupovat něčím takovým by bylo mnohem méně komfortní! Po sestupu z via ferraty nás čeká psychicky nejnáročnější etapa putování, a sice úsek cesty složený z velmi sypkých, drobných kamínků. Je to bohužel prvek vyskytující se na všech stezkách v tomto regionu, zhruba ve výšce 1900–2100 m n. m. Navzdory nejvyššímu soustředění čas od času někdo z nás po těchto kamíncích ujede, což vyvolává frustraci a umocňuje pocit únavy. Slunce se naopak neúprosně sklání níž a níž…

K chatě Dachsteinsüdwandhütte dorážíme krátce před 21. hodinou, ještě při posledních paprscích Slunce. Protože se stává jasným, že už stejně nestihneme sejít dolů před setměním, rozhodujeme se objednat si něco k pití a chvíli si odpočinout. Rozhodnutí se ukázalo jako trefa do černého. Byli jsme totiž velmi unavení – limonáda za 5 eur umožnila získat část sil zpět a dodala nakonec elán. Tak jdeme dolů! Ještě kousek k asfaltu! Od chaty byla cesta už naštěstí velmi pohodlná – při světle baterek v mobilech svižně ztrácíme výšku. Kolem 22. hodiny se hlásíme na Dachsteinstraße – do kempu stále velmi daleko, ale na asfaltové silnici se cítíme už mnohem bezpečněji. Masiv Dachstein v noci vypadá krásně a zároveň poněkud děsivě.

Na zpáteční cestě tiše doufám, že u dolní stanice najdu nějakého opožděného turistu, který nás vezme dolů, aspoň o kousek blíž k našemu kempu. Bohužel, prázdné parkoviště bolestně prověřilo mé očekávání. Nezbývalo nám než vyrazit po Dachsteinstraße a čekat na zázrak. Nálada byla dobrá – to už byl ten stav únavy, kdy se zapíná „bláznivá nálada“, smějete se všemu a zpíváte písničky. Nohy však bolí nesnesitelně a jasně se dožadují odpočinku po tomto patnáctihodinovém putování. A před námi v nejméně optimistické verzi ještě 10kilometrová procházka… Náhle se však před našimi zraky objevuje auto sjíždějící shora. Dlouho neváháme – začínáme mávat baterkami směrem k vozu. Řidič zpomaluje, zpomaluje… a zastavuje! Rychle přibíháme, říkáme, že se potřebujeme dostat do Camping Dachstein. Starší pán za volantem nás zve dovnitř. Rychle nasedáme do auta a každou chvíli házíme radostné „danke schön“. Pán se ukazuje jako majitel jednoho z místních penzionů, proto mluví trochu anglicky. Vzpomíná si třeba, že v Polsku byl před 40 lety – na lyžích v Szczyrku. Vidíte? Naše Beskydy jsou tak krásné, že i Rakušané zde chtějí lyžovat! Mezitím nás náš hrdina doveze přímo před kemp. Děkujeme ještě jednou a vypotácíme se z auta. Stan otevíráme kolem 22:30 a nejtišeji, jak dovedeme, se chystáme ke spánku. V jednom se shodujeme – zítra v 6 vstávat nebudeme.

Datum výletu: 3. srpna 2022

Statistiky výletu: 26 km, 2 300 metrů převýšení

Děkuji, že jsi věnoval čas přečtení mého příspěvku! Pokud chceš být v obraze o novém obsahu, zvu tě sledovat mě na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považuješ můj obsah za hodnotný a chceš mě podpořit, zvu tě pozvat mě na virtuální kávu na buycoffee.to.

Mapa výletu