Hochgolling (2 862 m n. m.) – Nejvyšší vrchol Nízkých Taur

Hochgolling (2 862 m n. m.) je nejvyšší vrchol skupiny Schladminger Tauern a celého pohoří Nízké Taury, které je součástí Centrálních krystalických Alp. Vrchol se nachází ve středním Rakousku na hranici dvou spolkových zemí: Štýrska a Salcburska. Vzhledem ke značné nadmořské výšce je dosažení vrcholu poměrně velkou kondiční výzvou, ale technicky nepředstavuje větší problémy. Za dobrého počasí lze z Hochgollingu obdivovat nádherné panorama blízkého masivu Dachstein a majestátních Vysokých Taur. Zvu vás k přečtení reportáže z výstupu na vrchol Hochgolling z parkoviště Wilde Wasser!

Obsah

1. Odkud se vzal nápad na Hochgolling?
2. Hochgolling – trasa z parkoviště Wilde Wasser
3. Gollinghütte a Gollingwinkel
4. Hochgolling – výstup z Gollingwinkelu
5. Mapa výletu

Odkud se vzal nápad na Hochgolling?

Nápad zdolat Hochgolling se zrodil v našich hlavách zcela spontánně. Byl první srpnový den, náš první večer v kempu v Ramsau am Dachstein. Naše původní plány zahrnovaly výlet do masivu Dachstein, konkrétně překonání zajištěné cesty (via ferraty) IRG2 a zdolání vrcholu Großer Koppenkarstein. Rutinně kontrolujeme počasí a najednou – překvapení! Předpověď se změnila na mnohem méně příznivou. Představa případného slejváku (nebo nedej bože bouřky!) na ferratě nás rozhodně nepřesvědčila. Otevíráme tedy spolehlivou aplikaci mapy.cz a přehodnocujeme naše záměry. Nakonec jsme se dohodli, že lezení se konat nebude, a místo toho si uděláme intenzivní trek na nedaleký nejvyšší vrchol Nízkých Taur – Hochgolling.

Hochgolling – trasa z parkoviště Wilde Wasser

2. srpna se probouzíme velmi brzy – v 6:00, rychlá káva, snídaně a čas sbalit se do auta. Jedeme do města Schladming, které je známé každoročním pořádáním závodů Světového poháru v alpském lyžování. Směřujeme na parkoviště Wilde Wasser. Hlavní nevýhodou tohoto řešení je nutnost zaplatit celých 11 eur za vjezd na silnici, která sem vede (cena za srpen 2022). Na druhou stranu je parkoviště poměrně velké, v ranních hodinách téměř úplně prázdné a nachází se v bezprostřední blízkosti turistických tras. Nadmořská výška parkoviště je 1 080 m n. m., na cestu vyrážíme pár minut po osmé hodině. Počasí skutečně není nejlepší – mlha, vlhko, docela zima.

Trasa z parkoviště k chatě Gollinghütte se ukazuje jako velmi příjemná a dobře upravená. Vede širokým údolím, v bezprostřední blízkosti dravého potoka, mezi zelenými loukami a líně se pasoucími kravami. Zkrátka: idylka. V prvních čtyřech kilometrech se terén zvedá jen mírně, až v posledním úseku je strmější. Potok, který nás celou cestu provází, zde padá z několikametrového prahu a vytváří vodopád, který je z trasy výborně vidět.

Gollinghütte a Gollingwinkel

K chatě Gollinghütte, která se nachází v nadmořské výšce 1642 m, dorážíme kolem 9:30. Tam prožíváme dilema – počasí se totiž vůbec nehodlá zlepšit. Mraky jsou velmi nízko, mlha houstne… Vyrážíme dál, ale už po pár minutách naše morálka znovu klesá – začíná pršet. No nic, nejsme z cukru. Pokračujeme v chůzi, když tu najednou… v husté mlze se na skále objevuje silueta černého koně. Věřte nebo ne, ale za okolností, ve kterých se nacházíme, to vypadá opravdu ponuře. Brzy se však ukáže, že onen kůň nebyl žádným poslem zkázy, ale jen členem stáda, které se zde pase. 15 minut po opuštění chaty se hlásíme v rovinatém údolíčku Gollingwinkel, ležícím v nadmořské výšce cca 1 700 m. Z tohoto místa už začíná kamenitý a prudký výstup na Hochgolling. Počasí je stále fatální, takže po krátké diskuzi se rozhodujeme ustoupit – nedá se svítit, nic se nemá lámat přes koleno.

Vracíme se k chatě s rychle změněným plánem na dnešní den – odtud totiž vedou dvě trasy: jedna na Hochgolling, druhá na vrchol s názvem Greifenberg (2 618 m n. m.). Na mapě to vypadá slibně – přímo pod ním se nachází spousta morénových jezírek, takže to tam možná bude tak pěkné jako v jiných známých vysokohorských údolích? Především však okolí našeho nového cíle vypadá mnohem lépe – jako by tam bylo méně oblačno, s lepšími vyhlídkami… Rychle však činíme rozhodnutí o dalším ústupu, když se i nad Greifenbergem rychle zhmotňují zlověstné mraky.

Během jedné hodiny jsme se v chatě objevili už potřetí. Vlastně jsme se už smířili s myšlenkou, že tento den žádný vrchol nezdoláme a budeme se muset vrátit k autu. Vtom se najednou stane opravdový zázrak! Před našima očima se doslova během pár sekund mlha rozestupuje, mohutný mrak se rozplývá a nad Nízkými Taurami začíná svítit slunce. Hochgolling se odhaluje v celé své kráse! To, že v horách je počasí nevyzpytatelné, ví každý, ale tak náhlou, přímo magickou změnu jsem ještě nikdy nezažil. No nic! Dar osudu je třeba využít, a tak se rozhodujeme, že je čas na další pokus o zdolání Hochgollingu.

 

Rychlý pochod a jsme zpět v Gollingwinkelu, tentokrát však ve zcela jiné scenérii. Ploché, sytě zelené údolíčko obklopené monumentálními horami na nás nyní působí neuvěřitelným dojmem – shodně ho považujeme za jedno z nejkrásnějších míst, které jsme kdy na našich horských toulkách navštívili.

Hochgolling – výstup z Gollingwinkelu

Kolem 11:00 tedy začínáme samotný výstup kamenitým žlabem! Trasa je sice pohodlná pro boty, ale zároveň velmi strmá, namáhavá a výhledově jednotvárná, což mi připomíná jiné náročné kamenité výstupy ve vysokých horách. Bohužel se počasí opět mění – nad Hochgollingem se znovu stahují znepokojivé mraky. Musíme si pohnout, přece nebudeme znovu ustupovat!

Pár minut po 12. hodině se nacházíme v sedle Gollingscharte (2325 m n. m.), které odděluje Hochgolling od Zwerfenbergu (2642 m n. m.). V tomto místě se nám poprvé otevírá rozlehlé panorama západním směrem – tento výhled nás mimochodem provází až na samotný vrchol. V sedle dáváme krátkou pauzu, druhou snídani a letíme dál! 500 metrů převýšení se samo nezdolá!

Po opuštění sedla pokračujeme v namáhavém nabírání výšky – stále jdeme po kamenité, dobře značené pěšině. Pochybnosti se objevují až ve chvíli, kdy narazíme na rozcestí (nadmořská výška cca 2 630 m). Máme zde na výběr – historickou cestu, nebo hřebenovou variantu, označenou dodatkem „nur für Geübte“ („jen pro zkušené“). Po krátkém zaváhání volíme hřebenovou trasu (možná proto, že jsme zde neměli signál nutný k ověření významu slova „Geübte“). Nedlouho po rozcestí se cesta skutečně stává mnohem náročnější. Terén je skalnatý – konečně máme dnes možnost zapojit i ruce. Trasa nás rychle vyvádí na hřeben a vede po něm až k vrcholu. Nacházíme se v zajímavé situaci: vlevo nám hustá mlha zakrývá jakýkoliv výhled, vpravo se otevírá plné panorama… jako by právě Hochgolling nedovoloval nízko visícímu mraku postupovat dál na západ. Obtížnost hřebenového úseku bych přirovnal k velmi náročným a exponovaným vysokohorským cestám (s tím rozdílem, že zde nejsou žádné umělé pomůcky). Rozhodně je třeba zachovat ostražitost a tento úsek bych nedoporučil těm, kteří nemají rádi expozici.

V určitém okamžiku, ve výšce 2740 m n. m., po překonání asi 2/3 hřebenového úseku, narážíme na velkou štěrbinu – abychom ji obešli, musíme mírně sestoupit. Bohužel v tuto chvíli selhávají naše navigační schopnosti – místo abychom se vrátili na hřeben, ocitáme se na velmi strmém svahu plném drobných a sypkých kamenů. Chvíli se dereme vpřed a traverzujeme svah, ale rychle zjišťujeme, že na trase už rozhodně nejsme. Naštěstí kousek pod námi zahlédneme historickou variantu (tj. tu snazší) a opatrně k ní sestupujeme. Pokoušet se na tomto místě o návrat na hřeben nemá valný smysl, a tak pokračujeme v chůzi tou lehčí variantou. Ještě chvíli zůstáváme na kamenité pěšině, ale rychle opět naskakujeme na skálu. Místy je třeba použít ruce, ale celkově úroveň obtížnosti nepřesahuje to, s čím se lze setkat na standardních značených vysokohorských trasách.

Na vrcholu Hochgollingu se hlásíme ve 13:45. Za dobrého počasí je to vynikající vyhlídkový bod – můžete odtud obdivovat nejen okolní Nízké Taury, ale také ledovce Vysokých Taur a samozřejmě blízký masiv Dachstein. My bohužel nejlepší podmínky nemáme, ale nemá smysl si stěžovat – na jedné straně stále mohutný mrak, na druhé však vynikající panorama směrem na západ. A k tomu samozřejmě ten pocit zadostiučinění! Další velmi vysoká hora se přidává do naší sbírky!

Krátký odpočinek, povinná fotka s křížem a vyrážíme zpět úplně stejnou trasou, jakou jsme sem přišli. Láká nás sestoupit hřebenovou trasou (tentokrát bez bloudění), ale po dalším pohledu na oblohu volíme přece jen historickou variantu. Znovu navštěvujeme sedlo, nádherné údolíčko Gollingwinkel se stádem koní, chatu (už počtvrté za tento den) a pastviny plné krav. U auta se hlásíme v 17:40 – velmi spokojení, že se nám navzdory nejistému počasí podařilo tento den tak krásně strávit.

Na zpáteční cestě zastavujeme ve slavném městečku Schladming a děláme si krátkou procházku centrem. Město na nás působí pozitivním dojmem – velmi udržované, atmosférické a hlavně – prodávají tam vynikající zmrzlinu!

PS. Na závěr vám dám výborný argument, proč se vyplatí před cestou do hor pečlivě prostudovat mapu. Teprve po návratu domů jsem totiž zjistil, že název parkoviště Wilde Wasser (divoká voda) nevznikl jen tak pro nic za nic. Doslova 650 metrů od parkoviště, v nadmořské výšce asi 1200 m, se nachází velký vodopád – Grosser Riesachfall, a kousek nad ním alpské jezírko Riesachsee. Mám podezření, že kdybych to věděl dřív, tak bychom tam po treku ještě zašli. Ponaučení pro příště – dělat si lepší průzkum.

Datum výletu: 2. srpna 2022

Statistiky výletu: 25 km, 2000 metrů převýšení

Děkuji, že jste věnovali čas přečtení mého příspěvku! Pokud chcete být informováni o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, můžete mi koupit virtuální kávu na buycoffee.to.

Mapa výletu