Großer Koppenkarstein je vrchol nacházející se v masivu Dachsteinu v pasmu Salzburské Alpy. Známý je především díky via ferratě IRG 2, která vede na jeho vrchol a patří k nejoblíbenějším zajištěným cestám v regionu. Na vrchol se lze dostat dvěma způsoby: snazší z nich předpokládá výjezd lanovkou Dachsteinbahn na blízký Hunerkogel, zatímco náročnější variantou je trekking přímo z údolí z městečka Ramsau am Dachstein. V této zprávě se zaměřím právě na druhou možnost.
OBSAH:
- Jungfrauensteig
- Nástup pod ferratu IRG 2
- Ferrata IRG 2 [C/D] a vrchol Großer Koppenkarsteinu
- Westgrat Klettersteig [B/C]
- Sestup z Westgrat Klettersteig
- Mapa trasy
Jungfrauensteig
Po včerejším výletu na Hoher Dachstein, který skončil až ve 22:30, nemáme vůbec chuť na brzké vstávání. Z stanu se soukáme líně kolem deváté hodiny ráno. Je to už čtvrtý den našeho pobytu pod stanem, ale teprve první, kdy máme možnost sledovat, jak kemp ožívá. Nespěcháme, pijeme kávu, snídáme, jedeme do obchodu… Azuro, jaké předpovídali, ale opravdu svítí – byla by škoda toho nevyužít, musíme něco podniknout.
Volba padla na Großer Koppenkarstein přes ferratu IRG 2, o které jsem si před příjezdem do těchto končin trochu četl. Z kempu Dachstein vyrážíme autem směrem k městečku Ramsau am Dachstein. Než však vjedeme do jeho centra, vybíráme si jednu z mnoha uliček odbočujících na severní stranu – jmenuje se Langgasse. Na jejím konci se totiž nachází bezplatné parkoviště ležící ve výšce cca 1 300 m n. m., které nám poslouží jako výchozí bod pro dnešní výlet.
Stoupání je intenzivní. Úsek z parkoviště na začátek ferraty měří pouhé 5 kilometry, ale je na něm potřeba překonat celých 1 200 metrů převýšení. Čistá strmost. Není se tedy čemu divit, že nohama pleteme dost lopotně, zvláště když slunce toho dne pálí opravdu výjimečně silně (bylo kolem 30 stupňů) a stezka vede zcela nezastíněným terénem. První etapa našeho výletu je úsekem trekkingu Jungfrauensteig. Tato část je sice fyzicky náročná, ale jde se mi po ní moc příjemně – vede totiž uprostřed nízké, ale husté vegetace, idylické kleče a také kolem několika skalních útvarů s názvem Jungfrauen. Výstup vrcholí… poštovní schránkou umístěnou ve výšce 1 955 m n. m., která je prý vybírána dvakrát týdně. No, jedna věc je jistá – zdejší listonoši musí mít opravdu neskutečnou kondici!
S přibývajícími výškovými metry scházíme z Jungfrauensteigu na turistickou trasu č. 672 (ano, v Rakousku jsou trasy číslované). Okolí začíná být stále méně zelené: občas se ještě objeví trsy trávy, ale celkově zde dominují všudypřítomné kameny. Během stoupání se každou chvíli zastavujeme, abychom se ohlédli – viditelnost je toho dne i přes horko naprosto úchvatná – dokonale jde vidět blízké pohoří Nízké Taury, zatímco vlevo se rýsují vrcholy Vysokých Taur pokryté mohutnými ledovci.
V jistém momentu si na jihozápadě všimnu mohutné hory, která výrazně vyčnívá nad okolní vrcholy. Zvláštní, jak je možné, že jsem ji včera neviděl, co by to mohlo být? Krátké zaváhání, pohled do mapy – a pak blesk z čistého nebe. Poprvé v životě vidím na vlastní oči Großglockner, nejvyšší vrchol Rakouska. Je to pro mě významná chvíle, protože jsem o této hoře hodně četl a je to můj velký sen a největší (v tuto chvíli) alpská aspirace.
Nástup pod ferratu IRG 2
Dobrá, dobrá, je čas vrátit se do reality – teď nás nečeká Großglockner, nýbrž Großer Koppenkarstein. Pomalu míjíme skálu situovanou ve výšce cca 2 000 m n. m. a zahajujeme stoupání drsným korytem. Nemá smysl to tajit: tato část výstupu velmi silně podkopává naši morálku – tento úsek tvoří jedna velká kupa drobných kamínků. Každý druhý krok, i když ho uděláte s maximální opatrností, se mění v malé kamenné laviny. Trpělivost nám trochu dochází – oba přemýšlíme, jakým zázrakem se dá něco takového nazvat „trasou“, a s povzdechem vzpomínáme na pečlivě poskládané tatranské chodníky. Aby toho nebylo málo – i když jsme si vzali přes dva litry vody, tekutiny opět docházejí. V lehké zoufalství plním láhev vodou vytékající z tajícího ledovce – inu, něco takového jsem ještě nikdy nepil.
S velkou úlevou vítáme malý ledovec Edelgrieß Gletschner, jdeme po jeho okraji na pravé straně. V jednom okamžiku narážím na obrovskou díru ve věčném ledu – svým vzhledem připomíná tak trochu studnu. Znovu se mi v hlavě honí ta samá myšlenka – ledovce jsou možná krásné, ale mají v sobě něco děsivého, zrádného. Přes suť překonáváme dalších 100 výškových metrů a konečně přicházíme k nástupnímu bodu ferraty IRG 2, která je jednou ze zdejších klasických variant. Jsem spokojený – raději mám pod nohama pořádnou skálu než zrádné kamínky. Když před sebou vidíme první ocelová lana, oblékáme si ferratové vybavení a začínáme další lezecké dobrodružství.
Ferrata IRG 2 [C/D] a vrchol Großer Koppenkarsteinu
Ferrata IRG 2 umožňuje překonat 280 výškových metrů a dovede vás na samotný vrchol Großer Koppenkarsteinu. Cesta je středně náročná – obtížnost je ve většině pasáží ohodnocena stupněm B nebo C, pouze ve střední části najdeme dva úseky kvalifikované jako C/D. Klikněte pro podrobné topo z bergsteigen.com. Lezení na ferratě IRG 2 mi přineslo spoustu radosti a skalního zadostiučinění (i když chvílemi srdce bušilo o něco rychleji, zejména na jednom sice malém, ale silně exponovaném traverzu). Podle mého názoru tato zajištěná cesta trochu připomíná Johann Klettersteig, ale je od něj o poznání kratší – průvodce uvádí dvě hodiny, nám se ji podařilo přelézt za hodinu a půl.
Vrchol Großer Koppenkarsteinu dosahujeme několik minut před 15. hodinou. Je to tam nádherné, ale cítíme se… tak trochu zvláštně. Okolí působí velmi drsně, jako bychom se během pár hodin přenesli ze zeleného Rakouska do skalnatého Maroka nebo Íránu. Panoramata jsou však velmi podobná těm, která jsme měli možnost obdivovat z vrcholu Hoher Dachsteinu o den dříve – rozdíl je jen v tom, že ledovec pokrývající masiv Dachsteinu nyní sledujeme z trochu jiné strany. Shora si prohlížíme také hřeben složený z několika vrcholů, po kterém vede jiná ferrata – Ramsauer Klettersteig. Dokonce jsme o ní uvažovali, ale když vidíme ten zcela hnědý, nehostinný a kamenitý masiv, shodně to vzdáváme. Zvláštní pocit prázdnoty umocňuje fakt, že jsme nahoře sami. Situace se mění jen na chvíli – z opačného směru přichází osamocený turista, aby po chvíli… začal sestupovat IRGem dolů. Jde to? Jak je vidět, jde.
Westgrat Klettersteig [B/C]
Z vrcholu se vydáváme na Westgrat Klettersteig. Ferrata byla navržena speciálně jako sestupová, proto je podstatně snazší. Převážná většina úseků je ohodnocena stupněm A nebo A/B, úseky obtížnosti B jsou vzácností a místo B/C je zde pouze jedno – zobrazit podrobnosti. Trasa vede přes hřebenový úsek a umožňuje nám připsat si do naší alpské sbírky ještě jeden vrchol, Kleiner Koppenkarstein (2 796 m n. p. m.). Na tento vrchol stoupáme po dvou žebřících, které okamžitě evokují vzpomínku na naši známou Kozí sedlo (Kozia Przełęcz) v Tatrách.
V další fázi překonávání ferraty na nás čeká ještě jedna zvláštnost, a to přechod lanového mostu nataženého nad menší propastí. Ferrata Westgrat vede do sedla Hunerscharten; my však chceme odbočit dříve – na stezku vedoucí do onoho nešťastného kamenitého koryta, kterým jsme sem přišli. Najít správnou trasu je docela oříšek. Aby toho nebyl málo, GPS signál nás informuje, že jsme zašli příliš daleko. Překonáváme tedy lanový most i v opačném směru. Po delší chvíli právě v okolí tohoto mostu konečně nacházíme správnou pěšinu.
Sestup z Westgrat Klettersteig
Sestupová trasa z ferraty je (jaké to překvapení!) neskutečně sypká a kamenitá. Naštěstí tentokrát vyšli Rakušané vstříc potřebám turistů a umístili tam dlouhá lana, která pohyb v tomto terénu výrazně usnadňují.
Problém se však objevuje již ve výšce nám známého, tajícího ledovce. Jisticí lano totiž končí a my máme následující volbu – jedna varianta vede středem ledového pole, druhá po kamenitém svahu. V batohu sice neseme mačky, ale volíme druhou možnost – zdá se nám i tak bezpečnější. Rychle se ukazuje, že stezka existuje pouze na mapě, a my půl hodiny sjíždíme po kamínkách. Zapíráme se, jak nejvíc můžeme, abychom tomuto způsobu ztráty výšky dali co možná nejvíce kontrolovaný průběh. Když se konečně nacházíme zpět na cestě, kterou jsme sem přišli, oddychuji si úlevou. Nemůžeme si však dovolit ztrátu koncentrace – celé koryto je totiž mimořádně sypké a teprve po sestupu do výšky cca 2 000 m n. m. se situace výrazně zlepšuje.
Když už pomalu vcházíme do kleče a myslíme na to, co bychom si dole dali k jídlu, oba si uvědomujeme, že jdeme jinou trasou než tou, kterou jsme stoupali. Zapínáme naše spolehlivé mapy.cz a co se ukazuje? Trekking Jungfrauensteig je okruh a my jsme šli rovnou dolů, přičemž jsme měli odbočit doleva! Naštěstí však námi zvolený směr není diametrálně odlišný od toho správného, maximálně 2 kilometry chůze navíc. Ok, mohlo to být horší. Cesta je sice stále kamenitá, ale ve srovnání s tím, co bylo nahoře, bych ji nazval neuvěřitelně pohodlnou. Když sestupujeme do nižších partií, únava trochu opadá a zelená barva kolem je úchvatně intenzivní. Kolem chaty Austriahütte odbočujeme na Rosegger-Steig, ze které se otevírá neskutečně idylický výhled na celý masiv Dachsteinu. Závěr trasy zdoláváme po pohodlné pěšině uprostřed hustých lesů a občasných skalních útvarů.
K autu se dobelháme kolem 19:30 – znovu velmi unavení, ale zároveň s pocitem, že dva dny ideálního počasí v masivu Dachsteinu byly využity na 200 %. Zítra na závěr něco snazšího – Großer Donnerkogel známou ferratou Intersport Klettersteig.
Datum výletu: 4. srpna 2022
Statistika výletu: 15 km, 1 700 metrů převýšení
Děkuji, že jsi věnoval čas přečtení mého příspěvku! Pokud chceš mít přehled o novém obsahu, zvu tě ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považuješ můj obsah za hodnotný a chceš mě podpořit, zvu tě k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
