Bylo nebylo, kdysi dávno se po světě potuloval Herakles – největší ze všech hrdinů, který se v rámci pokání za svůj strašlivý zločin podrobil splnění dvanácti téměř nesplnitelných úkolů. Desátým z nich bylo ukrást Geryonova stáda, která se pásla na samém kraji světa. Podle jedné z legend hrdina nejenže získal cenný dobytek, ale také stabilizoval pobřeží průlivu mezi Evropou a Afrikou tím, že na obou stranách vztyčil mohutné, masivní skály. Na jihu to byla marocká hora Džabal Músa, na severu Gibraltarská skála. Průliv starověcí lidé nazývali Heraklovými sloupy a tvořil konec jim známého světa.
O mnoho let později Gibraltar spolu se Skálou, která dominuje jeho krajině, stále uvádí v úžas, okouzluje a magneticky přitahuje zvídavé turisty z celého světa. V tomto článku popíšu náš výlet do tohoto fantastického koutu Evropy, přičemž se zaměřím jak на bohatou historii Gibraltaru, tak na jeho nepopiratelné přírodní krásy. Přidávám sem také hrst praktických informací, které by měly být užitečné při samostatném plánování cesty do této iberské části Velké Británie.
Obsah
- Gibraltar – Nejduležitější informace
- Gibraltar – Stručný historický úvod
- Prohlídka města Gibraltar
- Prohlídka Gibraltarské skály
- Mapa výletu
Gibraltar – Nejduležitější informace
- Gibraltar je britské zámořské území ležící u Středozemního moře v jižní části Pyrenejského poloostrova. Území zaujímá pouhých 6,7 km² a má necelých 38 000 obyvatel. Území se rozkládá na malém poloostrově, který na severu hraničí se španělským městem La Línea de la Concepción.
- Občané Evropské unie vstupují na Gibraltar na základě občanského průkazu nebo cestovního pasu. V našem případě byla hraniční kontrola minimální a úředníkům (na obou stranách) stačil rychlý pohled na naše doklady.
- Před vstupem na Gibraltar se vyplatí buď zcela vypnout mobilní data, nebo se ujistit, že máte jako výchozí síť nastaveného některého ze španělských operátorů. Gibraltar nepatří do Evropské unie, takže tamní ceny roamingu by mohly citelně zasáhnout vaši peněženku!
- Na Gibraltaru obíhá jak britská libra (a také místní varianta – gibraltarská libra), tak euro. Oficiálním jazykem je angličtina, ale většina obyvatel je bilingvní. Podle mých pozorování používají Gibraltarci v každodenním životě oba jazyky a plynule přecházejí mezi španělskými a anglickými frázemi (což není divu, protože z La Línea denně dojíždí za prací na Gibraltar asi 10 000 Španělů). Sám jsem byl svědkem zajímavé situace, kdy otec doprovázející své dcery do školy na ně naléhal nejprve v jednom a poté v druhém jazyce. Zajímavé je, že Gibraltarci mají také svůj vlastní, jedinečný dialekt – llanito, což je svérázná směs angličtiny a andaluské španělštiny s vlivy janovštiny, portugalštiny a maltštiny.
- Přestože je Gibraltar formálně součástí Spojeného království, vstup na jeho území naštěstí nevyžaduje vyřízení ETA. Navíc se zde, na rozdíl od britských ostrovů, jezdí vpravo.
- Hlavní atrakcí Gibraltaru je návštěva mohutné Gibraltarské skály (426 m n. m.), která je přírodním i historickým fenoménem. Tato vyvýšenina je součástí Betické kordillery (Cordilleras Béticas) a její svahy jsou z velké části chráněny v rámci rezervace Gibraltar Nature Reserve. Rezervace je otevřena od 9:30 do 19:00 (od května do září) a od 9:30 do 18:00 (od října do dubna). Celodenní vstupenka stojí 30 britských liber pro osoby starší 11 let a 22 britských liber pro děti od 5 do 11 vet. Děti do 5 let mají vstup zdarma. Nejedná se tedy o levnou atrakci, ale podle mého názoru stojí za to. K dispozici máme spoustu turistických stezek, nádhernou jeskyni St. Michael’s Cave, atraktivní vyhlídky, historické expozice, válečné tunely a… opice! Musíte totiž vědět, že Gibraltar obývají makakové magoti, kteří jsou zvyklí na lidi a rádi pózují pro fotky. To je velmi zvláštní, protože tento malý britský poloostrov je jediným místem s volně žijícími opicemi na celém evropském kontinentu. Makakové se na Gibraltar dostali z protějšího pobřeží, nejspíše již v maurském období, a postupem času se rozrostli v poměrně velkou kolonii – dnes jich zde žije kolem 300! To vše znamená, že na prohlídku samotné Gibraltarské skály je dobré si vyčlenit asi 2 až 4 hodiny. A pokud by si někdo chtěl podrobně prohlédnout každý kousek každé expozice, měl by si pro rezervaci vyhradit klidně i půl dne. Podrobný popis jednotlivých atrakcí Skály najdete v další části článku.
- Na Gibraltarskou skálu jezdí také lanovka, která vyváží turisty z města do výšky cca 390 m n. m. (lanovka je však momentálně mimo provoz; znovuotevření je plánováno na rok 2027).
- Většina turistů přijíždí autem do španělského města La Línea de la Concepción a hranici pak přechází pěšky. My jsme do La Línea přijeli autem z půjčovny přímo z letiště v Malaze. Ujetí 120 kilometrů nám zabralo asi 1,5 hodiny. Zvolili jsme bezplatnou silnici A-7, která vede podél pobřeží Středozemního moře. Alternativou je placená dálnice AP-7, která však na tomto úseku ušetří sotva 10 minut. Najít volné parkovací místo v La Línea byl docela oříšek, ale nakonec se nám podařilo ulovit celkem dobrou, bezplatnou možnost.
- Vjezd na Gibraltar autem je sice možný, ale je spojen s dlouhým čekáním na hranicích, což je nekomfortní a časově naprosto nevýhodné. Dlouhé kolony lze očekávat zejména v ranních a odpoledních hodinách, tedy v době, kdy do práce dojíždí nebo se domů vrací množství španělských zaměstnanců.
Gibraltar – Stručný historický úvod
Raná historie Gibraltaru
To je všechno sice pěkné, ale co se vlastně stalo, že se odlehlý cíp Pyrenejského poloostrova stal součástí Spojeného království? Hned to vysvětlím! Vzhledem ke své strategické poloze u brány k nejdůležitějšímu průlivu v Evropě byl Gibraltar odjakživa lákavým soustem pro vládce okolních království.
Ve starověku byla Skála známá jako jeden z Heraklových sloupů (přesněji Mons Calpe). Pro Féničany, Kartá烦any a Římany znamenala symbolický konec známého světa, za nímž se rozprostíral nebezpečný oceán. V roce 711 přistál na Skále berberský vojevůdce Tárik ibn Zijád a zahájil tak arabské dobývání Pyrenejského poloostrova. Od jeho jména je odvozen i samotný název místa – Džabal Tárik (Tárikova hora), z něhož se postupem času zkomolil „Gibraltar“. Nejdůležitější památkou na více než 700 let arabské nadvlády nad Skálou je Maurský hrad.
V roce 1462, v rámci reconquisty, Španělé pevnost definitivně dobyli zpět z rukou Maurů a začlenili ji pod Kastilskou korunu. Gibraltar pak zůstal pod španělskou nadvládou dalších 250 let.
Britský Gibraltar
Politická příslušnost Gibraltaru se změnila až v roce 1704, kdy během válek o španělské dědictví kombinovaná britsko-nizozemská flota nečekaně zaútočila a obsadila slabě bráněnou pevnost. Na základě Utrechtského míru (1713), který válku ukončil, Španělsko postoupilo Gibraltar Velké Británii „na věčné časy“.
To však neznamená, že se Španělé se ztrátou cenného majetku smířili. Již v letech 1779–1783, s využitím zapojení Britů do americké války za nezávislost, podniklo Španělsko a Francie masivní pokus o znovudobytí Skály. Obléhání trvalo téměř čtyři roky a skončilo pro útočníky těžkou porážkou. Právě v této době začali Britové hloubit do skály slavné obranné tunely, které existují dodnes.
Během druhé světové války byl Gibraltar naprosto klíčovým strategickým bodem zajišťujícím kontrolu nad přístupem do Středozemního moře. V roce 1940 britské úřady rozhodly, že se Skála kvůli své poloze musí stát čistě vojenskou pevností. Tehdy bylo evakuováno na 16 000 civilistů – především žen, dětí a starších lidí. Muži ve vojenském věku zůstali na místě, aby pracovali v docích a sloužili v místních obranných silách. Právě odtud velel generál Eisenhower mimo jiné vylodění Spojenců v severní Africe (operace Torch). V roce 1943 zahynul při záhadném leteckém neštěstí u pobřeží Gibraltaru polský premiér, gen. Władysław Sikorski.
Nejnovější historie Gibraltaru
Po druhé světové válce se do Gibraltaru vrátili jeho bývalí obyvatelé (poslední v roce 1951). Význam vojenské základny postupně klesal a začal se rozvíjet cestovní ruch. Britové udělili Skále autonomii a v roce 1964 dokonce povolili vytvoření první místní vlády. Zároveň Gibraltarci v referendu v roce 1967 téměř jednomyslně odmítli připojení ke Španělsku. V reakci na to španělský diktátor Francisco Franco v letech 1969–1982 zcela uzavřel španělsko-britskou hranici, čímž Gibraltar zůstal v naprosté izolaci. Více než deset let bylo možné Skálu opustit výhradně po moři a přežití obyvatel záviselo na dodávkách z Maroka a Velké Británie.
K opětovnému otevření hranice došlo v roce 1982 v souvislosti se snahami Španělska o vstup do Evropských společenství (předchůdce Unie). V roce 2002 se na Gibraltaru konalo další referendum, v němž obyvatelé většinou 98,97 % hlasů opět odmítli unii s iberským sousedem.
Prohlídka města Gibraltar
Z Malagy na Gibraltar!
Na letišti v Malaze přistáváme kolem 16:30. Na místě si půjčujeme auto (autopůjčovna Goldcar) a poté vyrážíme směrem na Gibraltar. Po zhruba 2 hodinách jízdy (včetně zastávky v neocenitelné Mercadoně) dorazíme do příhraničního města La Línea de la Concepción, kde se nachází naše první ubytování během cesty po Andalusii. Rychle se ubytujeme v malém hotelu a pak vyrazíme na večerní procházku městem. Nebudu zastírat, že naše první dojmy mají daleko k ideálu. La Línea de la Concepción působí dojmem spíše chudšího a místy trochu zanedbaného města. Zcela jinak se naopak prezentuje samotná Skála – ta je mohutná, majestátní a elektrizující. Když ji pozoruji ze španělské pláže, nemohu se zítřejšího dne plného prohlídek ani dočkat.
Gibraltar – Letiště a začátek prohlídky
Druhý den ráno opouštíme brzy náš penzion v La Línea. Po bezproblémovém překročení hranice (úředníci na obou stranách jen letmo nahlédnou do našich dokladů) se ocitáme na území Spojeného království. Na druhé straně nás vítají informační tabule o historii Gibraltaru a… londýnská telefonní budka.
Od hranice pokračujeme po Winston Churchill Avenue, která vede přímo přes ranvej gibraltarského letiště – průchod se uzavírá pokaždé, když na letišti přistává letadlo. V současné době je silnice otevřena pouze pro pěší, ale ještě do roku 2023 zde jezdila auta. To se změnilo až po vybudování tunelu pod vzletovou a přistávací dráhou – Kingsway Tunnel.
Letiště na Gibraltaru bylo postaveno v letech 1936–1939 pro vojenské účely na místě, kde se dříve nacházela koňská dostihová dráha. Aby se dlouhá ranvej vešla na úzkou šíji, rozhodli se Britové pro vysoušení moře, tedy sypání umělé pevniny v zátoce Algeciras. K zasypání moře a prodloužení dráhy byl použit kamenný materiál, který pocházel z… nitra samotné Gibraltarské skály. V téže době v ní Britové hloubili gigantickou síť vojenských tunelů a bunkrů – veškerá vytěžená hornina z těchto odstřelů putovala přímo do vody a vytvořila základy pro ranvej. Fascinující, že? Dnes už letiště neslouží jen armádě, ale i civilistům. Gibraltar odbavuje zhruba pět letadel denně, všechna z Velké Británie (nejčastěji z Londýna a Manchesteru). Pokud si myslíte, že je to málo, pak vězte, že je to pořád víc než letiště Varšava-Radom ;).
Po překonání vzletové a přistávací dráhy vstupujeme do čtvrti, kterou tvoří elegantní, moderní bytové domy. Mnoho budov vypadá, jako by byly právě dokončeny; jiné jsou stále ve výstavbě. To se nelze divit, vzhledem k tomu, že britská vojenská základna již řadu let usilovně rozvíjí svou turistickou nabídku.
Procházka Starým Městem
Po několika stech metrech procházíme masivní branou, která nás zavede na reprezentativní náměstí Grand Casemates Square. Slovo „Casemates“ (kasematy) odkazuje na mohutná, opevněná kasárna a vojenské sklady, které náměstí na severu uzavírají. Tuto budovu postavili Britové na začátku 19. století tak, aby byla naprosto odolná vůči dělostřelecké palbě a bombardování. Grand Casemates Square bylo kdysi nástupištěm, kde se konaly přehlídky, cvičení a přehlídky britských vojsk. Dnes se v bývalých masivních zdech kasáren nachází řada hospůdek, restaurací, kaváren a řemeslných obchůdků.
Za náměstím začínáme naši procházku po nejreprezentativnější pěší zóně Gibraltaru – Main Street. Ulice je hustě lemována obchody nabízejícími luxusní parfémy, šperky, hodinky, elektroniku a také alkohol a tabákové výrobky. Na Gibraltaru se neplatí DPH, a proto lze alespoň část zde prodávaného zboží pořídit za opravdu výhodnou cenu. Nejzajímavější částí procházky je však… všudypřítomný britský nádech. Málo překvapivé? Možná! Musím se však přiznat, že před příjezdem na Gibraltar jsem předpokládal, že město bude mít kromě Union Jacku vlajícího nad domy spíše „španělský“ než „britský“ charakter. Jak se ukázalo – hluboce jsem se mýlil! Architektura, výlohy obchodů, červené telefonní budky, paleta barev – to vše mi až neuvěřitelně připomíná Anglii!
Během naší procházky po Main Street míjíme náměstí John Mackintosh Square – nejdůležitější náměstí Gibraltaru, které bylo vytyčeno ještě za španělské nadvlády nad městem. Pozornost upoutají dvě reprezentativní budovy, obě postavené v 19. century – Radnice (City Hall) a sídlo místního Parlamentu. Dále na Main Street se nacházejí dvě významná kultovní místa – římskokatolická katedrála St. Mary the Crowned (15. stol.) a anglikánská katedrála Holy Trinity (19. stol.). K tomuto druhému objektu je třeba z hlavní ulice mírně odbočit – na Cathedral Square. Zajímavou stavbou na Main Street je také bývalý františkánský klášter z roku 1531, který od roku 1728 slouží jako oficiální rezidence guvernéra Gibraltaru (přímého zástupce britského krále).
Naše procházka po Main Street končí u Southport Gates. Po projití brány vstoupíme na levé straně ještě do areálu malého Trafalgarského hřbitova, který byl využíván na přelomu 18. a 19. století. Název hřbitova odkazuje na bitvu u Trafalgaru (1805), v níž britská flota porazila napoleonská vojska. Co je však zajímavé: pouze dva z lidí pohřbených na hřbitově se slavné bitvy skutečně zúčastnili. Většina mrtvých jsou naopak oběti epidemií žluté zimnice.
Botanická zahrada a Europa Point
Po opuštění Starého Města odbočíme vlevo – do Europa Road, a pokračujeme směrem k poloostrovu Europa Point. Cestou se ještě zastavíme v krásné Botanické zahradě, která byla založena na začátku 19. století jako odpočinková zóna pro zde sloužící vojáky. Park se specializuje na rostlinné druhy z oblastí se středomořským klimatem (Kalifornie, Austrálie, Jižní Afrika, Kanárské ostrovy). K vidění jsou tam mimo jiné impozantní dračince (některé jsou staré až 300 let), ibišky, palmy nebo muškáty, kterým se v gibraltarském klimatu viditelně daří.
Po další čtvrthodině chůze dorazíme k nejjižnějšímu bodu Gibraltaru – na Europa Point. Místo nabízí malebný výhled na Skálu, slévající se vody Středozemního moře a Atlantského oceánu a také na hory Maroka na protějším břehu. Na poloostrově se nachází charakteristický maják, který byl vztyčen v roce 1841 a jeho světlo dosahuje do vzdálenosti 27 kilometrů. Nechybí zde ani polský akcent, a to památník připomínající leteckou havárii z roku 1943, při níž zahynul mimo jiné gen. Władysław Sikorski. Kromě toho na Europa Point zaujme víceúčelový stadion a… mešita, která byla postavena v roce 1997 jako dar od saúdskoarabského krále místní muslimské komunitě.
Prohlídka Starého Města na Gibraltaru spolu s Europa Point zabere asi 2,5 hodiny. Více, než jsme plánovali, ale městečko se ukázalo být zajímavější, než jsme původně předpokládali ;).
Prohlídka Gibraltarské skály
Výstup na Gibraltarskou skálu a turistika po jejích stezkách
Po návštěvě Europa Point nastal čas na hlavní atrakci Gibraltaru – prohlídku Skály a rezervace Gibraltar Nature Reserve, která se rozkládá na jejích svazích. Původně plánujeme Skálu obejít z východní strany a vystoupit na ni po slavných Mediterranean Steps (Středomořských schodech). Za tímto účelem jdeme po Europa Advance Road, která je malebně vtěsnána mezi skalní stěnu a linii moře. Rychle však narážíme na zákaz průchodu pro pěší, což nás nutí se znovu podívat do mapy. Docházíme k závěru, že touto cestou se ke schodům nedostaneme a jedinou optimální trasou, jak se dostat do rezervace, je jižní vstup, tzv. Heraklovy sloupy. Pro úplnost je třeba dodat, že na Skálu lze vyrazit také ze severní strany – u Maurského hradu (tam budeme rezervaci opouštět). Abyste se však dostali k Mediterranean Steps, musíte Skálu skutečně obejít, k čemuž slouží Martin’s Path, která odbočuje ze zmíněného vstupu u Heraklových sloupů a protíná svah ve výšce cca 200 m n. m.
Procházka z okolí Europa Point k Heraklovým sloupům trvá asi několik desítek minut, během nichž překonáme přes 100 výškových metrů. Kupujeme si vstupenky (každá za 30 liber na osobu) a vstupujeme do rezervace. Rychle se ukazuje, že většina cest v rezervaci na Gibraltarské skále jsou sice velmi úzké, ale přesto asfaltové silnice. Při prohlídce je třeba dbát opatrnosti, protože na silnicích jezdí malé autobusy, které vozí turisty k nejdůležitějším atrakcím rezervace. Naštěstí lze na Gibraltarské skále mimo asfaltové silnice najít i o něco romantičtější stezky, které vedou přímo hustou středomořskou makonií. Na jednu z těchto stezek narážíme několik desítek minut po vstupu do rezervace. Zavede nás k jedné z hlavních atrakcí Skály, konkrétně k jeskyni St. Michael’s Cave.
Jeskyně svatého Michala
St. Michael’s Cave je nádherná krasová jeskyně (tedy jeskyně, která vznikla krasovými jevy – rozpouštěním vápencové skály podzemní vodou). Vchod se nachází ve výšce cca 300 m n. m. a její hloubka dosahuje až 62 metrů. Jeskyně se skládá ze dvou větších dómů a rozvětvené sítě tunelů. Uvnitř můžete obdivovat velké množství stalagmitů a stalaktitů, které se spojují do úžasných, fantaskních tvarů. To vše je osvětleno tak, že na mě jeskyně dělá opravdu velký dojem. Zvláště krásně byla nasvícena skalní formace v podobě anděla, která se nachází v prvním z přístupných dómů. Ve druhém dómu bylo naopak… zřízeno auditorium pro více než 100 lidí, které je určeno pro pořádání různých slavností a kulturních akcí.
O’Hara’s Battery – Nejvyšší bod Skály
Od St. Michael’s Cave stoupáme přímo k O’Hara’s Battery. Konstrukce se nachází v bezprostředním sousedství nejvyššího bodu Gibraltarské skály, který leží ve výšce cca 426 m n. m. Během chůze k baterii míjíme uzavřenou bránu do britské vojenské zóny – Gibraltar sice mezitím sází hlavně na cestovní ruch, ale kousek z původního využití přesto zůstal. Cesta k O’Haře trvá asi čtvrthodinu a vyžaduje překonání více než 100 výškových metrů. Na místě se ukazuje, že baterie byla zpřístupněna k prohlídce a uvnitř se nachází názorná expozice, která ukazuje každodenní život zde sloužících vojáků. Hlavním úkolem monumentálního děla byla kontrola lodí proplouvajících Gibraltarským průlivem a odtud vypálené granáty zasahovaly cíle ve vzdálenosti až 30 kilometrů. Stručně řečeno – byl to obří a děsivý stroj na zabíjení.
U O’Hara’s Battery se nachází krásné vyhlídkové místo na Skálu, nekonečné dálky Středozemního moře a pás španělského pobřeží. Protože je zde opravdu příjemně, děláme si krátkou pauzu, kocháme se panoraty, doplňujeme tekutiny a fotíme desítky snímků. Dalším plusovým bodem tohoto místa je absence davů – jako by lidé tak úplně nevěděli, že se úplně nahoře na vrcholku Skály nachází tak rezný malý bod.
Alternativně lze k O’Haře dojít také ze západní strany – přes tzv. Mediterranean Steps. Jedná se o schody, které britská vojska vytesala přímo do skály pro komunikační účely. Zvolit tuto cestu k pokoření nejvyššího bodu Skály je jistě fascinující zážitek, ale také kondičně dosti náročný (trasa vyžaduje zdolání téměř 300 výškových metrů na úseku 700 metrů).
V říši makaků!
Při sestupu od O’Hara’s Battery odbočujeme doprava – na Douglas Path. Stezka vede po východním svahu Skály kolem pozůstatků staré vojenské infrastruktury a nabízí krásná panoramata na město, přístav a zátoku. Po několika desítkách minut chůze nás trasa zavede na slavný Sky Walk, prosklenou vyhlídkovou plošinu. I toto místo je velmi reizovní, ale již viditelně přeplněnější než bod u O’Hara’s Battery.
Ze Sky Walk sestupujeme na asfaltovou silnici St Michael Road, na které narážíme na opravdový chaos. Na úzké silnici se spolu s turisty tísní dobrá desítka mikrobusů. Řidiči troubí, lidé se mačkají mezi nimi a na střechách vozidel skáčou… opice – slavní gibraltarští makakové bezocasí (magoti)! Všechno pěkné a dobré, ale odkud se tato roztomilá zvířátka vůbec na Skále vzala? Tak úplně přesně se to neví… Jedni tvrdí, že makakové se na Gibraltar dostali v 8. století s Maury; jiní zase prohlašují, že opice zde byly odjakživa a Skála je posledním místem jejich přirozeného výskytu v Evropě. Další věří, že se zvířata dostala sem s Brity (což je mimochodem nejméně pravděpodobné). Angličané však mají takové příběhy rádi, a tak narychlo vymysleli pověst, podle níž Gibraltar zůstane ve Spojeném království tak dlouho, dokud na Skále bude žít poslední makak. Ostrované tomu mimochodem věří tak pevně, že opice byly již během druhé světové války vzaty pod zvláštní ochranu. Dnes je populace opic pečlivě sledována, a proto se ví, že zde žije asi 300 jedinců v pěti samostatných tlupách. Makakové jsou silně zvyklí na turisty a rádi pózují pro fotky, ale stále se jedná o divoká zvířata, která mohou být i agresivní. Navíc tyto opice okamžitě vycítí nedostatek pozornosti a dokážou v mžiku oka vylovit chutnou svačinku z batohu nebo kapsy udiveného turisty. Takže abyste věděli – můžete (a měli byste se dokonce!) nadchnout, ale v jejich přítomnosti musíte projevovat zvýšenou koncentraci.
Panoramatický sestup přes Windsor Suspension Bridge
Ze St Michael Road sestupujeme po krásných schodech a opět si užíváme fantastický výhled na město, přístav a zátoku. Makaků je zde stále nepočítaně – sedí naprosto samozřejmě na stinných schodech a kolemjdoucí turisty zcela ignorují. Někdy je to mimochodem docela stresující. Zvířata totiž sedí po celé šířce schodu, takže nezřídka musíme nohy pokládat téměř přímo vedle jejich srsti. Nějaké „no tak, uhni kousek!“ tady bohužel vůbec nepomáhá ;).
Asi 150 výškových metrů pod Sky Walk využíváme příležitosti a odbočujeme doleva, protože chceme vidět další atrakci Gibraltaru. Tímto způsobem po krátké chvíli dorazíme k Windsor Suspension Bridge – cca 70 metrů dlouhému visutému mostu, který je napnutý mezi dvěma bývalými bateriemi. Výhled odtud je také velmi krásný, ale upřímně řečeno se sotva liší od toho, který nabízejí ostatní dříve popsané body. Vracíme se tedy na silnici Old Queen’s Road a začínáme delší, cca 2 kilometry dlouhou procházku směrem k vojenským tunelům.
Gibraltarské tunely a Maurský hrad
Po několika desítkách minut procházky po asfaltové silnici dorazíme do severní části Skály – k Princess Caroline’s Battery. Nezastírám, že i přes dobrou kondici v této fázi prohlídky již pociťujeme únavu, kterou si vyžádalo hodiny trvající chození a nemilosrdně pálící slunce. Možná proto si ani pořádně nevšimneme, že i tato baterie byla zpřístupněna návštěvníkům. Nachází se tam Military Heritage Centre, v němž jsou k vidění vojenské exponáty z období od 18. století do současnosti, včetně zbraní a granátů. Vedle baterie se nachází vyhlídka, která nabízí panorama části města, letiště a blízkého města La Línea.
My však pokračujeme dále nahoru, směrem k jiné vojenské expozici – „Great Siege Tunnels“. Jak už název napovídá, trasa vede tunely, které Britové začali hloubit během Velkého obležení Gibraltaru (1779–1783), kdy se spojená španělsko-francouzská vojska marně pokoušela Skálu dobýt. Během procházky procházíme obřími sály, ve kterých byly kdysi umístěny sklady munice, kasárna, polní nemocnice… Skutečné skalní město…
Na severní straně Skály si prohlédneme ještě jednu vojenskou expozici – World War II Tunnels. Výstava vypráví o novější historii Gibraltaru a nachází se v části velké sítě tunelů, která byla vyhloubena přímo do skály během druhé světové války (celá síť měří přes 50 km!). Kdo chce, může se klidně několik desítek minut procházet (tam a zpět) jednou z těchto dlouhých vojenských chodeb.
Při opouštění rezervace procházíme ještě kolem malé expozice „City Under Siege“ o každodenním životě vojáků během obležení. Kromě toho spatříme věž Maurského hradu, s jehož stavbou muslimští zakladatelé města začali již v 8. století n. l. (momentálně je pro návštěvníky uzavřen). Po opuštění areálu rezervace scházíme ještě několik minut do centra města. Tímto způsobem dorazíme na Main Street, odkud se vydáme na zpáteční cestu do Španělska.
Musím přiznat, že Gibraltar mé očekávání nejen splnil, ale dokonce výrazně překonal. Nemyslel jsem si, že jak historické, tak krajinné přednosti tohoto místa pro mě budou tak vysoce zajímavé a poutavé. Celkem jsme na Gibraltaru strávili kolem 7 hodin, což se rozdělilo na přibližně 3 hodiny ve městě a asi 4 hodiny na samotné Skále. Bylo to opravdu fantastické, doporučuji z celého srdce!
Datum výletu: 3. června 2026
Statistiky výletu: 21,80 km; 700 výškových metrů
Moc Vám děkuji za čas strávený čtením mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, srdečně Vás zvu k sledování mého profilu na Facebooku a Instagramu! Potěší mě každý lajk, komentář i sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, srdečně Vás zvu, abyste mi na buycoffee.to pozvali na virtuální kávu.
