Besseggen a Besshøe (2 258 m n. m.) – vizitka pohoří Jotunheimen

Jak už to u mnoha krásných věcí v životě bývá, do pohoří Jotunheimen jsem se dostal úplnou náhodou. V květnu 2024 jsem dostal nabídku přidat se k sehrané partě, která plánovala několikadenní treking tímto divokým norským pohořím. Takovou šanci by byl hřích nevyužít! Další týdny utekly v očekávání vytoužené dovolené a kompletování nezbytného vybavení. Večer 19. července naše devítičlenná banda odletěla do Osla. Hned druhý den, přesně v 8.05 ráno, jsme nastoupili do autobusu společnosti Nor-Way Bussekspress, který nás vzal z hlavního města Norska do Gjendesheimu na úpatí hor Jotunheimen. Zvu vás na reportáž z prvního dne výpravy, během něhož jsme vystoupali na populární Besseggen a na náš první norský dvoutisícový vrchol – Besshøe.

Zvu vás také k obecnému příspěvku o pohoří Jotunheimen, ve kterém věnuji více pozornosti geografii, historii a praktickým informacím o cestování tímto pohořím. Klikněte pro přečtení!.

OBSAH:

1. Jezero Gjende (983 m n. m.)
2. Hřeben Besseggen
3. Veslfjellet (1 743 m n. m.) a sestup z hřebene Besseggen
4. Treking podél jezera Bessvatnet
5. Besshøe (2 258 m n. m.)
6. Mapa výletu

Jezero Gjende (983 m n. m.)

Autobus nás vysadil u jezera Gjende kolem třinácté hodiny. Volným tempem vytahujeme z úložného prostoru své velké batohy a poprvé se pořádně rozhlížíme po okolí. Je to nádhera! Jezero Gjende, podobně jako značná část národního parku Jotunheimen, bylo vytvořeno erozní činností ledovce během poslední doby ledové. Jeho charakteristickým rysem je tyrkysová barva, kterou vodě dodává skalní moučka, přinášená řekou Muru, která jezero napájí. Gjende je obklopeno majestátními horami, jejichž monumentální stěny spadají přímo k hladině jezera. Výška okolních štítů výrazně přesahuje hranici 2000 m n. m., zatímco jezero leží v nadmořské výšce 983 metrů.

Nad jezerem Gjende se nachází turistická chata Gjendesheim, založená Norským turistickým svazem již v roce 1878. Objekt je poměrně velký: disponuje 185 lůžky ve dvou nebo čtyřlůžkových pokojích. Podle oficiálních webových stránek je Gjendesheim nejnavštěvovanější horskou chatou severně od Alp. Je tomu skutečně tak? Dovolím si pochybovat. Při vší úctě ke Gjendesheimu, toto místo rozhodně nevypadalo ani z poloviny tak populární jako například naše známá tatranská plesa. Přímo u jezera Gjende se nachází také restaurace, kde lze ochutnat tradiční norské skořicové šneky, využít toaletu zdarma nebo si koupit suvenýr. Kromě toho u Gjendesheimu funguje malé přístaviště, odkud se lze svézt trajektem ke dvěma dalším turistickým chatám nad jezerem Gjende – Memurubu a Gjendebu.

Hřeben Besseggen

Čtvrt hodiny před čtrnáctou hodinou konečně vyrážíme na cestu! Naším prvním cílem je stezka přes hřeben Besseggen, který je považován za jeden z nejkrásnějších a rozhodně nejoblíbenějších treků v této části Evropy. Ostatně, pokud si do Googlu zadáte heslo „Jotunheimen“, jako první uvidíte panoramatické snímky pořízené právě na této trase. A skutečně. Na stezce potkáváme poměrně hodně lidí, většinou spíše sestupujících, než stoupajících vzhůru. Většinou jde o Nory, ale občas zaslechneme i radostné „ahoj“ od potkané skupiny našich krajanů. Jak se později ukázalo, během několikanásobného trekingu po hřebeni Besseggen jsme potkali více turistů než za všech zbývajících sedm dní naší pouti národním parkem Jotunheimen dohromady.

Stezka začíná poměrně strmým výstupem po upravených kamenných blocích. Po levé straně se otevírá úžasné panorama na jezero Gjende a přilehlé dvoutisícovky na jihu. S přibývající výškou se Gjendesheim v hloubce pod námi stává menším a menším a stezka se mění na štěrkovou cestu. Již pár minut po začátku pochodu vysoká vegetace úplně mizí a ustupuje trávám a drobným keřům. Vlastní výstup na hřeben Besseggen začínáme zhruba ve výšce 1 300 m n. m. Zde se stezka na chvíli stává o něco kamenitější a náročnější (což je obzvláště znát, když nesete na zádech dvacetikilogramovou zátěž).

Ve výšce cca 1 550 m n. m., půldruhé hodiny po opuštění Gjendesheimu, konečně vycházíme na hřeben Besseggen. Vegetace již zcela zmizela – ze všech stran nás obklopují pouze drsné, šedo-hnědé kameny. Začínám pomalu chápat, proč je hlavním rysem skandinávského stylu minimalismus. O výjimečných estetických kvalitách tohoto místa se však přesvědčíme velmi rychle, už po dosažení skalnaté vyhlídky v nadmořské výšce cca 1 700 metrů. Rozhodujeme se zde udělat krátkou pauzu, abychom dopřáli chvíli oddechu unaveným zádům a pokochali se úžasným panoramatem na tyrkysové jezero Gjende hluboko pod námi. Zatímco každý z nás hledá relativně pohodlný kámen, Martyna… vytahuje karimatku a začíná sérii pokročilých protahovacích cviků. No nic, každý odpočívá, jak má rád.

Veslfjellet (1 743 m n. m.) a sestup z hřebene Besseggen

Z vyhlídky už to není daleko na Veslfjellet (1 743 m n. m.), tedy na nejvyšší bod masivu Besseggen. A tady nás čeká překvapení: stádo opravdových, překrásných sobů! Dlouhou chvíli se zatajeným dechem pozorujeme, jak tato majestátní zvířata trpělivě hrabou v drsné zemi při hledání potravy. Sice je známo, že jde o chovné stádo a turistickou atrakci, ale i tak jsme velmi rádi, že se nám soby podařilo vidět na vlastní oči hned během prvního dne trekingu po norské zemi. Aby bylo kronikářské povinnosti učiněno zadost, dodám, že Veslfjellet dobýváme zhruba za dvě a půl hodiny od opuštění Gjendesheimu.

Po přestávce na zvířátka vyrážíme dál, hen, přes kamennou poušť! Před námi se otevírá úžasné panorama, které je ilustrací snad každého propagačního letáku k trekingu na Besseggen. Řeč je samozřejmě o pohledu na jezero Gjende po levé straně, jezero Bessvatnet po pravé straně a na skalní most, který je rozděluje. V tomto případě slova nestačí – raději se podívejte na fotku. Je to krásné.

Sestup z masivu Besseggen je naproti tomu překvapivě strmý a skalnatý. Sklon je tak velký, že si na mnoha úsecích pomáháme rukama. Zatímco v normálních podmínkách by na mě sestup neudělal velký dojem, tak s téměř dvacetikilogramovým batohem na zádech se určité věci stávají prostě náročnějšími. Kolem osmnácté hodiny dosahujeme skalního mostu oddělujícího tyrkysové Gjende od modrého Bessvatnetu (cca 1 400 m n. m.). Všichni se shodujeme, že je to ideální místo na delší pauzu a první polní oběd na našem výletě. Zapalujeme tedy plynový vařič a o pár minut později už pojídáme lyofilizovanou stravu. Výhledy k jídlu máme fenomenální: v celé své kráse je vidět jak Besseggen, tak hora, kterou se teprve chystáme dobýt – Besshøe.

Treking podél jezera Bessvatnet

Kolem osmnácté hodiny třicáté znovu vyrážíme na trasu. Čeká nás teď delší úsek podél severního břehu jezera Bessvatnet. Upřímně řečeno, až v tento okamžik cítím, čím je skutečně treking v národním parku Jotunheimen. Zmíněný úsek je totiž docela plochý, proto se na první pohled zdá, že by přechod měl jít velmi hladce. Ale nešel. Stezka byla velmi blátivá, kamenitá a podmáčená, což se odráželo v pomalém tempu chůze. Na úpatí Besshøe se tedy objevujeme až pár minut po osmé hodině večerní.

Besshøe (2 258 m n. m.)

Díváme se na hodinky. No… sice je pozdě, ale už pár týdnů jsme si mezi sebou povídali o dlouhých norských dnech. Proč bychom jich tedy nevyužili? Necháváme batohy dole a nalehko, v dobré náladě vyrážíme vzhůru. Stezka na Besshøe připomíná hromadu rozházených kamenů, ale obecně nečiní navigační problémy. Sklon terénu zde není nijak závratný, takže ruce není potřeba příliš používat. S přibývající výškou se ze stezky otevírá stále krásnější výhled na jezero Bessvatnet a surový masiv Besseggen.

Ve výšce přibližně 1 950 m n. m. trasa prochází v bezprostřední blízkosti malého karového ledovce Besshøbrean. Tímto způsobem poprvé zblízka vidíme norský věčně zmrzlý led. Ledovce na mě vždy dělají neuvěřitelný dojem: nesou v sobě nějakou magii a tajemnost, vyzařují chlad, budí respekt a zároveň ukazují skutečnou sílu hor.

Na vrcholu Besshøe (2 258 m n. m.) se hlásíme kolem 21:40 a stále je úplně jasno! K plnému štěstí nám chybí jen rozsáhlé panoramatické výhledy. I když po celý den bylo počasí skvělé, ke konci dne se na vrcholu Besshøe zhmotnil mrak značné velikosti. I pod ním se však čas od času objeví výhled na okolní štíty, pokryté silnou vrstvou věčně zmrzlé půdy. Trochu obdivování a musí se jít! Den je sice dlouhý, ale netrvá věčně. Vyrážíme tedy svižně na cestu zpět a kolem 23. hodiny se vracíme k jezeru Bessvatnet. Věřte nebo ne, ale… stále je ještě docela jasno. U jezera už na nás čeká zbytek naší party. Rychle tedy stavíme stany, sníme další porci lyofilizované stravy a upadáme do blaženého, zaslouženého spánku.

Datum výletu: 20. července 2024

Statistiky trasy: 18 km, 1700 metrů převýšení

Další část popisu dobrodružství v Jotunheimen najdete zde. Děkuji za čas věnovaný přečtení mého příspěvku! Pokud chcete být v obraze o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každé lajkování, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.

Mapa výletu