Barania Góra (1 220 m n. m.) je druhým nejvyšším vrcholem Slezských Beskyd, šířeji známým díky pramenům Bílé a Černé Viselky (Biała i Czarna Wisełka), které se nacházejí na jeho západních svazích. Na samotném vrcholu stojí rozhledna nabízející fantastické panorama na beskydské, tatranské a fatranské vrcholy. Protože jsou Slezské Beskydy pokryty hustou sítí turistických tras, existuje nejméně tucet způsobů, jak na Baraní horu vystoupit. Turisté si nejčastěji plánují okruhy z města Wisła, přičemž využívají dvě ze čtyř variant vycházejících z tohoto letoviska. Kromě toho je Barania Góra snadno dostupná z Istebné, Kamesznice, Węgierské Górky nebo dokonce ze Szczyrku při putování po hlavním hřebeni Slezských Beskyd. Já vám však ukážu ještě jiný okruh – vytyčený z obce Lipowa, která leží na západním okraji Žywiecké kotliny, pouhých 8 kilometrů od centra Žywce.
OBSAH:
- Start z Lipové po zelené značce
- Dvě Magurky: Radziechowska a Wiślańska
- Barania Góra – vrchol
- Po hlavním hřebeni na Malinowskou skálu
- Sestup do Lipové po žluté značce
- Mapa výletu
- Bibliografie
Start z Lipové po zelené značce
Vyrážíme chvíli před osmou hodinou ranní z velkého a bezplatného parkoviště na hranici obcí Lipowa a Ostre (49.6666919N, 19.0758472E; 525 m n. m.). Slunce právě vychází a věští příchod krásného, svěžího dne. Z parkoviště okamžitě nastupujeme na zelenou turistickou značku. Úvodních 1,3 kilometru jdeme po hlavní asfaltové silnici mezi zástavbou obce Ostre. Poté odbočujeme doprava do ulice Świetlika. Po 400 metrech míjíme poslední domy a vcházíme do lesa.
Stezka vede sevřeným, hustým lesem. Další dva kilometry ubíhají mezi stromy při traverzu jižních svahů vrcholu Ostre (930 m n. m.). Pohybujeme se nyní po bočním hřebeni Slezských Beskyd, který se odděluje od Magurky Wiślańské. Výšku nabíráme docela svižně – na popsaném úseku více než 250 metrů.
Za pouhou půlhodinu od opuštění asfaltu vycházíme na překrásnou, rozlehlou halu Ostre (850 – 920 m n. m.). Kdysi se zde pravidelně páslo, později se louka cyklicky sekala a dnes už postupně zarůstá. Z haly se otevírá příjemný, i když již značně omezený výhled na blízké vrcholy.
Dvě Magurky: Radziechowska a Wiślańska
Z haly Ostre pokračujeme po zelené značce směrem k vrcholu Muronka (1 017 m n. m.). Na tomto úseku se po pravé straně odkrývá krásné panorama na mohutnou siluetu Skrzyczneho (1 257 m n. m.), nejvyšší hory Slezských Beskyd. Za námi se rozkládá Žywiecká kotlina a rovnoměrná (téměř jako podle pravítka!) linie Slezských Beskyd.
Po prudším začátku se terén výrazně narovnává a trekking se stává překvapivě mírným. Jdeme širokou, pohodlnou cestou bez větších převýšení rovnoměrným tempem. Po necelém kilometru a půl od vrcholu Muronky dorazíme na Magurku Radziechowskou (1 108 m n. m.). Vrchol je zcela zalesněný a v podstatě málo charakteristický. Nebýt tabulky, těžko byste poznali, že stojíte na nějakém vrcholu.
Na Magurce Radziechowské měníme turistické značení ze zeleného na červené. Nyní jdeme po úseku Hlavní beskydské magistrály (GSB), na které zůstaneme až k Baraní hoře.
Následující dva kilometry ubíhají na zcela plochém hřebenovém úseku. Nejzajímavějším prvkem této části je charakteristická skála ve tvaru kazatelny, ležící přímo u cesty asi 10 minut za vrcholem Magurky Radziechowské. Zajímavostí je, že tento skalní útvar je prý vhodný pro bouldering ;).
Hřeben mezi Magurkou Radziechowskou a Wiślańskou nabízí příjemné výhledy na hlavní hřeben Slezských Beskyd (od Skrzyczneho až po samotnou Baraní horu) a na Malou Fatru. Pozorování takto rozsáhlých panoramat zde umožnila… ekologická katastrofa spočívající v masovém odumírání celých hektarů lesa. O co přesně jde? Ještě před 200 lety byly celé Slezské Beskydy porostlé karpatským pralesem s převahou jedle a buku. Vše se změnilo s rozvojem hutnictví od začátku 19. století. Pro potřeby výroby dřevěného uhlí byly masivně káceny buky a jedle, ceněné pro svou vysokou výhřevnost. Na jejich místo byl na rozsáhlých plochách uměle vysazen smrk – rychle rostoucí a výnosný druh, který měl být jednoduchou odpovědí na rostoucí poptávku po dřevě. Tak se smrky staly dominantním druhem hlavního hřebene Slezských Beskyd. Jak se však ukázalo, smrková monokultura neodolala zdejším větrům, hmyzím kalamitám (kůrovci) a houbovým chorobám. Les zemřel… Dnes se místní lesníci snaží o rekultivaci původního zalesnění. Dělají to už ale chytřeji a na ztrouchnivělých smrcích vysazují hlavně buk a jedli. Pokud se vše podaří, za několik desetiletí se původní les vrátí, a s ním… zmizí rozsáhlá panoramata. Innu… nelze mít dort a zároveň ho sníst.
25 minut po minutí vrcholu Magurky Radziechowské dosahujeme nevýrazného vrcholu Magurky Wiślańské (1 140 m n. m.). Odbočujeme nyní doleva a pokračujeme po hlavním hřebeni Slezských Beskyd.
Barania Góra – vrchol
Z Magurky Wiślańské pokračujeme po souběžné červené a zelené značce (přicházející od Skrzyczneho). Asi kilometr stoupáme k mělkému sedlu nad Roztocznym (1 058 m n. m.) a poté zahajujeme mírné stoupání. Po pravé straně máme nyní hranici přírodní rezervace „Barania Góra“, zřízené v roce 1953 k ochraně té části karpatského pralesa, která se dochovala v relativně neporušeném stavu. Právě na tomto území pramení Černá a Bílá Viselka – potoky, které dávají vzniknout řece Visle.
Půl kilometru za sedlem stezka prudce odbočuje doprava a sklon terénu je mnohem citelnější. Díky tomu na následujících 600 metrech nabereme asi 100 výškových metrů a vystoupíme na vrchol Baranie Góry (1 220 m n. m.). Vrcholu dosahujeme v 10 hodin, což znamená, že zdolání hory nám trvalo téměř přesně dvě hodiny.
Na Baraní hoře se nachází rozhledna. Konstrukce byla postavena v roce 1991, tedy v době, kdy kolem ještě rostl hustý les. Rozhledna umožňuje kochat se krásným, rozsáhlým panoramatem zahrnujícím nejvyšší části Žywieckých Beskyd s Babí horou, Pilskem, Rysiankou a Romankou, dále Tatry, ostatní části Slezských Beskyd, Malou Fatru nebo Slezskomoravské Beskydy. Při dnešní průzračnosti vzduchu je to prostě pohádka…
Po hlavním hřebeni na Malinowskou skálu
Z Baranie Góry se vracíme stejným způsobem, jakým jsme sem přišli. Zpět dosahujeme vrcholu Magurky Wiślańské a poté pokračujeme po zelené značce putováním po hlavním hřebeni Slezských Beskyd. Během několika desítek minut přecházíme přes dva nevýrazné vrcholy – Gawlasi (1 076 m n. m.) a Zielony Kopiec (1 152 m n. m.). Kilometry ubíhají v příjemném, ale poněkud monotónním pochodu. Oba máme pocit, že vzhledem k malé proměnlivosti terénu a mírnému charakteru hřebene by se trasa lépe než na trekking hodila pro běžecký trénink.
Něco málo přes hodinu po opuštění Baranie Góry se hlásíme na Malinowské skále (1 152 m n. m.). Je to jeden z nejoblíbenějších a nejpůvabnějších vrcholů Slezských Beskyd. Vyznačuje se rozsáhlým panoramatickým výhledem na celé pohoří a charakteristickou skálou ve tvaru kazatelny. Ze sledování četných horských skupin na sociálních sítích vím, že Malinowska Skała je fantastickým místem pro pozorování východu slunce. Kdo ví, možná sem za tímto účelem jednou zavítám i já?
Na Malinowské skále lze pokračovat v cestě různými směry. Pokud půjdete dále rovně, dojdete na Skrzyczne. Pokud odbočíte na západ na červenou značku, dorazíte na blízký Malinów a sejdete do sedla Salmopol. My se však vracíme asi půl kilometru směrem k Baraní hoře – na tzv. rozcestí pod Malinowskou skálou. Na tomto místě odbočujeme na východ – na žlutou značku.
Sestup do Lipové po žluté značce
Na vzdálenosti necelého kilometru nás žlutá značka svede do mělkého sedla mezi Malinowskou skálou a blízkým Kościelcem (1 022 m n. m.). I když vrchol vůbec nepřipomíná svého tatranského jmenovce, i na jeho temeni se nacházejí charakteristické skalní útvary. Podle průvodce vede na Kościelec neznačená pěšina, která se táhne po celém hřebeni a svede turistu přímo do Lipové. Myslím, že v letních podmínkách by to mohla být zajímavá možnost mírného zpestření okruhu.
My se však držíme žlutého značení, které nás vede poměrně strmou pěšinou po jižních svazích Kościelce. Počasí je i nadále fantastické, takže se před námi zhmotňují příjemné výhledy na Magurku Wiślańskou, Magurku Radziechowskou a Muronku. Bohužel už po několika desítkách minut sestupu se žlutá značka stává neuvěřitelně nepříjemnou. V dnešních podmínkách je totiž zcela zaledněná – jako by tudy během některé z oblev tekl potok, který následně zmrzl. Hodně se snažíme, abychom hloupě neuklouzli a neudělali si bouli. Naštěstí se úsek podaří překonat bez jakékoli úhony.
Poslední 4 kilometry výletu ubíhají při trekkingu po asfaltové cestě vedoucí údolím Zimnika (nazývaného také Leśnianka). Je to příjemné místo pro procházky, oblíbené u rodin s dětmi. S ohledem na tuto kategorii turistů byla podél potoka vytyčena i naučná stezka. Z dalších zajímavostí: celé údolí podléhá zvláštní hygienické ochraně, a to vzhledem k faktu, že Leśnianka tvoří hlavní zdroj povrchové vody pro zdejšího pivovarského giganta – skupinu Żywiec.
K autu se vracíme kolem 13. hodiny, naplněni čistým horským vzduchem a množstvím příjemných výhledů!
Datum výletu: 26. prosince 2024
Statistiky výletu: 23,6 km; 1 000 metrů převýšení
Děkuji za čas věnovaný čtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
Mapa výletu
Bibliografie
- Barański M., Beskid Śląski. Przewodnik, nakladatelství Oficyna Wydawnicza Rewasz, Pruszków 2019
