Babia hora (1 725 m n. m.), nazývaná také Diablak, je nejvyšším vrcholem Žywieckých Beskyd i celého pásma polských Beskyd. Je známá svou nádhernou siluetou, nadprůměrnými přírodními hodnotami, fantastickými výhledy na všechny světové strany a nepředvídatelným počasím. Unikátní příroda Babí hory je chráněna v rámci Babiogorského národního parku, jednoho ze šesti národních parků v polských Karpatech. Babí horu jsem již dříve podrobně popsal v článku věnovaném okruhu ze sedla Krowiarki, který je zdaleka nejoblíbenějším způsobem, jak zdolat Diablak. V tomto článku se však podíváme na výstup na Královnu Beskyd ze Zawoje-Policzne přes slavnou trasu Perć Akademików. Srdečně vás zvu ke čtení!
OBSAH:
- Start ze Zawoje-Policzne
- Perć Akademików – nejzajímavější stezka v Beskydech
- Sestup z Babí hory na Sokolici
- Ze sedla Krowiarki do Zawoje
- Mapa výletu
- Bibliografie
Start ze Zawoje-Policzne
Mou dnešní společnicí je Jula, má dobrá kamarádka ze středoškolských let. Protože přijela do hor poprvé po deseti letech, chtěl jsem jí ukázat něco opravdu krásného. Možná jsem staromódní, ale věřím, že popularita Babí hory nevznikla jen tak pro nic za nic a toto místo dokáže na návštěvníky udělat ohromující první dojem (vlastně i ten desátý…). Aby to však bylo trochu jiné než obvykle, nepůjdeme ze sedla Krowiarki, ale ze Zawoje-Mosorné, a vrchol zdoláme cestou Perć Akademików.
V 8:00 přijíždíme na bezplatné parkoviště nacházející se za restaurací Karczma Zbójnicka v části Zawoja-Policzne (odbočka je naproti sedačkové lanovce na Mosorny Groń; nadmořská výška cca 700 m n. m.). Název „Policzne“ prý pochází od zbojníků, kteří si zde kdysi rozdělovali kořist („liczyli się“). Po opuštění parkoviště se vydáváme po modré turistické značce a vstupujeme na území Babiogorského národního parku. Je důležité si pamatovat, že absence pokladen nás nezbavuje povinnosti koupit si vstupenku. To je nutné provést online na oficiálních stránkách parku. Zlevněná vstupenka stojí 5 PLN, plná 10 PLN.
Široká stezka mírně stoupá vzhůru a vede nás hustým lesem dolního stupně. Na projasnění narážíme po zdolání prvního kilometru chůze, kdy nás stezka vyvede na okraj půvabné Stracené Polany (cca 780 – 820 m n. m.) v osadě Norczak. Polana byla vyklizena na přelomu 18. a 19. století pro potřeby pastvy. Místo je v současnosti soukromým pozemkem, vyjmutým z hranic Babiogorského národního parku. Na polaně se dochovalo několik staveb (včetně studentské chaty Stracona Polana). Mně se obzvláště líbí idylický výhled, který se odtud naskýtá na blízký Mosorny Groń.
Sulowa Cyrhla
Kousek za polanou modrá značka prudce odbočuje doprava a následně nás vede zpět dolů svahem. Další kilometr mírně klesáme po zpevněné lesní cestě. Poté stezka opět prudce zahýbá, tentokrát doleva. Znovu stoupáme do svahu, abychom po necelém kilometru dorazili k další polaně vyjmuté z národního parku – Sulowé Cyrhle (cca 810 – 860 m n. m.). Způsob vzniku tohoto místa prozrazuje již jeho název. „Cyrhlenie“ je termín valašského původu, který znamená „získávání polan pomocí žďáření“. Spočívalo v tom, že se na vyznačeném území oloupala kůra ze stromů a posekal podrost. Poškozený les byl následně zapálen, čímž vznikla otevřená polana. Dnes zůstává polana v soukromých rukou a nacházejí se na ní jednotlivé dřevěné stavby.
Polana Kaczmarczykowa
Modrá značka obchází polanu z východu a následně se napojuje na černou značku ze Zawoje-Podryżované. Černá značka se ukazuje jako široká lesní tepna, mírně stoupající svahem. Prudší stoupání začíná až o několik set metrů dále, ve výšce cca 950 m n. m. Stezka zde dostává podobu pečlivě vyskládaných kamenných schodů, vybavených dokonce dřevěným zábradlím. Díky tomu se zde výška nabírá efektivně a pohodlně.
Takto pár minut před desátou hodinou dosahujeme přenádherné Kaczmarczykovy polany (nazývané také Dejakowe Szczawiny; cca 1 100 m n. m.). Musím se přiznat, že jsem na tomto místě poprvé a téměř okamžitě jsem si ho zamiloval. Polana, samozřejmě rovněž pozůstatek pastvy, je nejen neuvěřitelně idylická, ale nabízí také výhledy na Babí horu, pásmo Police a Jałowiecké pásmo. Z informační tabule národního parku vyplývá, že pastva ovcí na babiogorských holích probíhala v největší míře ještě v polovině 20. století. Po jejím ukončení byly četné polany ponechány svému osudu a začaly zarůstat mladým lesem. Stejný osud potkal i Dejakowe Szczawiny. Současný vzhled této překrásné polany je výsledkem práce ochránců přírody z národního parku, kteří se ji v nedávné době rozhodli rozšířit do původních rozměrů.
Markowe Szczawiny
Opouštíme polanu a po pouhých pěti stech metrech chůze horským smrkovým lesem dorazíme k oblíbené horské chatě PTTK na Markových Szczawinách (1 180 m n. m.). Je to výjimečné místo, zasloužilé o rozvoj polské turistiky. Právě zde byla v roce 1906 z iniciativy Huga Zapałowicze postavena první polská chata v západní části Beskyd. I my se zde na chvíli zastavíme – čas na krátkou přestávku a svačinu, než vyrazíme na nejnáročnější úsek dnešního putování. Jula vytahuje z batohu krabičku se „Stefankou“ – dezertem proloženým sušenkami a krupicovou kaší. Mě k takovým radostem není třeba dlouho přemlouvat. Buďme upřímní – jíst sladkosti na krásných místech je jedna z věcí, pro které milujeme chození po horách.
Perć Akademików – nejzajímavější stezka v Beskydech
Od chaty na Markových Szczawinách se vydáváme po modré značce (tzv. Górny Płaj). Je to stará koňská cesta vybudovaná ještě Habsburky v 2. polovině 19. století. Dnes slouží turistům a spojuje chatu s horským sedlem Krowiarki. Po 700 metrech chůze dorazíme k rozcestí Skręt Ratowników (cca 1 200 m n. m.).
V tomto bodě, sledujíce žluté značení, odbočujeme doprava na slavnou trasu Perć Akademików, jednu z nejzajímavějších turistických tras v polských Beskydech. Cestu vyznačil v roce 1925 průkopník beskydské turistiky Władysław Midowicz. První řetězy a kramle zde však nainstaloval kameník z blízké Stryszawy Władysław Front v roce 1934. Perć Akademików je jednosměrná (pohyb je povolen pouze směrem nahoru). Kvůli lavinovému nebezpečí je stezka každoročně uzavřena v období od 1. listopadu do 30. dubna (někdy bývá otevřena dříve v závislosti na aktuálních sněhových podmínkách).
Čím je Perć Akademików výjimečná?
Perć Akademików se vyznačuje především značným sklonem terénu, který činí stezku fyzicky dosti náročnou: na vzdálenosti necelých dvou kilometrů nabereme přes 500 výškových metrů. Strmý výstup usnadňuje pečlivě položený chodník, tvořící na mnoha úsecích kamenné schody. Stezka je dosti úzká, což bohužel značně ztěžuje předbíhání pomalejších turistů. Podle mého názoru jsou největší předností Perci Akademików její neuvěřitelné přírodní hodnoty.
Kamenný chodník vede skrze skutečnou houštinu smrků, kapradin, divokých malin, jeřabin a nesčetných druhů barevných květin. Příroda jako by zde unaveného poutníka přímo objímala a působila na všechny jeho smysly. Dodatečné kouzlo tomuto místu dodává po levé straně tekoucí potok Szumiąca Woda. Staří horalé říkají, že kdo se jednou napije z tohoto potoka, ten se bude na Babí horu vracet do konce života. Hmm, kdo ví… možná mě touto vodou napájeli už jako dítě?
Z mého subjektivního pohledu nejsou jednotlivá vegetační pásma na Perci Akademików tak zřetelná jako na červené hřebenové značce ze sedla Krowiarki. Ve výšce cca 1 400 m n. m. opouštíme horní hranici lesa. Objevuje se kosodřevina, ale netvoří zde ucelené pásmo. Stále procházíme houštinou rozmanitých rostlin – jsou tu jehličnany, listnáče i spousta barevných květin. Za našimi zády se rozprostírá panorama směrem na sever: na pásmo Police, Jałowiecké pásmo a domy v Zawoji. Před sebou naopak vidíme majestátní hřeben Kościółků, ze kterého směrem na sever padá strmý, impozantní sráz.
Perć Akademików – řetězy
Ve výšce 1 450 m n. m. dorazíme k tomu, co Perć Akademików odlišuje od všech ostatních beskydských stezek: k umělým jistícím pomůckám! Prvním úsekem zajištěným řetězem je zúžení stezky u zajímavé skalní stěny. Technické obtíže zde nenajdete, ale na beskydské poměry je toto místo skutečně dosti exponované. O sto metrů dál začíná nejstrmější část našeho výletu – průstup přes velký skalní útes nazývaný Czarny Dziób. Úsek je zajištěn řetězy, i když popravdě řečeno málokdo z turistů je skutečně využívá. V poslední fázi skalního výstupu musíme zdolat malou stěnku osazenou železnými kramlemi. V turistické sezóně je Perć Akademików dosti oblíbená, takže se zde při příznivém počasí tvoří zácpy. Pamatujme také, že jeden úsek řetězu smí používat vždy jen jedna osoba!
Po zdolání Černého zobáku (Czarny Dziób) se nacházíme ve výšce cca 1 550 m n. m. Nadále je to dosti strmé, ale už bez dalších skalních dobrodružství. Jdeme tedy vytrvale dál, přičemž míjíme hranici pásma kosodřeviny a vycházíme na travnaté hole. Mimochodem, Babia hora je jediným vrcholem v polských Beskydech, kde se toto alpínské pásmo holí vůbec vyskytuje. Průběh stezky nadále určuje pečlivě vyskládaný chodník.
Vrchol Babí hory
Na vrcholu Babí hory (1 725 m n. m.) se hlásíme ve 13:00, tedy pět hodin po opuštění parkoviště v Zawoji-Policzne (a dvě hodiny po odchodu od chaty Markowe Szczawiny). Ačkoliv trasa nepatřila k nejlehčím, Jula to skvěle zvládla! Pro mě je to navíc jubilejní výstup – na Babí hoře jsem dnes totiž po desáté!
Diablak nás vítá celkem dobrou viditelností a pro něj velmi typickým silným větrem. Na samotném vrcholu se nachází charakteristická zídka postavená právě pro ochranu před neustálým vichrem. Kromě toho vrchol Královny Beskyd nabízí i další pamětihodnosti. Najdeme zde mj. desku připomínající pontifikát Jana Pavla II. nebo obelisk připomínající návštěvu Babí hory arcivévodou Josefem Habsburským v roce 1806.
Při ideální viditelnosti lze z Diablaku spatřit prakticky vše: na jihovýchodě Tatry, na jihozápadě Nízké Tatry, Chočské vrchy, Oravskou Maguru, Velkou Fatru, Malou Fatru a Oravskou přehradu, na západě zbývající pásma Žywieckých Beskyd, Slezské Beskydy, na severu Jałowiecké pásmo a Malé Beskydy, na severovýchodě pásmo Police a mnoho vrcholů Makovských Beskyd, na východě Ostrovní Beskydy a Gorce. Dnes viditelnost sice není fantastická, ale je dostatečná na to, abychom na horizontu rozpoznali mnohá z výše uvedených pohoří.
Sestup z Babí hory na Sokolici
Po zasloužené půlhodinové přestávce zahajujeme sestup po červené hřebenové značce směrem k sedlu Krowiarki. V této fázi výletu dělá největší dojem všudypřítomný prostor – něco, co se tak těžko zachycuje na dvourozměrných fotografiích. Stezku nadále určuje pečlivě položený chodník (z důvodu ochrany přírody je zakázáno scházet mimo vyznačenou cestu). Po kilometru sestupu přicházíme na Gówniak (1 617 m n. p. m.), vrchol vděčící za své jméno tomu, co po sobě zanechávali kdysi se zde pasoucí voli.
Pod Gówniakem se vracíme do pásma kosodřeviny. Na tomto úseku upoutá pozornost cedule národního parku s nápisem „Pozor, zmije“. Z nějakého důvodu (nevím proč!) si s tímto varováním mnoho žen dělá památeční fotografii. Červená značka je i nadále nadmíru malebná. Jdeme obklopeni půvabnou klečí a před námi se neustále tyčí zelené pásmo Police. Jedinou nevýhodou stezky je, že je dosti úzká, což při velkém provozu trochu ztěžuje předbíhání pomalejších turistů. Takto míjíme Kępu (1 521 m n. m.) a o chvíli později i vyhlídkovou plošinu na Sokolici (1 369 m n. m.). Průzračnost vzduchu je stále velmi dobrá, takže Babia hora odtud vypadá skvěle.
Sestup ze Sokolice do sedla Krowiarki
Pod Sokolicí se vracíme do horského smrkového lesa. Čeká nás zde jeden a půl kilometru poměrně strmého sestupu (ztráta 350 výškových metrů), který nás dovede do slavného sedla Krowiarki (1 010 m n. m.), oddělujícího masiv Babí hory od pásma Police. Název tohoto místa pochází od krav, které se zde kdysi pásly. Krowiarki je nejvýše položené sedlo v západních Beskydech, přes které vede veřejná silnice – v tomto případě silnice č. 957. Sedlo je proslulé jako nejoblíbenější výchozí bod pro výlety na Babí horu – nacházejí se zde dvě velká parkoviště a pokladní místo národního parku. Dnes se na Krowiarkách opět přesvědčuji, že svět je opravdu malý. V sedle totiž potkávám skupinu ze Studentského horského klubu z Varšavy, kterou vedou moji známí průvodci :D.
Ze sedla Krowiarki do Zawoje
Ze sedla Krowiarki volíme modrou značku vedoucí směrem k Zawoji. Před námi je nyní asi nejméně zajímavá část naší dnešní trasy. Modrá značka zpočátku vede starou cestou ze Zawoje do Lipnice Malé, kterou používali zdejší horalé před vybudováním asfaltové silnice (cesta na Krowiarki z této strany vznikla až v letech 1968-1969). Zajímavé je, že na druhé straně sedla byla silnice zpevněna mnohem dříve. Cesta tam byla vybudována již v roce 1938 a na její stavbě se podílel tehdy mladý Karol Wojtyła (jako student v rámci Junáckých pracovních oddílů). Po jedenapůlkilometrovém úseku lesní pěšinou modrá značka vychází přímo na asfaltovou silnici. Takto klesáme ještě tři kilometry a plynule ztrácíme poslední výškové metry. Říkám si, že bych si sem chtěl jednou zkusit vyjet na svém milovaném silničním kole :D (malá aktualizace: rok po výletu popsaném v tomto článku se mi podařilo vyjet na kole do sedla Krowiarki. Stoupání bylo velmi dlouhé, ale díky dobře profilovaným zatáčkám docela snesitelné!).
K autu dorazíme ve čtvrt na pět. Celý výlet nám tedy zabral něco málo přes osm hodin. A dojmy? Inu, jako obvykle v případě Diablaku – velmi pozitivní. A hlavně – výlet se líbil i Jule, což u mě, velkého znalce babiogorské přírody, vyvolává hřejivý pocit u srdce.
Datum výletu: 6. července 2024
Statistiky výletu: 17,5 km; 1 115 metrů převýšení
Děkuji za čas věnovaný čtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.
Mapa výletu
Bibliografie
- Figiel S., Franczak P., Janicka-Krzywda U., Krzywda P., Beskid Żywiecki. Przewodnik, IV. vydání, nakladatelství Rewasz, Pruszków 2023,
- Informační tabule Babiogorského národního parku.
Jeden komentář u “Babia hora (1 725 m) – výstup přes Perć Akademików”