Babia hora (1 725 m) – okruh ze sedla Krowiarki

Pro milovníky Beskyd je Babia hora víc než jen další vrchol. Je to Matka, která z úctyhodné výšky dohlíží na všechny své děti. Je to Královna, krásně viditelná z drtivé většiny vrcholů v okruhu asi 100 km. A konečně – je to „Kapryśnica“ (Rozmarná dáma), která turisty neustále překvapuje povětrnostními podmínkami a učí pokoře všechny ty, kteří si myslí, že skutečné horské klima v Polsku panuje pouze v Tatrách. Protože jsem horskou vášeň chytil právě v Beskydech, je mi Babia hora obzvláště blízká. V době, kdy píšu tento příspěvek, jsem Královnu navštívil už jedenáctkrát – na slunci i v mlze, v horku i ve sněhové vánici, při mírném vánku i ve skutečné vichřici. V tomto příspěvku se zaměřím na klasický okruh ze sedla Krowiarki, což je nejoblíbenější způsob, jak prozkoumat masiv Babí hory.

OBSAH:

1. Babia hora – obecné informace
2. Ze sedla Krowiarki na Sokolici
3. Nad Sokolicí aneb babiogorské vegetační pásmo kosodřeviny
4. Z Kępy na Babí horu
5. Babia hora – vrchol
6. Sestup z Babí hory přes hřeben Kościółků
7. Ze sedla Brána na Markowe Szczawiny
8. Markowe Szczawiny a návrat na Krowiarki cestou Górny Płaj
9. Mapa výletu
10. Bibliografie

Babia hora – obecné informace

• Babia hora se tyčí do výšky 1 725 m n. m. Je to nejvyšší vrchol Žywieckých Beskyd, celého pásma polských Beskyd a nejvyšší hora Polska mimo Tatry. Bývá nazývána také Diablak a někdy i Kapryśnica.
• Babia hora je jediná polská beskydská hora, na které se vyskytují všechna klasická horská vegetační pásma: dolní stupeň lesa, horní stupeň lesa, kosodřevina a alpínské pásmo.
• Nejoblíbenějším výchozím bodem pro výlety na Babí horu je sedlo Krowiarki (cca 1 012 m n. m.). Sedlo odděluje masiv Babí hory od pásma Police a administrativně obec Zawoja od Zubrzyce Górne. V sedle se nacházejí dvě placená parkoviště. Přes Krowiarki prochází klikatá silnice č. 957.
• Varianta ze sedla Krowiarki předpokládá výstup na vrchol po červené hřebenové značce (součást Hlavní beskydské magistrály) a sestup přes sedlo Brána (przełęcz Brona) k horské chatě Markowe Szczawiny. Od chaty vede do sedla Krowiarki modrá turistická značka, která umožňuje okruh uzavřít. Právě tato varianta bude popsána v tomto příspěvku.
• Kromě klasického okruhu ze sedla Krowiarki je možné zdolat Babí horu také po zajímavé žluté značce zvané Perć Akademików. O putování na Diablak touto variantou si můžete přečíst v samostatném článku.
• Unikátní živá i neživá příroda masivu Babí hory je od roku 1954 chráněna v rámci Babiogorského národního parku (Babiogórski Park Narodowy). Sídlem parku je obec Zawoja a jeho symbolem je žebřice horská (okrzyn jeleni). BgPN je také zapsán na seznamu biosférických rezervací UNESCO.
• Vstupné do národního parku činí: 5 PLN (zlevněné), 10 PLN (plné). Z důvodu ochrany přírody není z polské strany povolen vstup na Babí horu se psem.
• Babia hora nabízí rozsáhlé panorama na více než dvacet okolních horských pásem. Z tohoto důvodu je Královna Beskyd považována za jeden z nejkrásnějších vyhlídkových bodů v Polsku (a kdo ví, možná i v Evropě?).
• Diablak má pověst jednoho z nejlepších míst pro pozorování východu slunce v polských horách. A ne nadarmo – za dobrého počasí je pohled na ohnivou kouli vynořující se nad Tatrami přímo spektakulární. Je to známo již poměrně dlouho – v roce 1912 prý východ slunce na Babí hoře obdivoval i sám Vladimir Iljič Lenin.
• Babia hora se vyznačuje vlastním, mimořádně rozmarným mikroklimatem. Povětrnostní podmínky se mění rychle a nejčastěji k horšímu. Bez ohledu na roční období je třeba na vrcholu počítat se silnými poryvy větru. Na Diablak tedy choďte s pokorou, vždy s teplejším oblečením a pláštěnkou v batohu.
• Pokud jde o mé vlastní zkušenosti, z jedenácti výstupů na Babí horu jsem měl ideální viditelnost… přesně třikrát. A věřte, že počasí před cestou kontroluji vždy! Ilustrací zdejšího mikroklimatu budiž výlet, který jsem podnikl s Martynou jednoho krásného dne v létě 2023. Tehdy jsme ušli přes 50 kilometrů, přičemž po naprostou většinu dne jsme šli na plném slunci a při ideální viditelnosti. Zataženo a zima bylo jen na pár kilometrech… hádejte kde? Ano, samozřejmě na hlavním hřebeni Babí hory :-). Musím se vám však přiznat, že v určitém okamžiku jsem tuto proměnlivost začal romantizovat. Vždyť je to přece rozmarná Královna, jejíž náladu nikdy nemůžete stoprocentně předpovědět…
• Babia hora bezesporu patří k nejnavštěvovanějším vrcholům v Polsku. Počítejte tedy s tím, že stezka může být přeplněná, zejména o víkendech.

Ze sedla Krowiarki na Sokolici

Do slavného sedla Krowiarki (1012 m n. m.) dorazíme pár minut před osmou hodinou. Díky asfaltové silnici dokončené koncem 60. let 20. století zůstává toto místo nejvýše položeným bodem s dopravní dostupností v polských Beskydech. Samotný název sedla pochází od krav, které se zde kdysi pásly. Pokladna Babiogorského národního parku je ještě zavřená, proto kupujeme vstupenky online. Mou dnešní společnicí je Ada, pro kterou to bude první návštěva u Královny Beskyd.

V sedle volíme červenou značku, která vede po hlavním hřebeni masivu Babí hory. Cesta je zde široká, pohodlná a i přes nedávné sněžení skvěle prošlápnutá. Na mnoha úsecích je stezka navíc zpevněna dřevěnými trámy, které tvoří jakési mělké schody. První etapou výletu je výstup na Sokolici (1 367 m n. m.). Je to fyzicky nejnáročnější část dnešního trekkingu, protože na vzdálenosti jednoho a půl kilometru je třeba nabrat 350 výškových metrů. Trasa vede v tomto úseku hustým horským lesem. Procházka je však velmi příjemná, zvláště když smrky zapadané čerstvým sněhem dnes vypadají velmi malebně. S přibývajícími metry výšky napravo občas prosvítá panorama blízkého pásma Police.

Nad Sokolicí aneb babiogorské vegetační pásmo kosodřeviny

Asi hodinu po opuštění sedla Krowiarki se hlásíme na vyhlídce na Sokolici (1 367 m n. m.). Za dobré viditelnosti se odtud otevírá snad nejkrásnější panorama Babí hory. Z toho důvodu je mi trochu líto, když nás Sokolice vítá v naprosté mlze. Naštěstí stačilo počkat asi tři minuty, aby se mraky zcela rozplynuly a odhalily celý masiv v jeho plné kráse. Ach, Královno, jak jsi krásná…

Nad Sokolicí je sklon terénu již mnohem mírnější a horní lesní pásmo definitivně ustupuje kosodřevině. Po zdolání asi 800 metrů míjíme Kępu (1 521 m n. m.), tedy další vyvýšeninu hřebene. Za dobré viditelnosti se již v tomto okamžiku po levé straně rozprostírá překrásné panorama Tater. My dnes toto štěstí nemáme, ale na počasí si i tak nelze stěžovat. V záři ranního slunce vypadá zasněžená kleč přímo skvostně. Cesta je stále výborně prošlápnutá. Přesto se v zimě vyplatí mít zde nesmeky – pro bezpečnost i vlastní pohodlí. V létě se zde naopak jde po starém kamenném chodníku.

Z Kępy na Babí horu

Úsek mezi Kępou a vrcholem Babí hory je již mnohem pozvolnější. Na něco málo přes dva kilometry zbývá překonat pouze 200 výškových metrů. Ve výšce cca 1 600 m n. m. mizí poslední trsy kosodřeviny a turisté vstupují do prostorného alpínského pásma. Takto přicházíme k vrcholu Gówniaka (1 617 m n. m.). Pokud by někoho tento název příliš rozpačitěl, nechť používá alternativní název této vyvýšeniny, a sice Wołowe Skałki.

Mezi Gówniakem a vrcholem Babí hory se nacházejí ještě dvě nevýrazné vyvýšeniny – Mały Garb Niżny (1 660 m n. m.) a Mały Garb Wyżni (1 675 m n. m.). Obě hrají drobný žert s unavenými poutníky, kteří v domnění, že už jsou na vrcholu, musejí ještě chvíli vydržet. V zimních podmínkách správný průběh trasy určují tyče zatlučené do země. Největší dojem zde dělá obrovský prostor, který se rozprostírá prakticky na všechny strany.

Za dobré viditelnosti se z celého hřebene Babí hory naskýtá překrásný výhled na Tatry. Protože nejvyšší hory Polska nám dnes zahalil mohutný mrak, přidávám k tomuto příspěvku pár fotek z mého dřívějšího zimního výletu na Diablak na východ slunce. Pokochejte se, je čím :D.

Babia hora – vrchol

S vrcholem Babí hory se vítáme v 10:30, tedy asi 2,5 hodiny po opuštění sedla Krowiarki. Bohužel výhledy nám dnes zahalil obrovský mrak. Nicméně za dobré viditelnosti lze z Diablaku spatřit prakticky vše: na jihovýchodě Tatry, na jihozápadě Nízké Tatry, Chočské vrchy, Oravskou Maguru, Velkou Fatru, Malou Fatru a Oravskou přehradu, na západě zbývající pásma Žywieckých Beskyd, Slezské Beskydy, na severu Jałowiecké pásmo a Malé Beskydy, na severovýchodě pásmo Police a mnoho vrcholů Makovských Beskyd, na východě Ostrovní Beskydy a Gorce. Slušné, že?

Na samotném vrcholu se nachází charakteristická zídka, postavená na ochranu před častým mrazivým větrem. Kromě toho vrchol Královny Beskyd oplývá i jinými památkami. Najdeme zde mj. desku připomínající pontifikát Jana Pavla II. nebo obelisk připomínající návštěvu Babí hory arcivévodou Josefem Habsburským v roce 1806.

Zima, absence výhledů a silný vítr nás dnes z vrcholu vyhánějí poměrně rychle. Pokračujeme tedy v výletu po červené turistické značce a sestupujeme směrem k sedlu Brána (przełęcz Brona). Začátek sestupu musí být dosti opatrný, protože musíme překonat tzv. Tablice Zejsznera – skupinu velkých balvanů nacházejících se v západní části kopule Diablaku. Místo bylo pojmenováno na počest významného přírodovědce 19. století, Ludwika Zejsznera, který na tyto skály upozornil a pečlivě je popsal. Trasa v tomto úseku vede asi dva kilometry podél polsko-slovenské hranice.

Sestup z Babí hory přes hřeben Kościółků

Sestupujeme nyní po hřebeni, který končí v mělkém sedle Lodowa Przełęcz (1 611 m n. m.). Stále jdeme po skvěle vyšlapané stopě a orientaci v terénu navíc usnadňují tyče zatlučené v zemi. Dnes není viditelnost nejhorší, ale věřte mi – v mlze se tyto nenápadné tyčky stávají neocenitelnou pomocí. V letních podmínkách se tento úsek překonává po kamenném chodníku. Po průchodu sedlem Lodowa pokračujeme po hřebeni Kościółků (1 615 m n. m.). V této fázi vede stezka blízko značného srázu – žlebu Kamienna Dolinka.

Ve výšce cca 1 500 m n. m. se vracíme do pásma kosodřeviny a o několik minut později se hlásíme ve známém sedle Brána (przełęcz Brona, 1 408 m n. m.), které odděluje Babí horu od Malé Babí hory. Název sedla vytvořil v roce 1925 Kazimierz Sosnowski a ve staropolštině znamená „bránu“ (kdysi tudy totiž vedla cesta ze Zawoje do Półgóry). En sedle Brána se nachází vyhlídková terasa, která za dobrého počasí nabízí panorama zástavby Zawoje a blízkého Jałowieckého pásma.

Ze sedla Brána na Markowe Szczawiny

V sedle Brána červená značka odbočuje doprava směrem k chatě Markowe Szczawiny. Sklon terénu je zde značný – na vzdálenosti pouhého jednoho kilometru ztrácíme téměř 250 výškových metrů. V létě sestup probíhá po kamenných schodech, ale v zimě přináší mnohem více zábavy sjezd po zadku. Je to ostatně natolik oblíbený způsob překonávání tohoto úseku, že se na strmějších částech tvoří jakési vyhloubené koryto. Jelikož nás začátek března přivítal nečekaným návratem zimy, sněhu je dostatek a jede se opravdu příjemně. V těchto podmínkách téměř nepozorovaně mizí kosodřevina a we se vracíme do horního lesního pásma.

Markowe Szczawiny a návrat na Krowiarki cestou Górny Płaj

U chaty PTTK Markowe Szczawiny (1 180 m n. m.) jsme kolem 11:40. Tam si také dáváme delší pauzu a vytahujeme z batohů veškeré zásoby. Nebyl bych to já, kdybych vám při této příležitosti nepověděl něco o historii tohoto místa. Musíte totiž vědět, že organizací turistického ruchu na Babí hoře se jako první začali zabývat Němci z organizace Beskidenverein. Byli to právě oni, kdo koncem 19. století vyznačil první turistické trasy a v roce 1905 dokonce otevřel chatu. Ta se nacházela na jižních svazích Babí hory ve výšce 1 616 m n. m. Proti německému vlivu se ostře stavěl Hugo Zapałowicz, vynikající přírodovědec a milovník Diablaku. Právě z jeho iniciativy byla v roce 1905 založena babiogorská sekce Tatranského spolku a již v roce 1906 byla postavena a vysvěcena první polská chata v západní části Beskyd – na Markowe Szczawiny. Na rozdíl od německého objektu naše chata stále stojí a hrdě nese jméno svého zakladatele.

Z chaty se vracíme do sedla Krowiarki po modré turistické značce, tedy tzv. Górny Płaj. Je to stará koňská cesta vybudovaná v roce 1883 pro lovecké účely v době, kdy Zawoju spravovali Habsburkové. Modrá značka v úseku od chaty k sedlu traverzuje severní svahy Babí hory v délce asi 6,5 km. Vede hustým lesem na rozhraní horního a dolního lesního stupně. Upřímně řečeno, Górny Płaj není nejatraktivnější částí trasy – je to ploché, monotónní a zcela bez výhledů. Na tento úsek tedy radím přibrat si nějakého výřečného společníka (nebo to případně přeběhnout).

Krátce před sedlem Krowiarki navštěvujeme ještě malé jezírko Mokry Stawek (cca 1 025 m n. m.), největší z sesuvných jezer v oblasti Babí hory. Má rozlohu asi 4,5 aru a obývají ho mj. čolci karpatští. Zcela nedávno sem byla přivedena stezka spojující jezírko s modrou značkou. Dnes je hladina samozřejmě zcela zamrzlá a uprostřed někdo dokonce vytvořil krásného andělíčka…

Několik minut po opuštění jezírka Mokry Stawek se hlásíme zpět v sedle Krowiarki. Počasí je již velmi špatné, takže bez litování nasedáme do auta a vracíme se do našeho milovaného Krakova. Tak uplynula má další návštěva u Královny Beskyd. A ačkoliv okruh ze sedla Krowiarki znám už nazpaměť, jsem hluboce přesvědčen, že se na něj vrátím ještě mnohokrát…

Datum výletu: 1. března 2025

Statistiky výletu: 14 km, 730 výškových metrů

A pokud stále nemáte Babia hora dost, podívejte se na popis výstupu na Královnu Beskyd cestou Perć Akademików!

Děkuji za čas věnovaný čtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás ke sledování na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, můžete mi pozvat na virtuální kávu na buycoffee.to.

Mapa výletu

Bibliografie

• Figiel S., Franczak P., Janicka-Krzywda U., Krzywda P., Beskid Żywiecki. Przewodnik, IV. vydání, nakladatelství Rewasz, Pruszków 2023.
• Krygowski W., Zarys dziejů polské horské turistiky (Zarys dziejów polskiej turystyki górskiej), nakladatelství Sport i Turystyka, Varšava 1973.